Běhání, běhání, všechny smutky zahání ;-)

Znáte to taky? Někdy se to tak sejde a "věc" tak nějak uzraje :-)

No a tak jsem se 10.6. 2015 rozhodla začít běhat :-)

Já, která při hodinách tělocviku na škole dobíhala mezi posledními a vždycky tvrdila, že běhám jen v sebeobraně :-D

Ano, stalo se.

Před nějakým časem (není to tak dlouho) začal s běháním kamarád z florbalu Lukáš B.. No a teď běhá půlmaratony a ještě s dobrým časem! Známá co bydlí kousek ode mne (cca 2km přes pole) mi o víkendu prozradila, že chodí běhat. Dalším dílkem do skládačky bylo nedávné seznámení se na netu s Petrem (vojákem z povolání) co chodí běhat a zkouší i maratony. V televizi každou chvíli dávají na sportu nějaký maraton... No když jsem uviděla v televizi reportáž s Veronikou Šimáčkovou, byla to ta pomyslná poslední kapka. 

Vlivem více faktorů, které se mi za poslední dny koncentrovaly jsem se rozhodla, že taky začnu běhat! 

Jelikož jsem si ale běháním nehodlala ublížit, nejdříve jsem se snažila na internetu teoreticky vzdělat. Pročetla jsem různé stránky zaměřené na běhání a shlédla videa jak správně běhat. Narazila jsem i stránky Edy Kožušníka a vytiskla si jeho tréninkový plán "rozběhni se z chůze". 

Abych podpořila svou slabou vůli nainstalovala jsem si do mobilu prográmek na měření trasy, času a pod., založila speciální blog kam jsem denně začala psát příspěvky a pár známých poinformovala o mém odhodlání. 

Začátky byly krušné :-) Když jsem běžela minutu v kuse, další minutu mi trvalo než jsem za chůze popadla dech :-) Nedokázala jsem si absolutně představit, že po 28 dnesch budu schopná uběhnout 12 minut v kuse! Natož abych při tom uběhla dva kilometry což byla moje meta pro to abych se zařadila do tabulky dle Cooperova běhu. 

Každý den jsem obula boty a vyběhla do přírody. Můj muž vždy kroutil hlavou a myslel jsi že jsem se zbláznila. Po pár dnech jsem se začala cítit lépe jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Ráno jsem vstávala s myšlenkou jak to bude super až přijedu z práce a budu si moci jít zaběhat :-D Kdo běháte víte o čem mluvím ;-) Vy ostatní si asi klepete na čelo :-D

Dnes je to dva měsíce...

Dva měsíce co jsem začala běhat a dnes se mi při ranním vážení naskytl úžasný pohled. Váha ukázala hodnotu o kterou jsem usilovala :-) Mám radost! Za ty dva měsíce jsem zhubla něco přes dvě kila. Na jednu stranu se to může zdát někomu málo, ale ono když člověk není vyloženě tlustý, tak mě ty dvě kila přijdou neuvěřitelný :-o Když si představím dvě kilovky mouky, tak to je nejen váha, ale i objem! A to vše jsem spálila jen díky sportování, resp. nastartovanému spalování.

No a dnešní pohodový den jsem završila večerním během s mým mužem. V 21hodin se k mému překvapení zeptal "ty nejdeš dneska běhat?" a tak jsem mu odpověděla že s ohledem na tmu venku bych šla, ale jedině s ním a nebo půjdu jen na eliptical. Překvapení pokračovalo jeho souhlasem, že tedy jdeme běhat spolu :-)

Vyběhli jsme pohodovým tempem já s cílem vydržet běžet co nejdéle. Když jsem po 12minutách běhu na endomondu uviděla hodnotu 1,9km, zaradovala jsem se :-) Už vím, že když budu chtít, ty 2kilometry dám a budu dobrá! (viz. Cooperův test) :-D

Jsem teta!

Dnes ve 14hodin se mému mladšímu bráškovi a jeho přítelkyni narodila holčička.

Ode dneška jsem teta a mojí malou neteřinku budu milovat a chránit.

Milá Kristýnko, vítej na světě :-)

Vločkové mufiny

Nikdy jsem mufiny nedělala a kde jsem je ochutnávala, tak nikdy nebyly nic úchvatného.

