Silvestr a Nový rok

Přelom roku je pro mě vždy významné období. Bilancuji rok který končí a plánuji co bych ráda v roce následujícím. Je to doba, kdy se o mě pokouší deprese z toho co bylo v roce 2016 nevydařené, která se střídá s pocitem naděje, že nový rok je takový nepopsaný list a můžu ho popsat příběhem, který si sama zvolím :-)

Dnes je to tři roky co jsem se rozhodla začít psát blog. Dělit se s vámi o různé události ze svého života. Jsem ráda za každý komentář, který mi napíšete a radost mi dělají i statistiky návštěvnosti :-)

Včerejší den, tedy poslední den v roce 2016 jsme zahájili sladkou snídaní :-) Udělala jsem vafle na které jsem už pár dní měla chuť. Vstávali jsme na budík, protože v deset hodin začínala tradiční silvestrovská vyjížďka, kterou pořádá místní cykloprodejna.

Trasa měřila něco přes 20km a měla několik plánovaných zastávek. U městského úřadu pro nás bylo připraveno občerstvení, kde jsem dostala výborný svařáček a perníček z místní pekárny. Následovala zastávka na hromadné focení a po ní zastavení na výbornou česnečku, která v mrazivém počasí "bodla" :-)

Po té jsme vystoupali do nejvyššího místa projížďky, kde se nám naskytl krásný výhled do krajiny. Já jsem si jela vyloženě na pohodu a kochala jsem se krajinou, kterou znám ve všech ročních obdobích :-)

Jelikož jsem v průběhu roku zaznamenávala své sportovní výkony pomocí aplikace Superlife, kde je možné se "vyhecovat" přijímáním a plněním výzev, tak jsem i poslední den v roce plnila výzvu.

Šlo o vydržet v sedle dvě hodiny. Pro nás nebyl problém takovou výzvu splnit, jen jsme si společnou projížďku o kousek prodloužili. Ráno teploměr ukazoval -5st. Celsia. Oblečení do tohoto počasí jsem ale zvolila dobře. Nebylo mi ani zima, ani jsem se nezpotila. Měla jsem na sobě několik vrstev funkčního prádla. Po dojetí domů jsem měla v nohách něco přes 30km a na duši dobrý pocit že jsem se viděla se známými a navzdory mrazivému počasí udělala něco pro své tělo :-)

Silvestrovský večer jsme nechali osudu a jako vždy to vyšlo lépe než kdyby se to plánovalo. Během vyjížďky mi přišla sms od manželky našeho kamaráda, který byl s námi na vyjížďce, že nás zve večer k nim, takže jsem odepsala v kolik a s jakým občerstvením dorazíme a bylo vyřešeno :-)

Večer jsme si užili povídáním o všem možném. Něco jsme pojedli, něco málo popili a čas utekl a byla tu půlnoc. Mlha že nebylo vidět na lampy na chodníku, takže jsme jen slyšeli rány od petard a dělobuců, ale neviděli žádný ohňostroj. Ve dvě hodiny jsme už leželi v posteli a nastavovali si budíka na ráno.

Ráno totiž byla plánovaná další vyjížďka. Na tu tedy vyrazil můj muž sám a já se postavila k plotně a chystala kotel česnečky pro kamarády, který se u nás stavěli na obědě :-)

Česnečku jsem udržovala horkou do jejich příjezdu aby se zahřáli. Zřejmě aby se nepřehřáli, prokládali to strávníci chlazeným pivem a jako zákusek si pak dávali horký grog :-) Padaly hlášky typu "tou vodou šetři, moc jí vařit nedávej" a pod. Zasmáli jsme se, najedli se a dle reakcí si strávníci pochutnali, takže jako každý rok jsme po jejich odjezdu byla spokojená. Po té jsme vyrazili navštívit naše rodiny. K večeři byla v rámci tradice čočka :-) Ještě plánuji něco málo kreativní činnosti a v posteli si přečíst knížku.

Věřím, že i vy jste pod heslem "jak na Nový rok, tak po celý rok" strávili dnešní den podle svých představ a že si rok 2017 užijeme naplno ;-)

Rozloučení se zimou

Stejně jako loni jsme i letos na Boží hod velikonoční (tedy velikonoční neděli) jeli na poslední lyžovačku této zimy.

