Vánoce 2016

V tom předvánočním shonu jsem vám ani neměla čas napsat a tak to teď chci napravit a podělit se s vámi o to, jak jsem strávila letošní prosinec.

Letos se mi kupodivu podařilo udělat adventní věnec včas a tak jsme první adventní svíčku opravdu zapálili první adventní neděli :-D

Prosinec byl u nás ve znamení dodělávání zápraží u domu a tak jsem měla s ostatní výzdobou trochu zpoždění, protože jsem čekala až budu moci ozdobit sáňky co jsem dostala loni od Ježíška u vchodu :-)

---

Když jsme zjistila termín vánočního večírku u nás ve firmě, tak jsem si naplánovala že to bude můj poslední letošní den v práci. A tak jsem od půlky prosince byla doma a bylo to super! Nechápu jak jsem to mohla dělat ty roky před tím :-D Doma jsem si poklidila, dokoupila dárky a v pohodě a poklidu si užila předvánoční čas.

Poslední adventní víkend jak jsem už psala jsme byli v Drážďanech.

Dárky jsem letos sfoukla celkem snadno a elegantně :-)

Moje mamka dostala první "vánoční" dárek už v listopadu, kdy jsme spolu vyrazily na muzikál Děti ráje.

Jako problém se ukázalo sehnání koše na prádlo, který si mamka přála. Jak to tak bývá, když už ztrácíte naději že seženete takový jaký si přeje, natrefíte na ještě lepší :-) Podobné to bylo i s mlýnky na sůl a pepř pro bráchu. Už jsem myslela že budu muset koupit ty co se mi až tak nelíbily, až jsem narazila na jedny skvělé a ještě za super cenu.

Pro neteř jsem vymýšlela hračky didaktické, které by k jejímu věku byly přiměřené. Taťkovi každoročně dávám jedlé dárky, takže došlo i na dárky domácí výroby.

A pro rodiče mého muže jsem sehnala dárky praktické. Předplatné časopisu a akučistič na okna. Největší radost mamince mého muže ale udělal maňásek sovičky z IKEA. Ona sbírá sovy a když rozbalila dárek, skoro jí ukápla slza že jako dítě žádnýho plyšáka neměla a že je krásná a že s ní bude spát. A opravdu s ní prý spí :-D Takže opět se mi potvrdilo, že i malý dárek může udělat velkou radost :-)

Zabalit se mi všechny dárky podařilo v klidu den před štědrým dnem při sledování pohádek v TV ;-) Ne až na Štědrý den odpoledne, jako některé roky.

Kvůli časovému vytížení mého bratra jsme s jeho rodinou prožili dopoledne Štědrého dne u mamky v bytě, kde jsme měli první rozbalování dárků. K našemu překvapení Kristýnka (1,5 roku) nejevila o dárky moc zájem a víc jí zajímal třeba pobíhající kocour. Ale od kamarádů jsem byla později ujištěna, že je na to ještě malá, že tak příští Vánoce můžeme čekat rozzářená očíčka :-)

Odpoledne jsme byli rozbalovat dárky u rodičů mého muže, kde jsme si prožili malé drama :-) Dostali jsme každý stírací los. Jako první jsem začala stírat já. Po tom co jsem od sebe odehnala přes rameno přihlížejícího muže s tím že je pesimistický k mé výhře a já že jsem si naplánovala že vyhraju :-D tak ať jde šířit negativní energii jinam, jsem setřela tři hvězdičky, což znamenalo výhru 100Kč :-) Pak tedy začal stírat on a ke konci stírání začala houstnout napětí :-D Ještě jeden dáreček a měli jsme dva miliony :-D

Večer jsme trávili doma u našeho stromečku. Velkou část dárků tvořil nákup z Primarku :-D

A samozřejmě nechyběly ani technické dárky jako akuvrtačka, svěrák a nebo fréza na dřevo :-) Našli se ale i dárky které byly překvapením a udělaly obdarovanému radost :-)

Doufám že i vy jste prožili vánoční svátky v klidu a pohodě a užili si je s rodinou.

