Rekonvalescence kočičky

Jak jsem avizovala v předchozím příspěvku na pokračování, po příjezdu domu začalo peklo!

Po cestě domu autem jsem ji přepravku otevřela a hladila jí, aby se zklidnila. Těsně před cílem vylezla a tak jsem ji domu donesla v ruce. Za dveřmi jsem ji postavila na zem, protože se mi z náruče drala ven a začalo čtyř hodinové drama.

Čičík se po mě ohnala. To bych pochopila, jako že jí něco zabolelo a je oblblá z narkózy, ale ona začala zmateně pobíhat po místnosti s tím že co chvilku upadla a naštvaná na nožičku si ji kousala. Když jsme jí v tom chtěli zabránit, tak po nás syčela a vyjížděla. Takže jsem po několika zásecích od drápků vzala zad. Byla malátná po narkóze, ale chovala se jinak než po narkóze, kterou měla při kastraci. Chovala se jak feťák, co má halucinace :-o :-( Oči jí tikaly po místnosti co chvíli zasyčela a zlostně se rozeběhla nějakým směrem. Měla zlost na všechno kolem. Popravdě po půl hodině jsme před ní uhýbali a báli se jí. Po necelé hodině jsem volala veterinářce a popsala jí situaci. Řekla mi že jí máme nechat co nejvíc klidu ať si sama někam zaleze a ať neřešíme to jestli si sundá dlahu, že nemá smysl se od ní nechat pokousat.

Asi jsem zněla hrozně, protože mě ujišťovala, že mi za nic nemůžeme, že kočičce bylo teď způsobeno velké příkoří a že je zmatená a rozlobená.

No bylo nám hrozně! Sundali jsme pantofle a chodili po domě v ponožkách abychom byli co nejvíce potichu, mluvili jen to nejnutnější a to ještě šeptem. Jen jsme z dálky dohlíželi aby si nějak neublížila.

Kolem půl devátý jsme se rozhodli nechat ji tedy samotnou. Poklidili jsme vše co by mohlo vadit z místnosti pro hosty (budoucí dětský pokojíček). Já jsem jí tam ještě vytvořila pod křesly místa, kam by si mohla zalézt. Dali jsme jí tam zase vodu a kočkolit a na okno jsem dala hadr, aby měla méně světla.

Chtěli jsme že jí tam necháme aby byla víc v klidu a  třeba i usnula. Pak jsme si říkali, že by se hodila web kamera, aby jsme měli přehled co se tam děje. Brácha takhle sledoval pejska, když si ho přivedl z útulku, aby věděl jak se doma chová, když je sám :-) Přemýšlela jsem zda si ji půjčit až mě napadlo, že já mám kameru integrovanou v notebooku a tak jsme z mého notebooku daného na skříni a za pomoci skypu udělali takovou chůvičku pro kočku :-D

No věřím že se najdou i tací, co už si ťukaji při čtení na hlavu :-), ale co bych neudělala pro svůj klid...

Veterinářka, kterou jsem volala po hodině trvání amoku mi řekla, že tenhle stav může trvat až 24 hodin. Báli jsme se jak ji ráno povezeme na kontrolu. Ale jelikož přemýšlíme dopředu a kvůli možnému "venčení" na zahradě jsme pořídili postrojek, doufala jsem že ji nebudu muset přepravovat "v něčem", ale bude stačit dát jí postroj a vodítko, kdyby náhodou chtěla v pomatení mysli utéct z náruče.

Po půl jedenáctý v noci už byla natolik klidná, že jsem se odhodlala jít nabrat síly do postele. Ale uši jsem měla pořád nastražené připravena jít jí dělat společnost.

Ráno jsme napjatě vstoupili do místnosti s miskou jídla. Díky Bohu že přišla vcelku normálně, rozumějte vypadala že už nemá to pomatení mysli, a tak jsme jí dali najíst, zjistili že byla čůrat a snědla granule, co měla na noc. Při hlazení jsem jí zkusila naměřit postrojek a nakonec i bez nejmenšího problému jsem ho zapnula.

