Křesla uvnitř pérová k renovaci

To jsou ona. Dvě křesla která jsem si včera přivezla po prarodičích spoluhráče mého muže.

Křesla s dřevěnýma područkama a pérovou konstrukcí uvnitř.

Nebyla bych to já (pečlivka) abych křesla nezačala rozebírat. Z renovací starého gauče mé kamarádky Ivanky ze slepičárny jsem tušila že na pérové konstrukci bude vrstva sena a to v bůh ví jakém stavu, takže jsem postupně začala rozebírat.

Prvně jsem začala povolovat viditelné šrouby co drželi dřevěné područky, ale dopředu mi bylo jasné že ještě drží v konstrukci opěráku a tam budou dostupné až zevnitř.

Proto bylo dalším postupem odkrytí zadní části opěráku. hřebíček po hřebíčku jsem vytahovala a odkryla tak sololitovou desku. V tu chvíli mi bylo už jasné, že stávající čalounění není původní. A to hned z několika důvodů. Kvalita provedení čalounění i pozůstatek vláken látky půvondního atd.

Po odhalení pérové konstrukce opěráku jsem se dostala ke šroubům co drželi područky.

Původní potahovou látku jsem si samozřejmě schovala jako šablonu pro novou, kterou budu muset vybrat. Škoda že před týdnem kolega z práce objednával docela hezkou potahovku a ptal se mě jestli by se mi taky nehodila :-/ Kdo mohl tušit že za týden ji budu potřebovat :-D

Pod čalouněním se mi naskytl nevábný pohled na látku prožranou breberkami, kterým se evidentně líbilo i ve vrstvě sena pod ní. Vše šlo nemilosrdně do kamen. Blééé :-(

Křeslo je už téměř rozebráno na prvočinitele, ale ještě ho čeká deratizace pérové části. co kdyby náhodou...

A pak začne fáze dvě a to dávání nové šance starému křeslu :-)

Líná huba, holé neštěstí

Dnes jsem měla zajímavý den!

Včera před spaním jsem koukala na počasí a na dnešek bylo slibované sluníčko, takže jsem se těšila na prima den :-)

Měla jsem spousty plánů a tak jsem se ráno probouzela s myšlenkou že už svítí sluníčko a že bude potřeba připravit skleník na další sezónu (to bylo v plánu na dopoledne) a odpoledne jsem měla v plánu pokračovat v renovaci mísníku do ložnice.

Po snídani se mě můj muž ptal jestli chci jet s ním a mým taťkou odvézt do sběrného dvora naši starou ledničku a nějaké kartony a igelity. Samozřejmě jsem nadšeně souhlasila :-D Načež můj muž chladil mé nadšení, že ale zůstanu před bránou dvora. Ví že pokaždé když s ním jedu šmejdím, co bych si odsud odvezla :-D.

Jako každou sobotu byl dvůr plný aut co něco přivezly, ale mé zraky hned upoutalo auto s přívěsným vozíkem na kterém byla matrace a nějaký na prkna rozložený starý nábytek. Ani nevím co mě to napadlo, resp. co mi dodalo odvahy, se zeptat zda je to opravdu pozůstalost a jestli nemají ještě nějaký nábytek co by chtěli odvézt do sběrného dvoru :-) 

Pán byl trochu překvapen když jsem mu řekla že ráda renovuji stará nábytek a že mi opravdu nejde o starožitné kousky, ale více byl nadšen myšlenkou že by se s tím nemusel vézt na káře za autem a tak mě pozval ať jedeme s nimi. Můj muž měl asi chvilkovou slabost protože neodporoval a tak jsme vyrazili za pánem.

V domě po jeho rodičích jsem objevila několik kousků, které jsme si odvezla a kdyby mě můj muž i s mým taťkou nehnali do auta sel slovy "už to nemáme kam dát!" tak bych snad ještě něco odvezla :-)

Do auta by se ještě něco vešlo :-D

Když jsme věci nakládali, přijel kluk se kterým se známe, že ten pán co mi ty věci nabídl je jeho táta :-) Náhoda? Nebo osud? :-D ;-)

Do auta se tedy vešly dvě menší skříňky, jedna rohová skříň, jedna toaletka ze které plánuju vyrobit kuchyňku pro neteř, jeden noční stolek, čtvercový stoleček na budoucí terasu akorát pro dva, dvě křesla, věšák a polička, zrcadlo v rámu a váhy i se závažíčky.

Zítra přidám článek o renovaci křesel. Samozřejmě mi to nedalo a i z důvodu místa jsem se dala do rozborky křesla. Jedno už mám téměř na prvočinitele rozebrané. A do jedné ze skříněk už jsem se taky pustila. Zítra pokračování a těšte se na článek ;-)