Pohodové Vánoce

Přeji Vám pohodu při trávení vánočních svátků :-)

Vánoční Drážďany

Poslední adventní víkend jsme vyrazili ke kamarádům do Klášterce nad Ohří.

Jelikož je to kousek od Německých hranic, naplánovali jsme si výlet do Drážďan nasát vánoční atmosféru na místních trzích.

Drážďany jsou proslavené svými trhy, které se jako ve Vídni konají na různých náměstích i v ulicích.

Vyjeli jsme v sobotu ráno z mlhavého počasí se na hranicích z inverze proklubalo sluníčko a nám se naskytl krásný pohled na namrzlé stromy.

Do Drážďan jsme dorazili kolem 11 hodiny. Bohužel o něco déle, než jsme chtěli. Parkoviště už byly notně plné a na většině cedulí na nás svítilo 0 parkovacích míst. Nepodařilo se nám zaparkovat ani podél St. Petersburger Straße, takže jsme nakonec zkusili parkoviště. Vyčkali jsme cca 10min. než parkoviště opustilo dostatečný počet aut, abychom měli povolený vjezd :-) Parkování cca 200m od nákupního centra Centrum Galerie kde je i Primark.

Jako první jsme vyrazili na nejspodnější trh, který se rozprostíral na Prager Straße. Na konci ulice je krásná stavba nádraží a tak proti nám proudili davy lidí co přijeli vlakem :-)

Krásné slunečné počasí nám vydrželo celý dokud nezapadlo :-) Opět jako loni ve Vídni.

Cestou na hlavní trh na Almarktu jsem se musela vyfotit u Cafe Prag.

Stánky na Dresdner Striezelmarkt se mi líbili svou originalitou. Zaujal mě třeba stánek, který byl koncipovaný jako selská světnice i s kredencem a károvanými záclonkami v oknech. Nebo třeba stánek, kterému po střeše jezdila mašinka s vagónky. Ale zboží ve stáncích se opakovalo a tak po projití půlky náměstí neměl člověk ani chuť procházet ten zbytek. Ve Vídni bylo zboží zajímavější a neopakovalo se to stejné co pět stánků.

Koupili jsme nějaké drobnosti pro naše blízké a občerstvili se kinderpunčem a bratwurstem. U stánku kde prodávala Češka jsme si koupili štolu s rozinkami :-) Dostali jsme k tomu poučení kde a jak ji skladovat a jak se pozná že je uzrálá :-)

Místo betlémů v Německu staví vánoční pyramidy, které jsou ze dřeva a také jsou v nich postavičky jako v českém betlému. Teplo ze svíček otáčí velkou vrtuli v horní části betlému jako na andělském zvonění.

Dalším symbolem německých trhů jsou všudypřítomní louskáčci. Dřevěné panáčky v různých velikostech je možné koupit snad u každého stánku s vánočními ozdobami :-)

Z hlavního trhu jsme pokračovali na sever na Neumarkt. Zde měl trh jinou atmosféru. Hned z kraje hráli pouliční umělci na klavír a kytaru a trh byl více umělecký, než komerční.

Odsud jsme se vydali k Labi. Po cestě jsme obdivovali oživlé sochy. Davem jsme propluli úzkou uličkou se stánky až na nábřeží. Já si těsně před tím koupila druhý punč, takže proplouvání s davem jsem měla veselé :-D Hrneček jsem si opět nechala jako suvernýr :-) Stejně jako loni jsme si zase přivezli dva hrníčky (každý z jiného trhu) ze kterých teď každé ráno k snídani pijeme čaj :-)

Mezitím se setmělo a začala být zima a tak jsme se kolem královského paláce vrátili zpět až k nákupnímu centrum Galerie. Cíleně jsme šli jen do Primarku, kterým jsem skoro jen prolétla. Už nebylo moc času, takže jsem cíleně šla po určitém sortimentu a nakupovala stylem "mám si vzít tyhle pantofle za 3eura, nebo tyhle za 4eura?", načež můj muž mé rozhodování ukončil "vem si oboje!" :-D Takže já budu mít letos bohatýho Ježíška :-D A v roce 2017 se tam budu muset vypravit cíleně jen na nákupy :-)

Zajímavé je že i přes to že jsme na cestě na hlavní trh potkali muslimskou ženu a na každém z trhů stálo policejní vozidlo které přes kamery monitorovalo dění, mě strach z teroristického útoku nepopadl na místě, ale došlo mi že jsme opět riskovali po tom co jsem v úterý sledovala zprávy :-( Je dobře že jsem si atmosféru pro kterou jsme sem jeli nenechala zkazit, ale je smutné co se ve světě děje!

