Jablečný mošt

Máte na svojí zahrádce jabloně? Nebo si chodíte pro jablíčka do sadu k nějakému velkopěstiteli? Urodili se u vás letos?

Na zahradě rodičů mého muže je jabloní hodně, ale úroda je různá jak který rok. Vždycky když na jaře stříháme stromky, říkám si jestli nám ta úroda za to stojí :-D Ale zase zakousnout se do šťavnatého jablíčka utrženého ze stromu je fajn :-)

A když se neurodí, máme nedaleko sad, kde pěstují jablka a prodávají je za 15Kč kilo, takže paráda!

Jablíčka pro mě k podzimu symbolicky patří, takže když nastane čas sklizně jablek, je to pro mě začátek podzimu. Čas, kdy se doma choulím do teplých přikrývek a začínáme topit v krbu.

Jablečný štrůdl a mošt jsou další co pro mě k podzimu neodmyslitelně patří.

Jablíčka moštujeme sami doma. Ty časy, kdy jsme jich měli několikanásobně víc a nechávali je zpracovat v moštárně už jsou pryč. Teď si děláme čerstvou šťávičku podle toho jak máme chuť.

Loni jsem dostala od kamarádky Petry Ř. zadání na výrobu etikety na půllitrové lahvičky moštu, které chtěla darovat svým kolegyním v práci.

Miluju takovéhle výzvy a tak jsem se nadšeně vrhla do vymýšlení :-)

První návrh etikety byl bez výhrad odsouhlasen a tak jsem je natiskla na samolepicí papír pro snazší aplikaci. Mám ale vyzkoušeno že stejně dobře poslouží i lepidlo na papír v tubě, které se nanese na papír a pak se to přitiskne na sklo. Lepila jsem takhle několikrát etiketu a po zaschnutí opravdu drží!

Lahvičky, které měla byly s gumovým špuntem, takže jsem sehnala průměrově vhodný korkový špunt.

Takhle vypadala výsledná verze.

Z doslechu mám informace, že se dárečky v podobě domácího moštu moc líbily :-)

Tady blogu najdete i další typy na zpracování jablíček, jako třeba výborné jablkové mufiny, kynutý štrůdl a nebo tip na pečená jablíčka.

Přeji vám krásný barevný podzim :-)

Radost za radost :-)

Už jste někdy s někým něco měnili? Myslím takový případ že se vám líbí výrobek někoho druhého a místo platby za něj se domluvíte na výměnném obchodu. Tedy místo platby za výrobek nabídnete váš výrobek. Říká se tomu barterový obchod.

Na tento styl "obchodování" fungoval už dříve na trzích. Kožešník vyměnil své zboží s hrnčířem. Kdo měl vajíčka, vyměnil je za med a podobně. Nyní existují skupinky na různých webech i na facebooku které spojují lidi se zájmem o směnný obchod.

Mě je tento styl obchodování velmi sympatický. Osobně jsem ho se svojí keramikou, šitými výrobky a jinými výrobky již několikrát zrealizovala :-)

Třeba tyto zvonečky z pediku. Dělala jsem si keramická dna a oplétala je, ale zvonečky si raději nechám vyrobit od někoho kdo má větší trpělivost :-)

Stejné je to s košem pleteným z drátu. Tento a k němu ještě dva jiné jsem získala výměnou. Sama jsem sice drátování také zkoušela, ale nemám na to ideální vybavení a taky cvikem získanou zručnost. Takže raději dám přednost výměně s někým, kdo má řemeslo dobře zvládnuté.

Někdy jsem já ten kdo někoho osloví s nabídkou, jindy je to obráceně. Třeba jako v případě Hanky, která dělá krásné věci ze sušin. Sice nejsem příznivcem "pracholapek", ale jejím krásným výrobkům jsem neodolala a vyměnila s ní třeba tento krásný květináč ve vintage stylu a věnce za keramické ptáčky a koníky, které Hanička zakomponovává do svých prací.



Líbí se mi na tomto, že je to taková dvojnásobná, vzájemná radost. Radost z té věci, kterou dostaneme a radost že váš výrobek udělal radost někomu.

Někdo má třeba zahrádku a má čas na zpracovávání úrody z ní a jiný je zase šikovný na háčkování. A tak se domluví na výměně domácí zavařeniny za něco háčkovaného.

Takže kdo vyšíváte, háčkujete, pletete z vlny či proutí, nebo třeba drátujete a měli by jste zájem o nějakou výměnu se mnou, přihlašte se ;-)

miluju Giveaway :-)

Vždycky se ráda zúčastním, když někdo vyhlásí nějakou giveavay. 

Koncem května vyhlásila Martina se svým obchůdkem na svém blogu GA o tyhle ceny.

Do medvídka jsem se zamilovala na první pohled :-) A vonný sáček s mojí oblíbenou vůní "sweet grace", k tomu není co dodat.

Na její FB stránky jsme měli odpovědět jaké tři věci nás dělají šťastnými.

Moje odpověď zněla:

"Domov - místo kde se cítím v bezpečí a je to pro mě oáza klidu.

Přátelé - lidé kteří vždy a bez váhání pomohou a o které se mohu opřít.

