Vánoční Drážďany

Poslední adventní víkend jsme vyrazili ke kamarádům do Klášterce nad Ohří.

Jelikož je to kousek od Německých hranic, naplánovali jsme si výlet do Drážďan nasát vánoční atmosféru na místních trzích.

Drážďany jsou proslavené svými trhy, které se jako ve Vídni konají na různých náměstích i v ulicích.

Vyjeli jsme v sobotu ráno z mlhavého počasí se na hranicích z inverze proklubalo sluníčko a nám se naskytl krásný pohled na namrzlé stromy.

Do Drážďan jsme dorazili kolem 11 hodiny. Bohužel o něco déle, než jsme chtěli. Parkoviště už byly notně plné a na většině cedulí na nás svítilo 0 parkovacích míst. Nepodařilo se nám zaparkovat ani podél St. Petersburger Straße, takže jsme nakonec zkusili parkoviště. Vyčkali jsme cca 10min. než parkoviště opustilo dostatečný počet aut, abychom měli povolený vjezd :-) Parkování cca 200m od nákupního centra Centrum Galerie kde je i Primark.

Jako první jsme vyrazili na nejspodnější trh, který se rozprostíral na Prager Straße. Na konci ulice je krásná stavba nádraží a tak proti nám proudili davy lidí co přijeli vlakem :-)

Krásné slunečné počasí nám vydrželo celý dokud nezapadlo :-) Opět jako loni ve Vídni.

Cestou na hlavní trh na Almarktu jsem se musela vyfotit u Cafe Prag.

Stánky na Dresdner Striezelmarkt se mi líbili svou originalitou. Zaujal mě třeba stánek, který byl koncipovaný jako selská světnice i s kredencem a károvanými záclonkami v oknech. Nebo třeba stánek, kterému po střeše jezdila mašinka s vagónky. Ale zboží ve stáncích se opakovalo a tak po projití půlky náměstí neměl člověk ani chuť procházet ten zbytek. Ve Vídni bylo zboží zajímavější a neopakovalo se to stejné co pět stánků.

Koupili jsme nějaké drobnosti pro naše blízké a občerstvili se kinderpunčem a bratwurstem. U stánku kde prodávala Češka jsme si koupili štolu s rozinkami :-) Dostali jsme k tomu poučení kde a jak ji skladovat a jak se pozná že je uzrálá :-)

Místo betlémů v Německu staví vánoční pyramidy, které jsou ze dřeva a také jsou v nich postavičky jako v českém betlému. Teplo ze svíček otáčí velkou vrtuli v horní části betlému jako na andělském zvonění.

Dalším symbolem německých trhů jsou všudypřítomní louskáčci. Dřevěné panáčky v různých velikostech je možné koupit snad u každého stánku s vánočními ozdobami :-)

Z hlavního trhu jsme pokračovali na sever na Neumarkt. Zde měl trh jinou atmosféru. Hned z kraje hráli pouliční umělci na klavír a kytaru a trh byl více umělecký, než komerční.

Odsud jsme se vydali k Labi. Po cestě jsme obdivovali oživlé sochy. Davem jsme propluli úzkou uličkou se stánky až na nábřeží. Já si těsně před tím koupila druhý punč, takže proplouvání s davem jsem měla veselé :-D Hrneček jsem si opět nechala jako suvernýr :-) Stejně jako loni jsme si zase přivezli dva hrníčky (každý z jiného trhu) ze kterých teď každé ráno k snídani pijeme čaj :-)

Mezitím se setmělo a začala být zima a tak jsme se kolem královského paláce vrátili zpět až k nákupnímu centrum Galerie. Cíleně jsme šli jen do Primarku, kterým jsem skoro jen prolétla. Už nebylo moc času, takže jsem cíleně šla po určitém sortimentu a nakupovala stylem "mám si vzít tyhle pantofle za 3eura, nebo tyhle za 4eura?", načež můj muž mé rozhodování ukončil "vem si oboje!" :-D Takže já budu mít letos bohatýho Ježíška :-D A v roce 2017 se tam budu muset vypravit cíleně jen na nákupy :-)