Kdo se tedy ještě chystáte, užijte si atmosféru a nenechte si ji zkazit strachem. Ale kdo váháte zda vyrazit, zvažte míru rizika...

Keramické cedulky pro kuchařinky

Vaříte rádi? Já si ráda pochutnám na dobrém jídle, takže i ráda vařím :-)

V kuchyni trávím poměrně dost času. Každé ráno chystám snídani, každý večer vařím teplou večeři a o víkendu dělám vždy k obědu a večeři jiné jídlo. Téměř každý víkend peču nějakou sladkou dobrotu. Zvláště o víkendu si to v kuchyni užívám :-)

Vaření a pečení je pro mě proces také tvoření při kterém se těším na výsledek :-)

Nápis na keramických cedulkách, které jsem před časem začala vyrábět si myslím že je pravdivý. Dříve byla světnice, kde se žilo i vařilo a nyní je běžné že jsou obývací pokoje s kuchyňským koutem a tak je kuchyně opravdu srdcem domova :-) 

Další cedulka z mé dílny je určená pro hospodyňky, v jejichž domovech jejich blízcí najdou vždy zázemí :-)

Když jsem vyráběla cedulku s nápisem "Mama hotel vždy otevřeno" nepředpokládala jsem, že by si takovouhle cedulku pořizovali maminky dospělých synů. I když kdo má smysl pro humor proč ne ;-) Já mít dospělé děti, klidně bych si ji pořídila do své domácnosti :-)

Jak se vám cedulky líbí? Souhlasíte s tím, že je kuchyně srdcem domova? Nebo je vaše domácnost takový mama hotel? :-)

Nejlepší vánočka

Včera jsem byla s kamarádkou na kreativní akci jejíž součástí byla mimo jiné soutěž o nejlepší vánočku. Mám ráda tyhle akce, kde šikovní lidé prodávají své výrobky a na téhle byl i povedený doprovodný program.

Po příchodu jsme si prohlédly zboží některých prodejců. Kamarádka byla pozvaná do hodnotící poroty a mě požádala, jestli se postarám v té době o její děti, takže pak šla ochutnávat a já s dětmi prošla stánky podrobněji. Taky jsme nechali Elince na obličej namalovat její oblíbenou Kittinku.

Zboží prodejců jsme si prohlédly důkladněji a něco i nakoupily.

I mě se podařilo ochutnat kousek od každé z celkem třinácti soutěžních vánoček. A jak jsem tak ochutnávala, řekla jsem si že musím druhý den taky upéct vánočku :-)

A tak se i stalo :-)

A jelikož moje fotka na instagramu a MS měla velký ohlas, přidávám sem na blog i recept podle kterého jsem ji dělala a pár typů jak na ni.

Jako každé kynuté těsto dělám i těsto na vánočku z kvásku. Kvásek si připravím ze 100ml teplého mléka, 30g rozdrobeného droždí, lžíce cukru a lžíce mouky. To celé zamíchám a nechám na teplém místě.

Než kvásek vzejde proseji si do zadělávací mísy půl kila kvalitní hladké mouky. Já používám osvědčenou dvounulku která má vyšší podíl lepku a tak je těsto z ní pěkně plastické. Do mouky přimíchám 80g cukru krupice, dvě lžičky vanilkového (ne vanilínového!) cukru a cca půl lžičky nastrouhané citronové kůry. Té nedávám moc, nemám ráda když je vánočka moc navoněná a používám kupovanou sušenou kůru. V této směsi udělám důlek a do něj naliji 100ml vlažného mléka, 100g rozpuštěného tuku (klidně můžete použít Heru), jedno celé vejce a jeden žloutek a nakonec vliji kvásek. To vše s láskou a poctivě zamíchám a míchám a míchám než mi dojdou síly :-D

Po té těsto vyklopím na pomoučněný vál a uhnětu bochánek, který vložím zpět do mísy a tu dám na teplé místo ke kamnům, nebo na topení. Je důležité aby těsto neoschlo, takže ho přikrývám potravinářskou folií.