Hudba - to je spolehlivý prostředek, který mě dokáže povzbudit i uklidnit."

Pak jsem ještě neopomněla zmínit moje oblíbená hesla:

"štěstí není cíl, ale životní cesta" a  "štěstí je stav mysli"

Dlouhou dobu jsem byla jediná, kdo odpověděl a termín losování se blížil a odpovědi byly tři. Říkala jsem si jak je super, že šance 33% je hodně dobrá :-D

No a jak to dopadlo? Martina se rozhodla obdarovat všechny tři, takže jsem dnes z pošty přinesla voňavý balíček s nádherným medvídkem :-)

Marti, děkuji!

Momentálně má v běhu narozeninovou GA moje milá kamarádka Helenka.

Kdo o ní ještě nevíte, tak nakoukněte, ceny stojí za to ;-)

Razítko hodiny

Před čase jsem v papírnictví objevila razítko... A ne obyčejné :-D

Razítko ciferníku má tvar budíčku!

Jelikož má nahoře očko, nabízí se nápad přivázat si ho k diáři ;-)

Pak už vám neuteče žádná důležitá schůzka ;-)

Bloček, děrovačka a razítko.

Tyhle tři věci jsem dala dohromady a vznikl originální zápisníček.

Pod heslem co není v hlavě musí být na papíře :-D

Je to jedna z drobností, které rozdávám kamarádkám pro radost, když jdu s nimi na kafe nebo na návštěvu k nim domů.

Na netu jsem našla zajímavé nápady jak razítko použít na přáníčka

zdroj Pinterest

doreensdream.blogspot.co.uk

Andělský dárek od mého anděla

Věřím že každý máme svého anděla strážce :-)

Myslím že většinou je to tak že anděl si najde vás, ne vy jeho. A tak se stalo i v případě mého anděla. Tedy mé kamarádky Lindy Z., kterou za svého anděla považuji!

Příběh našeho seznámení je celkem zajímavý. Na jednom nejmenovaném serveru kam obě chodíme za stejným zájmem, tedy bydlením byla kdysi už ani nevím kým vyhlášena anketa s dotazem "kdo je vám tady nejbližší?" a jedním z prvních lidí kdo na anketu odpovídal byla Linda. K mému úžasu mě doposud neznámá uživatelka napsala že jsem to pro ni já :-o A tehdy to byl počátek našeho přátelství :-)

Navzájem jsme se poznávali a zjistili jsme že byť je Linda o několik let mladší máme hodně společného a rozumíme si. Bohužel nás dělí víc než stovka kilometrů :-(

Poprvé jsme se osobně potkali letos v srpnu, kdy Linda se svojí dcerkou a maminkou přijela k nám do jižních Čech na dovolenou.

Bylo to překrásně strávené odpoledne na které jsem se MOC těšila!

Po několika hodinách strávených procházkou sami dvě mezi rybníky pak i s malou Adélkou u výběhů koz a koní

a následným posezením i s její maminkou v místní restauraci jsem volala domů, že přijedu déle než jsem plánovala. A věřte mi že jsem si vyhradila dost času a i tak to bylo málo :-D

Linda mi tehdy věnovala krejčovskou panu, kterou jsem si tak moc přála!

Já jsem jí kromě zabaleného dárku, který si mohla rozbalit až na svůj svátek který měla o pár týdnů později přivezla jako poděkování něco z mé keramické tvorby a mnou šité srdíčko s oblíbeným sloganem "Přátelé jsou jako hvězdy. I když je nevidíme, víme že jsou s námi".

Včera mi přišel nečekaně dopis. Jen tak... Žádný svátek či jiný významný den...

Po rozbalení jsem byla dojatá! Můj anděl mi s přáním pěkného podzimu posílá originálního vyrobeného anděla.

Hned jsem věděla, že si ho pověsím do ložnice pod lampičku.

Mimochodem je to už druhý anděl do sbírky. Ten první má celoročně své čestné místo na poličce na komíně.

Sušená rajčata

Každý kdo pěstuje rajčata dobře zná že v určitou dobu sklizně už nevíte co s rajčaty. Lečo už nechce nikdo jíst a moc možností jak rajčata uchovat na dobu pozdější není. Dají se s paprikami zavařit, dá se udělat domácí protlak či kečup nebo je lze usušit.

Já jsem letos poprvé zkusila rajčata s kořením Aglio peperoncini od Antonína.

Rajčata jsem nakrájela na max. půl centimetru silné plátky a položila je na pečící papír na plech. Lehce osolila (koření obsahuje sůl, takže není nutné solit) a posypala kořením.

Dala do vyhřáté trouby a sušila horkovzduchem cca na 80st. Jak dlouho? Záleží jak moc vodnatá jsou rajčata, ale trvá to víc než hodinu :-) Já mám zkušenost že je ideálně jeden den usuším, nechám do druhého dne a druhý den už jen na chvilku dosuším. Až pak je odlupuji z papíru.

Pak je třeba uschovat je do uzavíratelné nádoby aby nenasály vzdušnou vlhkost.

Mojí mamce rajčata ode mne moc chutnají, takže mohu doporučit i jako dárek :-)