Zajímavé je že i přes to že jsme na cestě na hlavní trh potkali muslimskou ženu a na každém z trhů stálo policejní vozidlo které přes kamery monitorovalo dění, mě strach z teroristického útoku nepopadl na místě, ale došlo mi že jsme opět riskovali po tom co jsem v úterý sledovala zprávy :-( Je dobře že jsem si atmosféru pro kterou jsme sem jeli nenechala zkazit, ale je smutné co se ve světě děje!

Kdo se tedy ještě chystáte, užijte si atmosféru a nenechte si ji zkazit strachem. Ale kdo váháte zda vyrazit, zvažte míru rizika...

První listopadový víkend

Taky vám ten čas tak letí? Kolikrát si říkám, že mi čas letí proto že jsem tak akční. Tím že mám moc aktivit a potřebuji toho hodně stihnout mi přijde že čas letí a že jsem pořád v letu.

V pátek jsem měla volno (nebyla jsem v práci) a tak jsem ráno vstala a šla si zaběhat. Rozhodně nejsem ranní ptáče, ale tentokrát jsem vstala před budíkem a celá natěšená v sedm hodin ráno stála před domem oblečená a připravená vyběhnout :-) Bylo krásné mrazivé ráno. Sluníčko slibovalo hezký den. Na trase jsem vyrušila od snídaně postupně čtyři srnky a vyfotila pár fotek. Ta atmosféra začínajícího dne byla úchvatná!

Nakonec jsem musela vyfotit i sebe, abych zachytila ten můj vnitřní pocit, když jsem doběhla domů :-D

Když jsem se vrátila domů, dala jsem si sprchu a připravila snídaně pro mě a mého muže, který se tou dobou již vracel z první páteční pracovní cesty. Nasnídali jsme se a já začala obvyklý dvojboj - pračka + myčka :-)

Po tom co jsem pověsila ven prádlo, které mi ve větru na sluníčku krásně schnulo...

... jsem šla do dílny natírat sloupky a trámy k nově vznikajícímu zápraží podél východní části domu.

Nemám ráda natírání! Nevím proč jsem v této činnosti nenašla zalíbení, jako někteří, ale beru ji jako nutné zlo. Je to potřeba natřít a nikdo jiný to neudělá :-D

Takže první nátěr, přebrousit a další nátěr.

Mezi tím vždy technologické přestávka, aby barva zaschla a dalo se otočit. Tu jsem vyplnila vyndaváním umytého nádobí z myčky, nebo přípravou oběda.

Odpoledne jsem ještě poklidila doma a večer jsem byla tak unavená, že už jsem nedělala nic.

V sobotu jsem si nařídila budíka. Vstala, dala sprchu, vyfoukala vlasy, připravila snídani a vyrazila vyzvednout kamarádku. Jeli jsme na charitativní blešák, o kterém jsem vám už psala na jaře a i v roce 2014

I tentokrát jsem neodcházela z prázdnou :-) Zase jsem ulovila plyšové medvědy, nějaké knížky, nějaký textil, helmičku pro neteř a nějaké drobnosti pro radost.

V pátek jsme se domluvily, že by jsme ještě využili počasí, pokud tedy bude na naší straně a po blešáku nafotili v přilehlých sadech nějaké podzimní fotky.

Sluníčko tedy nesvítilo, ale světlo bylo dobré a teplota taky přijatelná.

Jako vždy při focení jsme si užily spoustu legrace a nabraly nové zkušenosti. Jak v pozici fotografky, tak modelky. Musím uznat že to modelky nemají jednoduché :-D Kolikrát je póza nepřirozená až nepohodlná, aby vypadala postava na fotce dobře :-)

Ale naše fotky jsou čím dál lepší :-) Už víme jaké chyby nemáme dělat a jaké pózy naší postavě nelichotí :-D

Domů jsem se vrátila v poledne, udělala oběd a šla jsem zase natírat. Večer jsem trávila spíš na instagramu, na kterém teď ujíždím víc než na blogu a přebíráním a ořezáváním fotek z dopoledne.