Ale nyní jsem přemýšlela, co vezmu s sebou za sladkou tečku na grilovaní. Mám zkušenosti, že na párty kde je griluje maso je sladkost vždy vítána. Před časem jsem v IKEA koupila ve slevě košíčky dvou rozměrů a teď tedy na ně došlo. Jsou to takové jednohubky, člověk se neumaže když to nejí lžičkou... prostě ideální. A jelikož na párty byli sportovci, našla jsem si recept na vločkové mufiny.

potřebné suroviny:

1 hrnek ovesných vloček
1 hrnek polohrubé mouky
1 zakysanou smetanu
jablečné pyré
1/4 hrnku krupicového cukru
1 vejce
1 lžička skořice
2 polévkové lžíce drcených ořechů
hrst brusinek (můžete dát rozinky)
1 lžička jedlé sody
1 lžička kypřícího prášku do pečiva
špetka soli

Pokud nemáte speciální plech na pečení mufinů, nevadí, stačí použít dva košíčky, aby byl pevnější a poskládat je do jakékoli formy na pečení.

jak na těsto

Vila Tugendhat

Ač jsem na škole měla architekturu, nikdy mě tato stavba nelákala natolik, abych se do Brna vydala na prohlídku. Nikdy jsem nebyla natolik bohém, abych pochopila myšlení architektů a tolerovala jejich často chybějící smysl pro realizovatelnost jejich představy v praxi.

V lednu letošního roku byla na firemním meetingu naše kancelář oceněna jako jedna z nejlepších a oceněna poukazem k návštěvě této vily. Den před termínem návštěvy jsem na internetu hledala informace o vile, abych se dozvěděla něco o zajímavostech této stavby.

Vila Tugendhat je unikátním uměleckým dílem představujícím novátorské řešení ve smyslu konstrukce, prostorového uspořádání, interiérového vybavení, technického zázemí a začlenění stavby do přírodního rámce. Poprvé v dějinách architektury zde byla v privátním domě užita ocelová nosná konstrukce v podobě subtilních sloupů na půdorysu kříže. Autorem návrhu z let 1928-1929 je německý architekt Ludwig Mies van der Rohe (1886-1969), od roku 1938 žijící v USA. Jeho výrok „méně je více“ je příznačný pro čisté formy a práci s materiálem. Sklo, ocel a beton jsou atributy Miesova „internacionálního stylu“, který ovlivňuje architekturu až do současnosti.

Na návrzích nábytku, koberců a textilií (barevnost, materiály) se podílela Miesova spolupracovnice, designérka Lilly Reichová. Sedací nábytek je převážně z trubkové a pásové oceli (křesla a židle typu Tugendhat, Barcelona, Brno a MR 20). Autorem řady skic k nábytku a interiérům byl Sergius Ruegenberg, který s Miesem spolupracoval také na návrhu barcelonského pavilonu. Vestavěný nábytek a část volného mobiliáře vyrobila brněnská firma Standard bytová společnost architekta Jana Vaňka.

Manželé Greta a Fritz Tugendhatovi, pocházeli z německých židovských rodin průmyslníků a obchodníků. Gretin otec, Alfred Löw-Beer, daroval dceři v březnu 1929 exkluzivní stavební parcelu, která byla součásti pozemku za Löw-Beerovou vilou a skýtala nádherný pohled na město. Architekt Mies van der Rohe přijel do Brna v září 1928 a nadšen polohou parcely, ale i vynikající úrovní brněnské architektury, zakázku přijal. Kultivovaní klienti respektovali jeho vizi, přičemž finanční limity nehrály významnou roli. S projektem se seznámili 31. 12. 1928 a stavět se začalo v polovině roku 1929. Stavbu realizovala brněnská stavitelská firma bratří Artura a Mořice Eislerových. Rodina se nastěhovala před vánocemi 1930.

Manželé Tugendhatovi si bohužel dům dlouho neužili. V předtuše budoucího dění odešli v květnu 1938 do Švýcarska a v lednu 1941 pak do Venezuely. Za války se dům stal majetkem Německé říše a v dubnu 1945 jej zdevastoval jezdecký oddíl sovětské armády. V této době došlo k největším škodám na interiéru a vybavení vily :-(

Do roku 1950, kdy se stala vila majetkem státu, zde působila soukromá škola tance a rytmiky. V letech 1950-1979 byl ve vile provozován léčebný tělocvik. První snahy o záchranu domu v 60. letech, kdy Brno několikrát navštívila Greta Tugendhatová, ztroskotaly. V roce 1980 přešla vila do majetku města Brna a v letech 1981-1985 proběhla její první obnova a rekonstrukce, která ji fakticky zachránila.