Po bedlivém prostudování předpovědi počasí a kratším váhání zda jet na německý Arber, nebo na rakouský Hochficht jsme se rozhodli opět pro osvědčený Hochficht. Byť je to pro nás plus mínus stejně daleká cesta, tak pocitově je to pro mě na Hochficht kratší a taky jsme měli zkušenost z loňska, kdy v pátek napadlo cca 15cm nového sněhu a sjezdovky byly naprosto prázdné.

V sobotu večer jsme si sbalili věci a naložili ski do auta. Ráno jsme vstali na budíka. Udělala jsem svačinku, nasnídali jsme se a za vycházejícího sluníčka vyrazili.

V 9:15 jsem v automatu kupovala lístky na trajekt :-)

Kdo neznáte, tak vezte že i na Lipně se dá svézt trajektem!! ;-) Je to spíš přívoz, ale symbol na navigaci působí velkolepě :-D

Můžete to i objet po souši :-) Minule jsme to měřili a je to cca 25minut jízdy, ale přívoz je zážitek a stojí to za to ;-)

Přívoz má pravidelný jízdní řád po půlhodině, ale když se dostaví potřebný počet aut (cca 8 osobních) pro naplnění přívozu, tak jede i mimo jízdní řád. Letos i loni jsme nečekali déle než čtvrt hodiny.

Po desáté hodině jsme už stáli na prázdné sjezdovce. Důležitým doplňkem sluneční brýle a svačinka v kapse :-D

Bylo nádherné počasí, výhled až na alpy. Sjezdovky i lanovky prázné, sněhové podmínky na konec zimy hodně dobré!

Po chvíli nás napadlo si zapnout Endomodo :-)

Schválně kdo z vás si taky zkoušel měřit kolik se toho dá najezdit na sjezdovce ;-) Já jsem byla docela překvapená množstvím kilometrů. Změřená rychlost není relevantní protože můj muž neměl nastavenou autopauzu a tak když jsme se fotili a kochali se panoramatama se průměrná rychlost zkreslovala.

 Najezdili jsme cca 30km po sjezdovkách dolu :-)

I jsem se vyblbla a opálila se v obličeji i když na opalování čas nebyl :-D Vystavování obličeje slunečním paprskům probíhalo jen na lanovce ;-)

Vydané kalorie je třeba doplnit a ideálně stylově sekanicí od maminky na níž jsem koupila výborný uzený, která ji s pórkem krásně ovoněa. Jen škoda že letos u nás byly kopřivy malinké a na málo místech.

Domů jsme to vzali přes Globus, kde jsme udělali nákup potravin a zašli si na večeři do jejich jídelny. Dala jsem si roštěnou. Měla jsem trochu obavu aby nebyla tuhá, ale moc jsem si pochutnala.

Doma jsem pak šla spát spokojená po hezky prožitém dni :-)

Dakar 2016

Teď na sebe možná prozradím něco nečekaného...

V mém srdci je prostor pro cosi co by se dalo nazvat nadšením pro motoristické sporty :-)

Část mého "já" miluje rychlou jízdu, zvuk motorů (hlavně puf puf které vydává Mitsubishi), obdivuje perfektní práci mechaniků v paddocku...

Když to vezmu historicky popořadě... :-)

Ještě než jsem se zařadila mezi řidiče jsem pravidelně sledovala závody Formule jedna a v té době i vycházející hvězdu, mou platonickou lásku, Tomáše Engeho :-D

Byla jsem tak znalá věcí kolem formule, že bych bývala mohla psát na toto téma články, nebo moderovat (hahaha, něco tu začíná smrdět). V jednom časopise byla tenkrát soutěž o to kdo položí nejlepší otázku na Tomáše a vybraní byly tři čtenáři. Mezi nimi já!

Autoškolu jsem si začala dělat už v 17,5 letech a v den mých narozenin mi byl vydán řidičský průkaz. Do autoškoly jsem šla s tím, že se tam jezdit naučím. Nevím proč, ale vybrala jsem si instruktorku (místo instruktora), ale vyklubala se z ní nepříjemná ježibaba a autoškola do poslední jízdy s komisařem byla utrpením. Teď už s úsměvem vzpomínám na její hlášky typu "slušný člověk nezahybá, ale odbočuje" :-D A nebo jak mě sekýrovala, že mám ty nohy moc u sebe, že se mám uvolnit atd :-D :-D :-D

Pak jsem začala jezdit sama a učila se od mého přítele o kterém jsem v té době tvrdila že jezdí nejlíp ze všech lidí co znám.
Pozn. redakce: Teď si myslím že jezdím líp než on, protože jezdím víc v klidu :-D ;-)

S přítelem jsme si pořídili pěkný sportovní vůz pro dva a nějaký čas si užívali příjemného svezení, ovšem jízda na našich silnicích není díky účasti dalších řidičů ani trochu bezpečná, o čemž jsme se taky párkrát přesvědčili, že jsme si pořídili závodní auto a začali jezdit rallye na uzavřeném okruhu.