Na neděli bylo hlášeno deštivo a tak nebylo co řešit. Budeme doma.

Můj muž celé dopoledne servisoval auto, připravoval ho na zimu a já se věnovala úklidu doma. Po obědě jsem šla zase natírat.

Už delší dobu jsem měla chuť na kupovanou pizzu a tak jsem rozhodla, že večeři si objednáme. Pizzu mi přinesl můj muž až do dílny s tím, že už mám končit, že jdeme jíst. Zbývalo mi posledních šest trámů z jedné strany natřít a bylo hotovo.

Teď jistě chápete, proč reportáž z víkendu píši až dnes :-) Dřív nebyl čas, nebo energie :-)

A jak vy jste strávili první listopadový víkend? :-)

Merkur

Stavebnici české výroby Merkur zná v Čechách snad každý.

Myslím že každý z nás, pokud jste jí neměli doma, tak jste se s touto kovovou stavebnicí v dětských letech alespoň setkali.

V muzeu v Polici nad Metují, v "rodišti" Merkuru, si můžete prohlédnout několik stovek unikátních modelů, postavených právě z Merkuru.

Vystavené modely jsou převážně dílem Jiřího Mládka, který je největším sběratelem této stavebnice v Česku a jehož model "Ocelového města" je od roku 2008 zapsaný v Guinessově knize rekordů. 

Na výstavě jsou k vidění významné české stavby jako např. Ještědský vysílač, Petřínská rozhledna, hrad Karlštejn... ale i několik známých evropských staveb. 

Mezi dalšími exponáty jsou například Wichterleho čočkostroj, obří Ježek v kleci, funkční tiskárna, rypadlo jeřáb. Různá letadla, traktory, mosty, železnice... Každý si najde to své. Kamarádky přítel se tam u jednoho exponátu rozzářil jak malé dítě u vánočního stromu a prohlásil "tohle jsem vždycky chtěl mít doma" :-D 

Návštěvníci si v herně muzea mohou pod heslem "Kdo šroubuje, nezlobí :-)" pohrát a dokonce na místě mohou postavit svůj vlastní model a ten pak vystavit mezi ostatní.

Výstava zahrnuje celou historii této oblíbené stavebnice, nejstarší vystavené exponáty se datují až do doby kolem roku 1920. A co mnozí nevědí, děrované kovové dílky se u nás vyrábějí dodnes. Podzim je ideálním časem na víkendové rodinné výlety, takže kdo máte stavebnici Merkur rádi, určitě si do Police nad Metují udělejte výlet :-)

Možná by bylo zajímavé udělat průzkum kolik dětí tato stavebnice ovlivnila natolik, že se rozhodli jít studovat strojní průmyslovku :-) Já si třeba myslím, že mě stavebnice Lego ovlivnila, protože už jako malá jsem pečlivě skládala jednotlivé dílky do vazby, abych to měla staticky tuhé a rozčilovala se, když to někdo nedělal :-D Pro ty co nevědí, tak mám vystudované pozemní stavitelství ;-)

Táborská setkání 2016

Musela jsem prohledat svůj blog, protože jsem si myslela, že jsem v minulosti už o táborských slavnostech psala, ale nenašla jsem, takže...

Tento víkend, jakožto každý rok v půlce září, se v husitském Táboře konají historické slavnosti. Celé město, nejen historická část s několika náměstími propojenými křivolakými uličkami tento víkend ožívá historií první poloviny 15. století jako připomínka doby vzniku města.

Oslavy začínají už dnes večer kostýmovaným průvodem, kdy je husitský vojevůdce Jan Žižka z Trocnova doprovázen početnou skupinou svých věrných bojovníků. Za rachotu bubnů, pokřiků "Žižka je náš bratr věrný..." a světel pochodní se průvod z centra města přesune na náměstí, kde je slavnost oficiálně zahájena. Tento noční průvod je velmi emotivní a stojí určitě za to přijet do Tábora již v pátek.