Co mě nejvíce zaujalo bylo technické zázemí domu, které bylo v té době naprosto , jako např. kombinace teplovzdušného vytápění a chlazení, elektrické spouštění velkoplošných oken či fotobuňka u vstupu.

Po listopadu 1989 byl objekt krátce zpřístupněn veřejnosti. V srpnu 1992 zde probíhala jednání o rozdělení státu. Od roku 1994 je vila ve správě Muzea města Brna, které ji zpřístupnilo veřejnosti jako instalovanou památku moderní architektury. V letech 2010-2012 proběhla druhá památková obnova a restaurace stavby.

V interiérech jsou užity vzácné a exotické materiály. Onyx byl vytěžen v pohoří Atlas v severním Maroku, travertin v Itálii. Exkluzivní exotické dřeviny pocházejí z jihovýchodní Asie (palisandr, zebrano, makassarský eben). Nosné sloupy jsou z německé oceli. Na terasách mají mosazný kryt patinovaný do bronzu v barvě mědi, v hlavním obytném prostoru mají mosazný pochromovaný plášť s vysokým leskem. Na podlahách v hlavním obytném prostoru a v ložnicích je položeno smetanově bílé linoleum DLW (Deutsche Linoleum Werke). Sklo vyrobila sklárna v Chudeřicích v severních Čechách. Keramické dlažby a obklady značky RAKO byly rovněž československé výroby.

Poslední pohled na vilu z venku se nám naskytl ze zahrady.

Vilu můžete navštívit kromě pondělí každý den, ale doporučuji rezervovat si termín prohlídky dopředu. Prohlídky s průvodcem jsou po hodině od 10 do 17 hod. (poslední prohlídka)

I. okruh STANDARD (obytné prostory vily) 3. nadzemní podlaží – tzv. ložnicové patro (horní terasa; vstupní hala; rodičovská sekce; dětská sekce) 2. nadzemní podlaží – hlavní obytný prostor; přípravna, kuchyň, zahrada cena: plné vstupné 300,- Kč

II. okruh TECHNICKÝ (obytné prostory vily a technické zázemí vily) rozšíření I. prohlídkového okruhu o technické zázemí vily (strojovna vzduchotechniky; kotelna; strojovna pro elektrické spouštění oken; prádelna; fotokomora; trezor na kožichy) cena: plné vstupné 350,- Kč

V otevírací dny lze zakoupit časově neomezenou vstupenku do ZAHRADY za 50,- Kč.

Zahradní lehátko

Je to už dloooouho, co jsem si od mých kamarádů odvezla kostru dřevěného zahradního lehátka.

Leželo na hromadě se dřívím, odsouzeno ke spálení. Prý že je plesnivé. Po mém ohledání jsem zjistila, že stav je velmi dobré, že je pevné, že bude stačit očisti.

Ne všechna takováto zahradní látková lehátka mají područky. A tato kostra je má! :-)

Po důkladném omytí kartáčkem a vodou jsem ho nechala uschnout a víc než rok čekalo na další moje zvelebování.

A před pár dny nastal ten správný čas ho dokončit :-)

Lehátko jsem tedy lehce přebrousila a natřela šedou lazurou.

Látku na lehátko jsem měla vybranou i koupenou od začátku, ale ještě jsem potřebovala, aby mi ho mamka zaobroubila. Mimochodem, naměření délky látky je snadné. Ve složeném stavu musí být napnutá. Což mi došlo až skoro pozdě :-D Takže pokud budete dělat podobné lehátko, netrapte se s vyměřováním ideální délky jako já ;-)

Původní látka byla ke kostře připevněná hřebíčky. Ty jsem se pokusila vyndat, ale většině jsem jen utrhla hlavičky :-( Tvrdé dřevo a zarezlé hřebíčky :-/

Půjčila jsem si od kamarádky sponkovačku. aby jsem mohla novou látku na kostru připevnit.

Někdy si v průběhu renovace říkám, že jsem "blbá" že se s tím piplám, že si raději nekoupím nové. No mohla bych si koupit krásné značkové zahradní lehátko IB LAURSEN...

