pondělí 13. června 2016

Seskoky padákem

Jak jsem již prozradila v minulém příspěvku, v neděli se chystal náš kamarád na seskok padákem. To jsme si nemohli nechat ujít, takže po tom co jsme v klidu posnídali pod pergolou za krásného počasí a za zvuku letadel které už lítaly, jsme vyrazili na letiště.

Když jsme dorazili na místo, zjistili jsme že skákat bude i naše kamarádka Šóna.
Padáky už byly zabalené a ve vzduchu byla cítit mírná nervozita. Možná se mi to jen zdálo, protože i já jsem byla lehce rozechvělá tou představou jaké to je vyskočit z letadla kilometr a půl nad zemí s padákem na zádech :-)

Od Kutyho jsme již věděli že skočit si s padákem není nic nedostupného. Kurz stojí necelé tři tisíce a je to v podstatě jednodenní školení. To mě sice trochu děsí, čekala bych že toho člověk potřebuje víc znát a vědět pro to aby nejen vyskočil, ale taky dobře dopadl, ale...

Pro Kutyho to byl druhý seskok v životě, Šóna skákala "už" po osmé. Ač by člověk řekl, že v tom není velký rozdíl, byl. Zatím co Kutymu se padák otvíral automaticky hned s výskokem z letadla, "již zkušená" Šóna letěla volným pádem 10vteřin a pak si sama padák otvírala.



No řeknu vám, že když jsem sledovala ty instrukce co dostávala před nástupem do letadla, hladina adrenalinu stoupala i u mě :-) Jak vyskočit, kterou nohou dopředu, jak počítat, jak dát ruku... Když jí povídal, že si má jet po stehně od kolene nahoru aby lépe nahmatala to odjištění a že nemá zmatkovat kdyby ho nenašla napoprvé a že to má zkusit stejně znovu, už jsem měla hladinu adrenalinu celkem vysoko. Kuty to měl o tohle snazší.



Legrace pro mě byla, že ty dva "začátečníci" Kuty a ještě jeden měli helmy s vysílačkami a tak byly v jednostranném spojení s instruktorem. Zajímalo by mě co jim ve vzduchu povídal, ale přišlo mi to vtipný :-D

S nimi ještě do letadla nastupovali dva co měli tandemový seskok a pak nějací další parašutisté.


Když letadlo vzlétlo hladina adrenalinu se kupodivu trochu uklidnila a já začala natáčet video seskoku.

Věděli jsme že Šóna bude skákat první. Od mého taťky, který v mládí také skákal padákem jsem věděla, že letadlo ubere "plyn" než začne výsadek, takže když bylo slyšet jak motor utichl černá tečka padající z letadla byla ona.

Pak se naštěstí rozevřel černý padák a já se zaradovala, že podle mě to nejdůležitější, tedy otevření padáku, klaplo :-) Za ní jsme tušili že bude skákat Kuty. Ale duhový padák se objevil až jako třetí. Oba jsme sledovali jak krouží nad námi.


Kdyby vás stejně jako mě zajímalo, jestli je nějak řešeno když by dotyčný nebyl schopen padák otevřít, tak vězte že za krkem na padáku je jakési zařízení, které hlídá výšku a pokud vyhodnotí, že je něco špatně otevře samo padák.

Šóna mi vyprávěla o případu kdy kluk při seskoku omdlel. Měl velké štěstí, že byl dobře vysazen a vítr ho nezahnal nikam daleko a dopadl na nějakou haldu s pískem, takže měl jen zlomenou nohu.


Díky Bohu oba dva přistáli hladce. Hladina adrenalinu emocemi zase začala stoupat.

Když oba vyprávěli pocity a co se tam nahoře dělo, hltala jsem každé jejich slovo :-)

Mimochodem, taky mi vyprávěla o pánovi, který minule v tandemu během seskoku třikrát zvracel :-D Ten kdo s ním skákal měl asi taky zážitek do konce života :-D 

Pak jsem si prohlédla i jak vypadá padák s nepoužitým záložním padákem po seskoku a viděla jak se balí.


Podle mě to není legrace a vyžaduje to určité morální předpoklady skočit, letět a dobře přistát s padákem.

Jsem ráda, že jsme to s nimi mohli zažít a těším se že až zase budou mít plánovaný seskok, že nám dají vědět a mi se na ně přijdeme podívat ;-)

8 komentářů:

  1. Andrejko moje nej..kamarádka si skočila v jejích skoro 60 ti letech.Taky má můj obdiv a Tvoji přátelé též!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to má i můj obdiv, protože já dokážu ocenit, že někdo nepodléhá stáří, ale žije naplno v jakémkoli věku ;-) Naopak nemám ráda ty co si jen stěžují jak je to či ono bolí a co vše je špatně a vlastně čekají na to až už si stěžovat nebudou :-/

      Vymazat
  2. Obdivuji, odvahu bych nikdy nenašla :o)).
    Ála

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem posera a nenašla bych odvahu.-)Ale obdivuji,kdo ji najde a zkusí.Hezký dn Věra

    OdpovědětVymazat
  4. Pocit letu bych asi zažít chtěla, ale ten krok do prázdna... nevím, nevím..
    Andrejko, díky za reportáž!
    Helena

    OdpovědětVymazat

Děkuji všem za návštěvu, moc mě těší jestli se vám tu líbilo. Vážím si každého vašeho komentáře :-)