Po té je možné navštívit i noční středověké tržiště, které díky tmě a světlu ohňů má také úplně jinou atmosféru než další dny přes den. Tam je možné ochutnat dobové pokrmy jako třeba pohankové či zelné placky, chleba se škvarkama a nebo popít medovinu.

Sobotní dopoledne patří zejména dětem a opět trhům, které jsou rozprostřeny hned na třech náměstích.

Odpoledne je na programu třeba rytířský souboj na koních. Sledovat tu nádhernou souhru koňů se svými jezdci je moc pěkné. Tedy když to nevidíte tři roky po sobě, to už je pak otrava :-D

Historické slavnosti jsou doplněny v pátek a hlavně v sobotu koncerty známých zpěváků a kapel. Letos se těším třeba na sobotní vystoupení skupiny Jelen.

V sobotu nebude chybět ani ohňostroj nad vodní nádrží Jordán.

Loni poprvé byla do programu zařazena žebrácká ulička. My jsme ji nestihli, ale z doslechu vím, že měla velký úspěch, takže letos ji chci také projít :-)

Neděle je ve znamení doznívajících slavností. Poslední možnost navštívit dobové tržiště a podívat se na vybrané památky, kde je vstup zdarma.

Kdo by jste o návštěvě Tábora tento víkend uvažoval, tak tady je program slavností. A dejte mi vědět, ráda poznám své čtenáře osobně ;-)

Hrnčířské trhy Beroun - podzim 2016

Tak se přiznejte... jsem zvědavá kolik z vás bylo tento víkend v Berouně ;-)

Pamatuju si jak jsem (tuším předloni) přijela z jarních hrnčířských trhů v Berouně se spálenými rameny a dekoltem. To dnes nehrozilo, ale zase hrozil úžeh i úpal. I když jsem byla oblečena opravdu letně a doplňovala tekutiny, horko bylo tedy pekelný! Lepší by bylo u vody, ale zase nechat si ujít tuto akci?

Nene, těšila jsem se od jara, protože tehdy jsem plánovala jet, ale nevyšlo to. A taky ty podzimní pro mě mají větší váhu. Přes léto keramiku nedělám, dávám si tvůrčí pauzu, abych se namotivovala k další práci a v Berouně ty nápady jen naskakují a já mám pocit, že musím zkusit to či ono a nevím co dřív. Než jsem začala psát tento článek, musela jsem si ještě za čerstva naskicovat nápady, kterou jsem v Berouně nasála.

Znáte to jak přicházejí nápady? Stačí pohled na nějakou barvu, strukturu, nebo detail a vám se najednou v hlavě zrodí nový nápad. U mě to pak nějakou dobu trvá, než dojde na realizaci, ale ta radost když to dopadne přesně jak jste si to v hlavě vysnili... :-)

Ale dost povídání, pojďte se pokochat vy co jste do Berouna nedorazili ;-)

Samozřejmě jsem nefotila všechny stánky, ale jen ty co byly mému srdci nejbližší :-)

Tady u stánku Palíšků jsme koupili hrníček se sovou pro maminku mého muže, protože ona sovy sbírá.

Samozřejmě jsem si musela udělat radost a něco koupila i sobě. Nevím čím to je, ale ta keramika maďarských prodejců mě vždy zaujme o stupeň více. Je taková zajímavá, neokoukaná :-) Tady v tomto stánku jsem si koupila krásný velký hrnek ve francouzském stylu.

A k té nádherné podívané hrála skvělá kapela Circus Problem :-) Bavilo mě sledovat kolik lidí nenechali klidnými a pohupovali se do rytmu :-D

U Kočků nemají jen krásnou keramiku, ale i výborné topinky! Té vůni, která se line od stánku jen málokdo odolá :-)

U několika stánků měli keramické petrolejky. Kdyby se mi domů stylové hodila, tak těmto bych neodolala.