...ale tohle je moje a je originální :-)

Povedlo se a teď si můžu lehátko užívat na zahradě ;-)

Lehký bramborový salát

Stále se snažím zařazovat do našeho jídelníčku nové recepty či ingredience.

Často se inspiruji v restauraci. Tento recept mě inspiroval ve zdravé jídelně kam občas chodím na obědy.

Je to odlehčený bramborový salát s ředkvičkami.

Na jeho přípravu jsem si uvařila cca 12 středně velkých brambor a dvě vejce a připravila asi 8 větších ředkviček, lžíci majolky, dvě lžíce jogurtu, jednu menší cibulku a naťovou cibuli.

Brambory jsem rozkrájela na kostičky, ředkvičky na plátky a k tomu na hrubém struhadle rozstrouhala vajíčka. Přidala jogurt a majolku a na drobounko rozkrájenou cibuli.

Vše opatrně zamíchala, dosolila jen kvůli chuti a nechala vychladit.

Italský dezert - panna cotta

Na svatbě (popisované v nedávném příspěvku) jsme ochutnali kromě jiného i panna cottu.

Panna cotta, česky vařená smetana, je italský dezert. Podobné dezerty ze svařené smetany s ovocem možná znáte možná i z jiných zemí.

Podle Romana Pauluse by neměla příprava panna cotty zabrat víc než deset minut. Lehký krém s vanilkou prý patří do kategorie "minimum práce, spousta radosti". 

Na čtyři menší porce jsem svařila 500ml 33% smetany ke šlehání s 50g cukru a vanilkou. Já použila místo semínek z vanilkového lusku osvědčené koření od Antonína s názvem "voňavé pečení s vanilkou". Do smetany jsem přisypala cca 2/3 pytlíčku želatiny a nechala projít varem a stáhla z plotny.

Nalila jsem do skleniček a nechala ztuhnout v lázni studené vody.

Na vršek jsem použila mraženou směs zahradního ovoce, které jsem nechala v kastrůlku prohřát a se zbytkem želatiny v prášku přivedla k varu. Po té jsem na ztuhlý smetanový základ nalila toto ovoce a opět nechala ztuhnout.

Na ozdobu jsem použila lístky meduňky.

Na tento dezert se ponejvíce používá letní ovocem, ale prý špetka skořice či medu ji dokáže proměnit i v dokonalý zimní dezert.

Návštěva u Ivany v Písku

Naše partička se začíná rozrůstat :-)

Nejprve jsme byly dvě! S Klárkou Ž. jsem se poznala osobně tak před rokem. O pár měsíců na to jsme přizvaly do party Peťu B. a naše trio už pár společných setkání zažilo :-)

Teď jsme do party přibraly i Ivanku, za kterou jsme se vydali do Písku.

Čtyři stejně "postižené" stylem bydlení a restaurátorstvím :-)

Spojil nás jeden web o bydlení a jelikož jsme zjistily že si nejen rozumíme v tomto směru, ale že bydlíme nedaleko sebe, tak můžeme po dnešku konstatovat že se známe osobně ;-)

Přejeli jsme navštívit Ivanku do její slepičárny, jak ona sama svému domečku říká :-)

Po tom, co jsme se občerstvily na zahrádce na nově očalouněném gauči, který dostala Ivka od Klárky, jsme se vrhly na prohlídku vnitřku domečku.

I když už jsem se vícekrát přesvědčila (u Peti i Klárky), že i když její domov znám z fotek, na živo je to něco jiného. Z fotek si ještě musí člověk některé věci domýšlet a když jste na místě, nevíte kam dřív s očima a jen říkáte "Jé, to je ta lampa... Jo tady máš tu komodu... Jé, to je krásná barva..."

Tady pár střípků z Ivanky domova. I z nich si jistě nasajete atmosferu jejich bydlení :-)

Kam se podíváte je velmi vkusné snoubení starého s novým!

Starý noční stolek s novou postelí je dokonale barevně sladený. 

A všude spousta knih :-)

Po prohlídce domu byla naplánovaná návštěva nedávno otevřené kavárny, kam Ivanka restaurovala starý nábytek.

Po cestě jsme ještě stihly oběd v řecké restauraci a vyfocení se se sochami z písku, které ještě byly ny nábřeží po letošních slavnostech.