Po té co vykyne (cca zdvojnásobí svůj objem) bochánek vyklopím na vál a rozdělím na 8 stejných dílů. 

Kdo chce, může přimíchat předem namočené rozinky, já dělám i bez rozinek.

Jelikož nejsem "žádný béčko" :-D tak pletu vánočku z devíti pramenů, ale vrchní dva prameny dělám tenčí.

Tuším že postupů pletení spodního patra je více. Pokud by někoho zajímal můj postup zkusím ho popsat, ale jinak je na YT spousta videí, podle kterých to jistě zvládnete :-)

Důležité je prameny neutahovat a plést s láskou :-)

Po té co je spodní patro upletené, přendám cop na plech, malinko ho pomačkám a potřu rozmíchaným bílkem s trochou vody.

Prostřední patro ze tří zvládne každý ;-) Poslední díl co zbyl si rozdělím na dva a vyválím tenčí prameny, které jen přetáčením přes sebe zamotám a po potření druhého patra položím nahoru.

Nakonec celou vánočku potřu bílkem, posypu mandlemi a nechám ještě chviličku na teplém místě, aby zpět získala svou nadýchanost. Po té vložím do trouby rozehřáté na 180st. a zapnu horkovzduch.

Po cca 10minutách stáhnu na 160st. a dopeču do zlatova. Nemám ráda, když je moc upečená. Raději méně, než více :-)

Takhle vypadá, když se upečená pocukruje. Většinou si pohled na ní nevychutnám dlouho. Mizí ještě teplá :-)

Přeji vám krásnou první adventní neděli :-)

Skleněný poklop

Vždycky se mě fascinovaly skleněné poklopy.

Před časem jsem neodolala a koupila si malinký poklůpek. Původně na citron, ale já ho používám i na sušenky. Ten jste mohli vidět v příspěvku o skořicových sušenkách.

Asi půl roku po té mi do oka padla větší dóza na sýry, kterou taky používám i na různé jiné pochutiny.

Nápad který vám teď představím uzrával v hlavě nějakou dobu. Ono jak to tak bývá, od nápadu k realizaci je dlouhá cesta. Vše je třeba doladit do posledního detailu.

Mezi kamarády keramiky jsem známá svojí úchylkou v kombinaci keramiky s jinými přírodními materiály :-) Ale se sklem v této podobě jsem to zkoušela poprvé.

Začalo to nákresy na papír, kam jsem si poznačila své nápady. Šlo o poznámky jaké tvary úchytek by bylo fajn vyzkoušet a jaké k nim udělat spodky.

Keramika je dost alchymie a tak bylo třeba vychytat proporce a další detaily.

Takhle to vypadá, když se nápad zhmotní :-)

Na stole to vypadá dobře a pokud se nestihne vše sníst hned, tak to neosychá.

Setkání na půli cesty

O tom, jak jsem se dala dohromady se svou spřízněnou duší Lindou Z. jsem vám už psala.

Jelikož ona je od Plzně a já od Tábora nemáme moc často možnost se potkat. Většinu času jsme tedy v kontaktu pouze přes internet.

Od července jsme se domlouvaly, že se sejdeme na půli cesty a vyšlo to až dneska.

A to před víkendem bylo plánované setkání v ohrožení kvůli zdraví Lindiny dcerky.

Dnešní mrznoucí mlha, která byla snad po celé ČR když jsme ráno vyráželi sobě vstříc, nás nepotěšila, ale dojely jsme do Příbrami v pořádku. Po menších problémech obě zaparkovaly a sešly se v domluvené kavárně Time Cafe.