Myslím že každý kdo trhy navštívil si našel ten svůj "šálek kávy" :-D Ať už hledal šálek na kávu, nebo třeba monument na zahradu.

Keramické loutky byly také k vidění u více stánků a vždycky byly nádherné :-)

Jako vždy i dnes jsem odjížděla příjemně naladěná. V takovém příjemném opojení :-)

Akce na víkend 10.-11.9.2016

Blíží se víkend, kdy budu potřebovat skloubit dvě akce najednou :-)

V Berouně se koná již tradiční podzimní trh, kde svoje práce z keramiky a porcelánu představí několik stovek keramiků z celé ČR, ale i ze zahraničí.

Jedná se o opravdu velkou akci, která zabírá celé prostranství berounského náměstí i přilehlých uliček a na kterou se sjíždějí lidi z celé republiky.

Pro mě jako milovníka keramiky je to nejen možnost pokochat se skvostnými díly zručných "kolegů", ale i možnost nakoupit užitnou keramiku či porcelán bez toho aniž bych se stresovala v jakém stavu mi to pošta doručí :-)

S kýmpak se v sobotu v Berouně budu moct potkat? :-)

***

A druhá akce, která mě láká a kterou jsem již několikrát v minulosti navštívila je For Dekor & Home

Pro vás, co by vás tato akce také zajímala, nabízím dvě čestné vstupenky :-)

Kdo by jste měl zájem stačí napsat ;-)

Město lidem, lidé městu

Jestli máte rádi pouliční akce a zábavu jako já, vyražte ještě dnes na festival do Českých Budějovic. Koná se tam čtvrtý ročník akce s názvem "Město lidem, lidé městu".

Já jsem akci navštívila včera poprvé a už podle stránek mě akce zaujala a tušila jsem že nebudu zklamaná. A nebyla! :-)

Auto jme zaparkovali na parkovišti u sportovní haly. I přes to že se na nedalekém výstavišti konala "Země živitelka", našlo se zde několik volných míst.

Prošli jsme parkem a přes Vltavu a Malši jsme se dostali k rohu České ulice u restaurace s názvem Potrefená husa.

Už byl vidět první stánek, rozprostřený přírodní travní koberec a nafukovací bazének s napuštěnou vodou pro děti uprostřed ulice :-) Za ním následovali další stánky s dobrotami. Na své si přišly gurmáni, ale hlavně vyznavači veganství, vegetariánství a ti co jedí raw a bezlepkovou stravu. Zkusila jsem bezlepkový bramborák sypaný kozím sýrem.

U stánku "Naše farma" jsem si pak dala domácí broskvovou limonádu.

Nádherná byla i výzdoba ulic.

V Krajinské ulici to je více o workshopech.

Můžete si udělat květinovou čelenku, nebo květinovou brož u stánku Eufloria kde moc milá paní v očekávání pomáhala s výrobou dětem.

Pro mě bylo velkým lákadlem vystoupení BudeCirkusu.

Akrobacie na šále se mi moc líbí a kdyby měli kurzy i u nás v Táboře, tak bych asi neodolala je navštívit :-)

Nabídku na vyzkoušení si akrobacie na místě jsem nevyužila, ale nemohla jsem si nevyzkoušet udělat si kolem sebe mega bublinu.

Na Piaristickém náměstí jsem se také vyblbla u výrobníku bublin, který chrlil stovky malých bublin za minutu :-)

Myslím že každý bez ohledu na věk si tam najde to svoje.

Kdo máte Budějovice v rozumné vzdálenosti a nevíte co s odpolednem či podvečerem, tak doporučuji vyrazit :-)

Vernisáž

Tento příspěvek píšu ještě plna dojmů, ze včerejška :-)

U čtvrtka 23.6. jsem měla v kalendáři poznámku vernisáž.