Kavárna je kouzelně zařízená. Nábytek k posezení je 100% recyklovaný ze starých věcí, které byly povětšinou nalezeny na sběrném dvoře.

V nabídce kavárny je spousta dobrot. Vyzkoušeli jsme kávu, kakao a úžasnou domácí limonádu!

Jelikož jsme neplánovaně zrychlily návrat domů, poprosila jsem majitele kavárny, jestli by mi neměli do čeho dát zbytek nevypité limonády s sebou. Díky protekci jsem dostala nápoj do skleničky, kterou Ivanka doufám v pořádku vrátila :-D 

Samozřejmě si holky neodpustily vtipné poznámky na můj účet, protože na našem minulém setkání jsem si v kabelce vylila čokoládu v balení "take away" :-( Nečekala jsem že se mi víčko otevře a já si vybryndám půlku čokolády po celé kabelce...

Už teď se těším na naše další setkání. Třeba se zase rozrosteme ;-)

U houpacího koně

V sobotu jsme byli na svatbě.

Hostina se odehrávala v místě, kde jsem si tak trochu představovala i svoji svatbu. Dle fotek, které jsem v minulosti z místa viděla, se mi to zdálo jako pěkné místo na obřad i na následnou hostinu.

Příjezdová cesta trochu krkolomná, parkovací místo nebylo vůbec posekané, takže jsme vystupovali do 30cm trávy :-( Na první pohled je to pěkné... 

... v interiéru je to krásné...

... ALE!

Píšu tenhle příspěvek abych se s vámi podělila o pěkné fotky z místa, ale na závěr musím napsat, že realita mi sundala růžové brýle :-( Jsem ráda, že jsem si místo mohla prohlédnout a tuto lokalitu mohu vyškrtnout.

Museli jsme se vyhýbat psím exkrementům, pípa nebyla hygienicky v pořádku, na WC byl od začátku zatuchlý ručník a pod. No za ty peníze co chtějí za pronájem... ani náhodou!

Ještě že od fotografa jsem zjistila, že prý v okolí je spousta dalších podobných míst ;-)

Rekonvalescence kočičky

Jak jsem avizovala v předchozím příspěvku na pokračování, po příjezdu domu začalo peklo!

Po cestě domu autem jsem ji přepravku otevřela a hladila jí, aby se zklidnila. Těsně před cílem vylezla a tak jsem ji domu donesla v ruce. Za dveřmi jsem ji postavila na zem, protože se mi z náruče drala ven a začalo čtyř hodinové drama.

Čičík se po mě ohnala. To bych pochopila, jako že jí něco zabolelo a je oblblá z narkózy, ale ona začala zmateně pobíhat po místnosti s tím že co chvilku upadla a naštvaná na nožičku si ji kousala. Když jsme jí v tom chtěli zabránit, tak po nás syčela a vyjížděla. Takže jsem po několika zásecích od drápků vzala zad. Byla malátná po narkóze, ale chovala se jinak než po narkóze, kterou měla při kastraci. Chovala se jak feťák, co má halucinace :-o :-( Oči jí tikaly po místnosti co chvíli zasyčela a zlostně se rozeběhla nějakým směrem. Měla zlost na všechno kolem. Popravdě po půl hodině jsme před ní uhýbali a báli se jí. Po necelé hodině jsem volala veterinářce a popsala jí situaci. Řekla mi že jí máme nechat co nejvíc klidu ať si sama někam zaleze a ať neřešíme to jestli si sundá dlahu, že nemá smysl se od ní nechat pokousat.

Asi jsem zněla hrozně, protože mě ujišťovala, že mi za nic nemůžeme, že kočičce bylo teď způsobeno velké příkoří a že je zmatená a rozlobená.

No bylo nám hrozně! Sundali jsme pantofle a chodili po domě v ponožkách abychom byli co nejvíce potichu, mluvili jen to nejnutnější a to ještě šeptem. Jen jsme z dálky dohlíželi aby si nějak neublížila.

Kolem půl devátý jsme se rozhodli nechat ji tedy samotnou. Poklidili jsme vše co by mohlo vadit z místnosti pro hosty (budoucí dětský pokojíček). Já jsem jí tam ještě vytvořila pod křesly místa, kam by si mohla zalézt. Dali jsme jí tam zase vodu a kočkolit a na okno jsem dala hadr, aby měla méně světla.