Nebyl čas na dlouhé otálení, tak jsem stále ještě v obavách z jejího pomatení vyrazili na kontrolu. Byli jsme první v čekárně. Než začala pani doktorka ordinovat, přišli další dva lidi se psem, takže můj muž vyjednal, že přijdeme zadním vchodem, zatímco já s Čičíkem čekala v autě na pokyn. Poznali jsme dalšího člena kliniky. I tato mladá paní doktorka byla sympatická. Nejdříve kočičku prohlédla, zeptala se co jak bylo a řekla nám, že kočička zřejmě patří do 5% kočiček, co jim nesedne silný lék na bolest a projeví se jeho nežádoucí účinky v té podobě co už jsem popisovala :-(

Pak se zeptala, jestli si myslíme že zvládneme převázání. Jelikož včera minimálně jednou šlápla do misky s vodou bylo vhodné ji převázat a tak jsme kývli že to zkusíme. Dohodla jsem se s paní doktorkou, že nevadí, když si s kočičkou sednu a položím si ji na sebe. Na to paní doktorka řekla "jestli vám nevadí, že se na vás budeme všichni sápat..." :-D Byl to ideální způsob jak Čičíka udržet v klidu a zároveň nožičku uvolnit pro manipulaci.

Srdce mi bušilo a snažila jsem se neklepat strachy. Čekala jsem že může kdykoli vyjet, poškrábat mě či pokousat, jestli jí paní doktorka udělá něco špatně s nožičkou. Opět díky Bohu, že se tak nestalo. Samozřejmě čím blíž se dostávala k ráně, jak sundavala jednotlivé vrstvy bandáže líbilo se jí to méně a méně :-( Dokončila to paní doktorka jen tak tak! Už jsem ji chtěla požádat zda můžeme dát pauzu. Uf!

Pak už jen píchnout antibiotika a tentokrát jiný lék na bolest a jeli jsme domu. Cesta domu v pohodě. Po přijetí jsem ji dala volnost ať si sama vybere kam půjde.

Chodila po domě a zalézala jednou ke skříni za dveře a pak zase pod botník mezi dvě krabice od bot.

Pak jsme spolu chvíli byly na gauči, kde jsem jí hladila, pak zase šla courat, tak jsem ji vzala do náruče a koukali docela dlouho jsme z okna.

No volný pátek bych si dovedla užít jinak, ale co naplat :-)

Pak si zalezla do pokoje pro hosty za skříňku, kterou ještě nikdo nepřidělal na zeď a tam zůstala. Takže jsem zase zapnula "naši chůvičku" a šla jsem vám napsat co se u nás děje.

Každé dvě hodiny jsem se na ní šla podívat zda spí, nebo co dělá. Klepala se a nechtěla ani jít ke mě.

Ani k misce s jídlem nechtěla, tak jsem jí zbytečně nelákala a nechala jí v klidu. Až když přijel můj muž, tak jsme jí podsrčili misku s bílým jogurtem a tou tedy nepohrdla. Vylízala ji do čista. Za další dvě hodiny jsem jí nabídla granule, protože syrové mleté maso nechtěla a ty taky slupla. Zapila to vývarem.

V sobotu už začala po domě chodit.

Jen se nám moc nelíbil konec nožičky které neměla stažený dlahou. Zdálo se že natéká :-/

Další kontrola v neděli ráno to potvrdila. Takže dlaha šla dolu a přibily nám prášky na zmenšení otoku.

Samozřejmě další změna! Když už si zvykla na žití s nožičkou v dlaze, tak si zase musela začít zvykat na život s nožičkou bez "ochrany". Takže si s ní často někde škrtla a zabolelo jí to :-(

Týden od operace už běhala po domě rychleji než by bylo zdrávo a dva schůdky mezi chodbou a obývákem skákala! :-o No ale zabraňte jí v tom :-/

V pátek jsem přijela z práce a hned od dveří jsem viděla že moje mistička se šperky, kterou mám na kraji komody vysoké cca 90cm je shozená na zemi, takže se evidentně snažila vyskočit i tam :-/

No dneska už jsme byly celkem dlouho venku na vycházce :-)

Podle ocásku jistě poznáváte, že je moc spokojená. Jen měla tendenci pláchnout mimo náš pozemek. Obávám se že kočka domácí to nebude.