Moc příjemná kavárna, kde je i dopoledne ve všední den nečekaně rušno. Hodně lidí se zde zastaví na ranní kávu a snídani. I my jsme si daly kávu a já zkusila toasty s chorizo salámem a sušenými rajčaty.

Po snídani jsme se vydaly na místo, které je v sezónně jistě plné turistů, na nedalekou Svatou Horu.

Měly jsme to štěstí, že jsme si toto poutní místo mohly prohlédnout bez turistů a v klidu tak obdivovat umělecká díla mnoha malířů, sochařů, štukatérů a uměleckých řemeslníků.

Jen zvony nás v jednu chvíli vylekaly, když jsme byly v jejich bezprostřední blízkosti a ony začali odbíjet :-)

Po prohlídce jsme se prošly přilehlým parkem a jelikož Linda je fotografka profesionálka udělala mi pár moc hezkých fotek. Tedy když mi půjčila její foťák, pokusila jsem se udělat pěknou fotku i já jí :-D

Jako vždy jsme si užily legraci.

Prošly jsme si i obchůdky našemu srdci blízké. Potěšily oko a koupily si pár drobností pro radost a na památku. Třeba balení dvou andílků, které jsme si symbolicky rozdělily a každá si domů odvezla toho svého :-)

Loučily jsme se nerady a slíbily jsme si že nejdéle na jaře se budeme zase muset potkat na půli cesty :-)

Houpací kůň

O mé sbírce koupacích koníků jsem vám už psala loni v lednu.

Mohli jste si přečíst jak svoje koníky aplikuji na květináče i truhlíky. Ale i samostatní mají využití třeba na vánočním stromečku nebo třeba jako ozdoba na věnci.

Ale i jen tak zavěšení na stužce jako dekorace kdekoli po bytě nebo jako dárek jsou oblíbení.

Od doby kdy jsem koníky začala dělat, jich hodně už našlo domov jinde. Ale i tak se mi doma stáj s keramickými koníky trochu rozrostla :-)

Na koníčky jsem si v minulosti sama udělala formu, přes to je podíl ruční práce na detailech a povrchové úpravě na každém z nich tak velký, že je každý koník originální!

Co vám chci dneska představit jako novinku jsou koníkové obrázky.

Začala jsem si hrát s kombinací rámečků, pozadí s vybraným koníkem.

Vždy sladěný rámeček, pozadí a koník.

Baví mě kombinovat různá pozadí s koníky a k tomu dolaďovat rámečky :-)

Pokud by jste měl někdo o nějaké koníkové obrázky zájem, napište mi mail ;-)

Keramický ptáček se srdíčkem

Keramické ptáčky které vyrábím s kytičkou jsem vám už představila. Ptáčci s kytičkou však nejsou jediní, byly jen první které jsem začala dělat :-)

Dalšími do sbírky přibyly ptáčci se srdíčky.

Přírodní či barevné...

Menší či větší srdíčko...

Srdíčka jsou plasticky vystouplé, jako vyrytý obrys či vyděravěné.

Ptáčky dělám jak s dírkou pro provléknutí stužky, tak i bez ní pro použití třeba na věnci, nebo se stužka dá i dodatečně nalepit. Stačí vybrat tu která nejlépe ladí ;-)

Tito ptáčci jsou vděčným drobným dárkem pro kohokoli :-)

Třeba pro kolegyně v práci při vánočním večírku :-)

První listopadový víkend

Taky vám ten čas tak letí? Kolikrát si říkám, že mi čas letí proto že jsem tak akční. Tím že mám moc aktivit a potřebuji toho hodně stihnout mi přijde že čas letí a že jsem pořád v letu.

V pátek jsem měla volno (nebyla jsem v práci) a tak jsem ráno vstala a šla si zaběhat. Rozhodně nejsem ranní ptáče, ale tentokrát jsem vstala před budíkem a celá natěšená v sedm hodin ráno stála před domem oblečená a připravená vyběhnout :-) Bylo krásné mrazivé ráno. Sluníčko slibovalo hezký den. Na trase jsem vyrušila od snídaně postupně čtyři srnky a vyfotila pár fotek. Ta atmosféra začínajícího dne byla úchvatná!