Chtěli jsme že jí tam necháme aby byla víc v klidu a  třeba i usnula. Pak jsme si říkali, že by se hodila web kamera, aby jsme měli přehled co se tam děje. Brácha takhle sledoval pejska, když si ho přivedl z útulku, aby věděl jak se doma chová, když je sám :-) Přemýšlela jsem zda si ji půjčit až mě napadlo, že já mám kameru integrovanou v notebooku a tak jsme z mého notebooku daného na skříni a za pomoci skypu udělali takovou chůvičku pro kočku :-D

No věřím že se najdou i tací, co už si ťukaji při čtení na hlavu :-), ale co bych neudělala pro svůj klid...

Veterinářka, kterou jsem volala po hodině trvání amoku mi řekla, že tenhle stav může trvat až 24 hodin. Báli jsme se jak ji ráno povezeme na kontrolu. Ale jelikož přemýšlíme dopředu a kvůli možnému "venčení" na zahradě jsme pořídili postrojek, doufala jsem že ji nebudu muset přepravovat "v něčem", ale bude stačit dát jí postroj a vodítko, kdyby náhodou chtěla v pomatení mysli utéct z náruče.

Po půl jedenáctý v noci už byla natolik klidná, že jsem se odhodlala jít nabrat síly do postele. Ale uši jsem měla pořád nastražené připravena jít jí dělat společnost.

Ráno jsme napjatě vstoupili do místnosti s miskou jídla. Díky Bohu že přišla vcelku normálně, rozumějte vypadala že už nemá to pomatení mysli, a tak jsme jí dali najíst, zjistili že byla čůrat a snědla granule, co měla na noc. Při hlazení jsem jí zkusila naměřit postrojek a nakonec i bez nejmenšího problému jsem ho zapnula.

Nebyl čas na dlouhé otálení, tak jsem stále ještě v obavách z jejího pomatení vyrazili na kontrolu. Byli jsme první v čekárně. Než začala pani doktorka ordinovat, přišli další dva lidi se psem, takže můj muž vyjednal, že přijdeme zadním vchodem, zatímco já s Čičíkem čekala v autě na pokyn. Poznali jsme dalšího člena kliniky. I tato mladá paní doktorka byla sympatická. Nejdříve kočičku prohlédla, zeptala se co jak bylo a řekla nám, že kočička zřejmě patří do 5% kočiček, co jim nesedne silný lék na bolest a projeví se jeho nežádoucí účinky v té podobě co už jsem popisovala :-(

Pak se zeptala, jestli si myslíme že zvládneme převázání. Jelikož včera minimálně jednou šlápla do misky s vodou bylo vhodné ji převázat a tak jsme kývli že to zkusíme. Dohodla jsem se s paní doktorkou, že nevadí, když si s kočičkou sednu a položím si ji na sebe. Na to paní doktorka řekla "jestli vám nevadí, že se na vás budeme všichni sápat..." :-D Byl to ideální způsob jak Čičíka udržet v klidu a zároveň nožičku uvolnit pro manipulaci.

Srdce mi bušilo a snažila jsem se neklepat strachy. Čekala jsem že může kdykoli vyjet, poškrábat mě či pokousat, jestli jí paní doktorka udělá něco špatně s nožičkou. Opět díky Bohu, že se tak nestalo. Samozřejmě čím blíž se dostávala k ráně, jak sundavala jednotlivé vrstvy bandáže líbilo se jí to méně a méně :-( Dokončila to paní doktorka jen tak tak! Už jsem ji chtěla požádat zda můžeme dát pauzu. Uf!

Pak už jen píchnout antibiotika a tentokrát jiný lék na bolest a jeli jsme domu. Cesta domu v pohodě. Po přijetí jsem ji dala volnost ať si sama vybere kam půjde.

Chodila po domě a zalézala jednou ke skříni za dveře a pak zase pod botník mezi dvě krabice od bot.

Pak jsme spolu chvíli byly na gauči, kde jsem jí hladila, pak zase šla courat, tak jsem ji vzala do náruče a koukali docela dlouho jsme z okna.

No volný pátek bych si dovedla užít jinak, ale co naplat :-)

Pak si zalezla do pokoje pro hosty za skříňku, kterou ještě nikdo nepřidělal na zeď a tam zůstala. Takže jsem zase zapnula "naši chůvičku" a šla jsem vám napsat co se u nás děje.