Keramika kam docházím na odreagování se při práci s hlínou a kvůli setkávání se s lidmi, co mají stejný zájem, pořádá jednou za rok vernisáž prací svých členů a to jak dospělých tak dětí. Účast je tak trochu dobrovolně povinná :-D Takže i člověk, který nemá umělecké ambice jako já, je tak trochu nenásilnou formou donucen nějaké to dílko na prezentaci vytvořit :-)

Loni na podzim (po skončení minulé výstavy) jsem se rozhodla začít pracovat na díle pro letošní výstavu. Původní námět byl jasný. Dva keramické prvky připomínající tvarově rotační hyperboloid (tvary chladících věří elektráren) propojen suchou větví doplněný nějakým kovaným prvkem.

Začala jsem modelovat a v tu chvíli přišel nápad společného základu a až následného rozdvojení na dvě věže. Když jsem byla těsně před rozdvojováním, přišla nečekaná zpráva, která mě na delší čas od tvorby odstavila. Došla hlína! :-)

Takhle to vypadá asi jako "žádný problém", ale šlo o to, že jsme přecházeli na jiný typ hlíny a tamta původní už nebyla a já měla projekt rozdělaný a nešlo s tou druhou hlínou pokračovat kvůli rozdílným vlastnostem, protože reálně hrozilo že se ty dvě hlíny nespojí, a nebo že popraskají pří výpalu. Nehledě na fakt barevné rozdílnosti. Prostě mi to překazilo plán a já mohla několik hodin práce zahodit. Vzalo mi to chuť, takže jsem nedokončenou práci odložila s tím, že buď mě chytne můza a dokončím to jinak nebo se na to vykašlu!

Myslím že tak někdy v březnu jsem začala mít chuť nějak to zabránit. Držela jsem se tedy původní myšlenky spojení dvou až třech materiálů s keramikou. Nakreslila jsem si nějaké skici a dala projektu druhou šanci.

Na hromadě kam odkládáme suché větve, které vždy při nějaké vichřici spadnou ze stromů u nás na zahradě, jsem vyhrabala dvě větve co se mi hodily. Nebylo to snadné! Měla jsem jasnou představu o tom, jak by měly být tlusté a jak rozvětvené.

Podařilo se a tak jsem vybrané "paroží" jak jsem tomu začala říkat naložila do svého kombíka a vyrazila na keramiku pasovat je na fundament.

Světe div se, já mám ale štěstí! Větve sedly po mírné úpravě zkrácení na míru přesně na tvar toho keramického prvku. Paráda! Dodělala jsem tedy otvory pro uchycení provázkem a povrch fundamentu dozdobila ve stylu větví.

Po vypálení bylo téměř hotovo, až na to že jsem měla v plánu ten základ "něčím" osázet :-/ Líbily by se mi celé léto kvetoucí kytičky, ale jelikož nemůžu chtít aby je někdo zaléval a já se taky nechtěla zotročit tak že bych min. jednou týdně jezdila zalévat, napadl mě břečťan a popínat ho po těch větvích. To jsem následně zavrhla s tím, že to nebude vypadat jen s břečťanem dobře a poprosila kamarádku, zda nemá nějaké sukulenty. Ta mi dva květníčky poslala a tak bylo jasno. Jen jsem ještě dolaďovala detaily.

Dodělala jsem dva keramické ptáčky s tím, že je umístím asi na větve.

A jak to dopadlo?

Včera ráno jsem jela místo do práce, do Baumaxu shánět nějaké drobné kamínky. Představu jsem měla jasnou, ale musela jí upravit dle možností sortimentu :-D Vzala jsem si ptáčka s sebou a zkoušela jak vypadá na té či oné drti :-) Po chvíli rozhodování jsem vzala teracotovou a jela do práce. Z práce jsem letěla domů, kde jsem se ani nepřevlékala, nabrala kyblíky s hlínou a ostatními připravenými věcmi na dodělání a vyrazila dokončit model.