Nakonec jsem musela vyfotit i sebe, abych zachytila ten můj vnitřní pocit, když jsem doběhla domů :-D

Když jsem se vrátila domů, dala jsem si sprchu a připravila snídaně pro mě a mého muže, který se tou dobou již vracel z první páteční pracovní cesty. Nasnídali jsme se a já začala obvyklý dvojboj - pračka + myčka :-)

Po tom co jsem pověsila ven prádlo, které mi ve větru na sluníčku krásně schnulo...

... jsem šla do dílny natírat sloupky a trámy k nově vznikajícímu zápraží podél východní části domu.

Nemám ráda natírání! Nevím proč jsem v této činnosti nenašla zalíbení, jako někteří, ale beru ji jako nutné zlo. Je to potřeba natřít a nikdo jiný to neudělá :-D

Takže první nátěr, přebrousit a další nátěr.

Mezi tím vždy technologické přestávka, aby barva zaschla a dalo se otočit. Tu jsem vyplnila vyndaváním umytého nádobí z myčky, nebo přípravou oběda.

Odpoledne jsem ještě poklidila doma a večer jsem byla tak unavená, že už jsem nedělala nic.

V sobotu jsem si nařídila budíka. Vstala, dala sprchu, vyfoukala vlasy, připravila snídani a vyrazila vyzvednout kamarádku. Jeli jsme na charitativní blešák, o kterém jsem vám už psala na jaře a i v roce 2014

I tentokrát jsem neodcházela z prázdnou :-) Zase jsem ulovila plyšové medvědy, nějaké knížky, nějaký textil, helmičku pro neteř a nějaké drobnosti pro radost.

V pátek jsme se domluvily, že by jsme ještě využili počasí, pokud tedy bude na naší straně a po blešáku nafotili v přilehlých sadech nějaké podzimní fotky.

Sluníčko tedy nesvítilo, ale světlo bylo dobré a teplota taky přijatelná.

Jako vždy při focení jsme si užily spoustu legrace a nabraly nové zkušenosti. Jak v pozici fotografky, tak modelky. Musím uznat že to modelky nemají jednoduché :-D Kolikrát je póza nepřirozená až nepohodlná, aby vypadala postava na fotce dobře :-)

Ale naše fotky jsou čím dál lepší :-) Už víme jaké chyby nemáme dělat a jaké pózy naší postavě nelichotí :-D

Domů jsem se vrátila v poledne, udělala oběd a šla jsem zase natírat. Večer jsem trávila spíš na instagramu, na kterém teď ujíždím víc než na blogu a přebíráním a ořezáváním fotek z dopoledne.

Na neděli bylo hlášeno deštivo a tak nebylo co řešit. Budeme doma.

Můj muž celé dopoledne servisoval auto, připravoval ho na zimu a já se věnovala úklidu doma. Po obědě jsem šla zase natírat.

Už delší dobu jsem měla chuť na kupovanou pizzu a tak jsem rozhodla, že večeři si objednáme. Pizzu mi přinesl můj muž až do dílny s tím, že už mám končit, že jdeme jíst. Zbývalo mi posledních šest trámů z jedné strany natřít a bylo hotovo.

Teď jistě chápete, proč reportáž z víkendu píši až dnes :-) Dřív nebyl čas, nebo energie :-)

A jak vy jste strávili první listopadový víkend? :-)

Keramické cedulky - šťastný domov

Každá z nás chce, aby se naši blízcí i návštěvy cítili u nás doma příjemně.

Pamatuju si jak mi před více než deseti lety říkala kamarádka o jedné naší společné známé, že je skvělá hospodyňka, že má doma vždy naklizeno a kdykoli zavolají, že přijedou na návštěvu že má pro ně připravené pohoštění.

Ne že by tohle bylo měřítkem šťastného domova, ale...

Tehdy jsem si řekla, že bych jednou ráda aby i takhle o mě mluvili moji kamarádi :-)

Největší poctou mi je když se u nás návštěvě líbí a chutná jim. To je znamení že se k nám zase rádi vrátí :-)

Také máte doma nějakou takovouhle cedulku či třeba nápis v rámečku?