Každé dvě hodiny jsem se na ní šla podívat zda spí, nebo co dělá. Klepala se a nechtěla ani jít ke mě.

Ani k misce s jídlem nechtěla, tak jsem jí zbytečně nelákala a nechala jí v klidu. Až když přijel můj muž, tak jsme jí podsrčili misku s bílým jogurtem a tou tedy nepohrdla. Vylízala ji do čista. Za další dvě hodiny jsem jí nabídla granule, protože syrové mleté maso nechtěla a ty taky slupla. Zapila to vývarem.

V sobotu už začala po domě chodit.

Jen se nám moc nelíbil konec nožičky které neměla stažený dlahou. Zdálo se že natéká :-/

Další kontrola v neděli ráno to potvrdila. Takže dlaha šla dolu a přibily nám prášky na zmenšení otoku.

Samozřejmě další změna! Když už si zvykla na žití s nožičkou v dlaze, tak si zase musela začít zvykat na život s nožičkou bez "ochrany". Takže si s ní často někde škrtla a zabolelo jí to :-(

Týden od operace už běhala po domě rychleji než by bylo zdrávo a dva schůdky mezi chodbou a obývákem skákala! :-o No ale zabraňte jí v tom :-/

V pátek jsem přijela z práce a hned od dveří jsem viděla že moje mistička se šperky, kterou mám na kraji komody vysoké cca 90cm je shozená na zemi, takže se evidentně snažila vyskočit i tam :-/

No dneska už jsme byly celkem dlouho venku na vycházce :-)

Podle ocásku jistě poznáváte, že je moc spokojená. Jen měla tendenci pláchnout mimo náš pozemek. Obávám se že kočka domácí to nebude.

Párové skříně

Jak jsem slibovala v příspěvku o skříních do chodby.

Jdu vám ukázat jak se ze zakoupených skříní staly naše šatní skříně :-)

Takhle vypadá rozdíl mezi pouze opáleným povrchem (vlevo) a už olouhovaným (vpravo)

Po olouhování měli skříně krásnou barvu. Jako by byly namořené v odstínu ořech :-)

Operace zlomené nožičky

V neděli večer jsme zjistili, že kočička z místního JZD, kterou jsme si tak nějak adoptovali má něco s pravou zadní nožičkou. Kulhala a na nožičce měla velkou bulku.

Napadlo nás že buď je zlomená, nebo je to nějaký nádor. V pondělí jsem našla veterináře v našem okolí, který disponuje rentgenem. Náš vesnický pan veterinář je super, ale na takovouhle věc je krátký :-(

U pani doktorky, kterou jsme vybrali, se nám potvrdila zlomenina :-(

Verdikt pani doktorky byl horší než jsem čekala! Amputace celé nožičky a nebo náročná a nákladná operace :-( Nepřemýšeli jsme nad tím dlouho. Když je šance zvolit si lepší možnost, tak proč volit tu poslední možnou, no ne?

Od pani doktorky jsme odjížděli s tím, že operace si žádá odborníka ortopeda, takže se dohodne s klinikou, kde je pan veterinář specialista na ortopedii působí na termínu možné operace.

Druhý den jsem od rána byla netrpělivá a čekala na hovor s datem a časem naplánované operace.

V deset hodin už jsem nevydržela a volala abych se připomněla. Bylo mi řečeno že pan dokrot se má na rtg snímky přijet podívat. Tak jsem čekala dál :-(

Když ani kolem 15hodiny žádné zprávy, tak jsme se dohodly, že snímky panu veterináři dovezu.

Když nejde Mohamed k hoře... :-)

Na pana doktora jsem se předem poptala a jela k němu obrněna nervy a zapřísáhlá, že nebudu měkota a nebudu brečet :-) Pan doktor mě moc mile přivítal s tím, že mi děkoval že jsem přijela já, že on nikam nemusel že je časově zaneprázdněný. Pravda že v čekárně jsem čekala skoro hodinu než se na mě dostalo.

Snímek si dlouze prohlédl a pak mi vysvětlil jaké jsou možnosti a jak odhaduje průběh operace a následné rekonvalescence.

Odjížděla jsem mírně uklidněna s termínem operace čtvrtek v 11hodin.

Klidnější stav mi dlouho nevydržel. Středu jsem nějak v práci přežila a odpoledne byl úkol jasný.