Co vám budu povídat, mírné nervozitě jak to dopadne jsem se neubránila. Když jsem přivázala větve, přišla první mírná úleva. Dosypali jsme zeminu (můj muž mi pomáhal) a osázela jsem sukulenty. Při tom jsem si zkušebně ptáčky položila a bylo jasné, že na větve nepřijdou.

Před dosypáním kamínky jsem zaváhala zda je tam dávat nebo ne, ale když už jsem je koupila...

Musím říct že s výsledkem jsem spokojená. není to Bůh ví jaké umělecké dílko, ale myslím že ozdobný prvek zahrady se tomu říkat dá ;-) A když by se líbil alespoň jednomu návštěvníku výstavy, budu spokojená :-)

Na závěr bych ještě ráda dodala že mě na výstavu přijela podpořit do té doby virtuální kamarádka z jednoho webu a byla jsem moc ráda že vážila kvůli mě cestu, protože díky tomu mám od včerejška novou spřízněnou duši a kamarádku Lucku F. :-)

Atletický víkend

Tento víkend u nás byl ve znamení konání mistrovství ČR v atletice. Přes to jsme nabídku na volné vstupenky na atletický stadion odmítli, protože se v tento víkend ve městě i okolí konalo několik dalších akcí.

 V pátek to začalo vrháním koulí na náměstí a po té následoval koncert smyčcového tria Inflagranti s hostem Pepou Vojtkem.

Bylo fajn načerpat trochu kultury hned na začátku víkendu.

Vyspali jsme se do slunečné soboty a hned po snídani vyrazili na místní sraz veteránů.

Byl to druhý ročník a sešlo se téměř padesátka motorek a aut.

Sešli jsme se tam i s kamarádkou a její rodinou.

Obvyklá spanilá jízda byla celkem dlouhá a tak jsme se jí neúčastnili a místo ní jsme si dali oběd na náměstí v Táboře. Dali jsme si oběd na zahrádce pizzerie aby jsme měli na Fiatka dobrý výhled. Lidí co autíčko zaujme je hodně a je třeba si autíčko hlídat. Můj muž konstatoval, že kdyby vybíral 10Kč za fotku, že by jsme měli oběd zadarmo :-D

Počkali jsme než přijedou účastníci jízdy a přidali se k nim při krátké zastávce při které mají kolemjdoucí možnost prohlédnout si autíčka i z venku.

Na náměstí jsme trochu zmokli, dali jsme si zmrzlinu a namířili zpět do místa konání srazu v Planá nad Lužnicí.

 U místního koupaliště se kromě srazu veteránů konal Vodnický den. Je to něco jako dětský den a vodní hrátky pro děti i dospělé.

Na neděli jsme si trochu pospali protože plánovaný program byl až na odpoledne. K obědu jsem tedy upekla sekanou se šťouchanými bramborami a jelikož jsem v sobotu dostala od kamarádky na ochutnání makové buchty, tak jsem ještě zadělala na jahodové koláče, abych jí krabičku nevracela prázdnou :-D

Kolem 14.hodiny jsme vyrazili na kolech směr Knížecí rybník, kde probíhali soutěže dračích lodí.

Po skončení jsme se vydali zpět domů, ale podle předpovědi nás po cestě zastihl déšť, takže jsme se schovali v blízkém kiosku s posezením. My dospělí jsme si dali grogy a dětem jsme rozmluvili zmrzlinu :-D
Děti se vyblbly v závodění kdo déle vydrží viset.

Déšť neustával a tak jsme rádi souhlasili s odvezením domů autem.

Další povedený víkend ;-)

Seskoky padákem

Jak jsem již prozradila v minulém příspěvku, v neděli se chystal náš kamarád na seskok padákem. To jsme si nemohli nechat ujít, takže po tom co jsme v klidu posnídali pod pergolou za krásného počasí a za zvuku letadel které už lítaly, jsme vyrazili na letiště.

Když jsme dorazili na místo, zjistili jsme že skákat bude i naše kamarádka Šóna.

