neděle 25. října 2015

Spodek kredence

Další věc kterou jsem od svých kamarádů k restaurování dostala byla tato skříňka.


Sloužila ve sklepě k ukládání nářadí, ale při rekonstrukci jí nahradil novodobý regálek. A tak se mohla skříňka přestěhovat k nám a dostala se jí patřičná péče :-D

Od první chvíle kdy jsem ji viděla jsem díky její výšce uvažovala že by sloužila jako botník na který se dá sednout a obout se. Ale když jsem plánovala skříně do chodby, jak jsem popisovala v tomhle článku, tak bylo její místo ujasněno.

Původní stav byl na první pohled dobrý. Dole u nožiček se sice odlupovala barva, nahoře chyběla deska, ale vcelku snadno začlenitelná do bydlení.

Začala jsem opalovat barvu a ukázalo se nečekané a nemilé překvapení :-(


Pod nátěrem barvy se skrývala dýha! Což by nebyl až takový problém, protože šla pod horkovzdušnou pistolí snadno dolů, ale ve výplních byla zasunutá pod rám a někde šla a někde ne. Tam kde šla vysunout se ovšem vytvořila milimetrová mezera...


Co s tím? No dostala jsem dolu to co šlo a zbytek jsem ulámala těsně v hraně. Na dřevě zůstalo místy lepidlo po dýze, takže další krok bylo obvyklé louhování.


Po louhování se vše, i uvnitř, pěkně vymyje wapkou... A pak se nechá vyschnout :-)

Po té následuje obroušení. Na fotce je pěkně vidět jako to vypadá před a po broušení ;-)


Po té jsem stála před rozhodnutím, které jsem nastínila už ve článku v dubnu a to zda budu chtít mít horní desku pohledovou a nebo na ni přijde ještě molitanová matrace či podsedáky na sezení.


Jednodušším a asi i praktičtějším řešením se pak zdálo rozhodnutí nepohledové desky a matrace. Našla jsem dřevotřískovou desku a uřízla z ní na míru vrchní desku.

A aby se ta "smůla" v podobě dýhy vyvážila, tak matraci co jsem chtěla použít na sedák měla přesně požadovanou šířku, takže jsem ji jen zkrátila na délku :-D


Teď je skříňka mezi dvěma párovými skříněmi v chodbě. Je oproti skříním světlejší, což jsem chtěla srovnat namořením, ale ještě nenastal ten správný čas ;-)


sobota 17. října 2015

Andělský dárek od mého anděla

Věřím že každý máme svého anděla strážce :-)

Myslím že většinou je to tak že anděl si najde vás, ne vy jeho. A tak se stalo i v případě mého anděla. Tedy mé kamarádky Lindy Z., kterou za svého anděla považuji!

Příběh našeho seznámení je celkem zajímavý. Na jednom nejmenovaném serveru kam obě chodíme za stejným zájmem, tedy bydlením byla kdysi už ani nevím kým vyhlášena anketa s dotazem "kdo je vám tady nejbližší?" a jedním z prvních lidí kdo na anketu odpovídal byla Linda. K mému úžasu mě doposud neznámá uživatelka napsala že jsem to pro ni já :-o A tehdy to byl počátek našeho přátelství :-)

Navzájem jsme se poznávali a zjistili jsme že byť je Linda o několik let mladší máme hodně společného a rozumíme si. Bohužel nás dělí víc než stovka kilometrů :-(

Poprvé jsme se osobně potkali letos v srpnu, kdy Linda se svojí dcerkou a maminkou přijela k nám do jižních Čech na dovolenou.

Bylo to překrásně strávené odpoledne na které jsem se MOC těšila!
Po několika hodinách strávených procházkou sami dvě mezi rybníky pak i s malou Adélkou u výběhů koz a koní
a následným posezením i s její maminkou v místní restauraci jsem volala domů, že přijedu déle než jsem plánovala. A věřte mi že jsem si vyhradila dost času a i tak to bylo málo :-D


Linda mi tehdy věnovala krejčovskou panu, kterou jsem si tak moc přála!

Já jsem jí kromě zabaleného dárku, který si mohla rozbalit až na svůj svátek který měla o pár týdnů později přivezla jako poděkování něco z mé keramické tvorby a mnou šité srdíčko s oblíbeným sloganem "Přátelé jsou jako hvězdy. I když je nevidíme, víme že jsou s námi".

Včera mi přišel nečekaně dopis. Jen tak... Žádný svátek či jiný významný den...

Po rozbalení jsem byla dojatá! Můj anděl mi s přáním pěkného podzimu posílá originálního vyrobeného anděla.


Hned jsem věděla, že si ho pověsím do ložnice pod lampičku.

Mimochodem je to už druhý anděl do sbírky. Ten první má celoročně své čestné místo na poličce na komíně.