Odchytit kočičku večer před operací, aby vyhladověla.

Vzhledem k tomu že v úterý večer se nám jí nepodařilo zavolat protože pršelo a možná nás neslyšela, bylo to trochu s otazníkem.

Raději jsme šli už v 19hodin s miskou jí nakrmit a že uvidíme, jak se bude chovat že buď jí vezmeme k nám hned a nebo pak třeba kolem 22hodiny. Slupla misku a zalezla si spátky do úkrytu. Tak jsme se sebrali, že to riskneme a necháme jí co nejdéle v jejím přirozením prostředí, než ji stresovat u nás.

Ale v půlce cesty jsme zjistili, že jde za námi, takže jsme ji vzali a donesli k nám. 

Ideálním místem se nám zdála dílna. Má tam dost prostoru, dost schovávaček a minimální riziko, že by se mohlo něco stát.

Připravili jsme jí tam misku s vodou, záchůdek a všude kde se mi to zdálo jako ideální jsem rozmístila deky, staré podsedáky a nabídla jí tam pelíšky.

Koukala kudy by odsud mohla odejít, ale nervozní celkem nebyla. Byly jsme tam s ní až tak do 22hod. kdy se nám zdála dostatečně rozkoukaná a uklidněná aby tam mohla zůstat na noc sama. Samozřejmě jsem byla připravená na to že tam s ní budu trávit noc, pokud to bude nutné.

Noc jsem prospala a Čičík (tak jsme ji začali říkat, když se u nás kdysi před léty poprvé objevila) snad taky.

Můj muž si vzal na čtvrtek volno a tak s ní strávil čas do operace. Když jsme přijela na půl jedenáctou domu je vyzvednout seděli spolu na gauči v obýváku a mazlili se :-)

Pro jistotu jsem si od mamky už v pondělí půjčila přepravku, ale pondělní jízdu autem k veterináři zvládla v klidu u mě na klíně na zadní sedačce, takže jsme opět jeli s kočičkou na klíně a přepravkou vedle.

Co vám budu povídat. Nervy na pochodu jsem měla už od neděle. Paradoxně nejlíp jsem se od neděle vyspala na ten čtvrtek, protože odchycení se podařilo celkem hladce a v dílně, kam jsme ji umístili se Čičík chovala klidně.

Asi 10minut jsme čekali než pan veterinář dokončil předchozí operaci a kočička se dostala do rukou asistentek pana doktora a zavřeli se za ní dveře. S námi vyplnila jiná pani doktorka registrační kartu a řekla nám, že zavolá až operace skončí. Nemáme prý počítat s vyzvednutím dřív než v 16hod, že musí být probraná.

Ani nevím proč, ale číslo 21 je stalo před mnoha lety mým oblíbeným číslem. Pro sebe jsem si to zdůvodňovala tak, že je to násobek 3 a 7, což jsou podle mě hezká a snad i šťastná čísla. Sice jsem si to po autonehodě v srpnu 2013 nemyslela, ale vlastně to byl šťastný den! Ne proto že mě ten blbec co chvátal málem zabil, ale protože tu můžu být!!!

A až kolem oběda jsem si uvědomila, že je dnes také 21. a tak se spoléhám na to že to zase bude šťastný den :-)

Samozřejmě mi proběhla hlavou i myšlenka, že by zpráva mohla být ne úplně pozitivní, ale tu myšlenku jsem hned zapudila, nebo bych se zbláznila!

Po čtvrt na tři odpoledne volala pani doktorka, že operace byla delší a náročná, ale že je vše v pořádku, že si kolem 17. hodiny můžeme pro kočičku přijet.

Už v čekárně jsme ji slyšeli mňoukat. Předali nám ji klasicky v přepravce ve které se ji nelíbilo a tlamičku měla celou od krve jak se z ní snažila dostat :´-(

Dostali jsme stručné informace o proběhlé operaci a kdy můžeme dát tekutiny a kdy první jídlo a jeli jsme domu. Zajistit klidový režim byl úkol následujících hodin a v pátek ráno na kontrolu

Jsem se zase rozepsala, ale to jsem vám ještě zdaleka nepsala všechny detaily, mé pocity a myšlenky... :-)

Každopádně to pravé drama začalo po příjezdu domu, ale o tom v příštím příspěvku. Teď se jdu zase opečovávat ;-)