Padáky už byly zabalené a ve vzduchu byla cítit mírná nervozita. Možná se mi to jen zdálo, protože i já jsem byla lehce rozechvělá tou představou jaké to je vyskočit z letadla kilometr a půl nad zemí s padákem na zádech :-)

Od Kutyho jsme již věděli že skočit si s padákem není nic nedostupného. Kurz stojí necelé tři tisíce a je to v podstatě jednodenní školení. To mě sice trochu děsí, čekala bych že toho člověk potřebuje víc znát a vědět pro to aby nejen vyskočil, ale taky dobře dopadl, ale...

Pro Kutyho to byl druhý seskok v životě, Šóna skákala "už" po osmé. Ač by člověk řekl, že v tom není velký rozdíl, byl. Zatím co Kutymu se padák otvíral automaticky hned s výskokem z letadla, "již zkušená" Šóna letěla volným pádem 10vteřin a pak si sama padák otvírala.

No řeknu vám, že když jsem sledovala ty instrukce co dostávala před nástupem do letadla, hladina adrenalinu stoupala i u mě :-) Jak vyskočit, kterou nohou dopředu, jak počítat, jak dát ruku... Když jí povídal, že si má jet po stehně od kolene nahoru aby lépe nahmatala to odjištění a že nemá zmatkovat kdyby ho nenašla napoprvé a že to má zkusit stejně znovu, už jsem měla hladinu adrenalinu celkem vysoko. Kuty to měl o tohle snazší.

Legrace pro mě byla, že ty dva "začátečníci" Kuty a ještě jeden měli helmy s vysílačkami a tak byly v jednostranném spojení s instruktorem. Zajímalo by mě co jim ve vzduchu povídal, ale přišlo mi to vtipný :-D

S nimi ještě do letadla nastupovali dva co měli tandemový seskok a pak nějací další parašutisté.

Když letadlo vzlétlo hladina adrenalinu se kupodivu trochu uklidnila a já začala natáčet video seskoku.

Věděli jsme že Šóna bude skákat první. Od mého taťky, který v mládí také skákal padákem jsem věděla, že letadlo ubere "plyn" než začne výsadek, takže když bylo slyšet jak motor utichl černá tečka padající z letadla byla ona.

Pak se naštěstí rozevřel černý padák a já se zaradovala, že podle mě to nejdůležitější, tedy otevření padáku, klaplo :-) Za ní jsme tušili že bude skákat Kuty. Ale duhový padák se objevil až jako třetí. Oba jsme sledovali jak krouží nad námi.

Kdyby vás stejně jako mě zajímalo, jestli je nějak řešeno když by dotyčný nebyl schopen padák otevřít, tak vězte že za krkem na padáku je jakési zařízení, které hlídá výšku a pokud vyhodnotí, že je něco špatně otevře samo padák.

Šóna mi vyprávěla o případu kdy kluk při seskoku omdlel. Měl velké štěstí, že byl dobře vysazen a vítr ho nezahnal nikam daleko a dopadl na nějakou haldu s pískem, takže měl jen zlomenou nohu.

Díky Bohu oba dva přistáli hladce. Hladina adrenalinu emocemi zase začala stoupat.

Když oba vyprávěli pocity a co se tam nahoře dělo, hltala jsem každé jejich slovo :-)

Mimochodem, taky mi vyprávěla o pánovi, který minule v tandemu během seskoku třikrát zvracel :-D Ten kdo s ním skákal měl asi taky zážitek do konce života :-D 

Pak jsem si prohlédla i jak vypadá padák s nepoužitým záložním padákem po seskoku a viděla jak se balí.

Podle mě to není legrace a vyžaduje to určité morální předpoklady skočit, letět a dobře přistát s padákem.

Jsem ráda, že jsme to s nimi mohli zažít a těším se že až zase budou mít plánovaný seskok, že nám dají vědět a mi se na ně přijdeme podívat ;-)