Závodili jsme asi dvě sezony, protože časově i finančně je to dost náročné a když se tomu člověk nechce věnovat na plno a hrabat se v autě den co den, nebo na to mít team lidí, není to k tomu.

Měli jsme slabé autíčko, jezdili jsme v nejnižší třídě (podle objemu motoru), ale moc mě to bavilo, protože to nebylo tolik o rychlosti, jako o hlavě. Tedy o tom jak dokážete pracovat sami se sebou. Jak se umíte rozhodovat, jak vyhodnotit možné riziko atd. To mě na tom nejvíce bavilo. Sešlápnout pedál plynu a pak zase skočit na brzdu umí kde kdo, ale vědět v kterou chvíli co, je to co nás posouvalo ve výsledkové listině i před auta tabulkově se silnějšími vozy!

Teď už jsme vybouření i když naše srdce stále bijí pro závodní vozy a tak se čas od času jedeme podívat na rallye a teď na začátku roku je to pro nás jako každý rok ve znamení sledování dění kolem Dakaru.

Na tomto závodě se mi líbí že je to boj s velkou mocí přírody, boj sám se sebou (překonávání extrémních teplot, výškových metrů, vyčerpání atd.), je to zase o tom nalezení té míry a vyváženosti všech aspektů pro to aby se závodník dostal do cíle. Nejvíc obdivuji závodníky na motorkách! To je pro mě největší extrém! V autě jsou částečně uchráněni a taky jsou na to dva.

A co se mi na Dakaru líbí nejvíc, je že v závodě se vždy několik desítek lidí, co to nejednou pro výsledek, ale pro celkový pocit. Ty si pak na trati i v bivaku pomáhají a to je to jak se říká duch Dakaru!

Běhání, běhání, všechny smutky zahání ;-)

Znáte to taky? Někdy se to tak sejde a "věc" tak nějak uzraje :-)

No a tak jsem se 10.6. 2015 rozhodla začít běhat :-)

Já, která při hodinách tělocviku na škole dobíhala mezi posledními a vždycky tvrdila, že běhám jen v sebeobraně :-D

Ano, stalo se.

Před nějakým časem (není to tak dlouho) začal s běháním kamarád z florbalu Lukáš B.. No a teď běhá půlmaratony a ještě s dobrým časem! Známá co bydlí kousek ode mne (cca 2km přes pole) mi o víkendu prozradila, že chodí běhat. Dalším dílkem do skládačky bylo nedávné seznámení se na netu s Petrem (vojákem z povolání) co chodí běhat a zkouší i maratony. V televizi každou chvíli dávají na sportu nějaký maraton... No když jsem uviděla v televizi reportáž s Veronikou Šimáčkovou, byla to ta pomyslná poslední kapka. 

Vlivem více faktorů, které se mi za poslední dny koncentrovaly jsem se rozhodla, že taky začnu běhat! 

Jelikož jsem si ale běháním nehodlala ublížit, nejdříve jsem se snažila na internetu teoreticky vzdělat. Pročetla jsem různé stránky zaměřené na běhání a shlédla videa jak správně běhat. Narazila jsem i stránky Edy Kožušníka a vytiskla si jeho tréninkový plán "rozběhni se z chůze". 

Abych podpořila svou slabou vůli nainstalovala jsem si do mobilu prográmek na měření trasy, času a pod., založila speciální blog kam jsem denně začala psát příspěvky a pár známých poinformovala o mém odhodlání. 

Začátky byly krušné :-) Když jsem běžela minutu v kuse, další minutu mi trvalo než jsem za chůze popadla dech :-) Nedokázala jsem si absolutně představit, že po 28 dnesch budu schopná uběhnout 12 minut v kuse! Natož abych při tom uběhla dva kilometry což byla moje meta pro to abych se zařadila do tabulky dle Cooperova běhu. 

Každý den jsem obula boty a vyběhla do přírody. Můj muž vždy kroutil hlavou a myslel jsi že jsem se zbláznila. Po pár dnech jsem se začala cítit lépe jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Ráno jsem vstávala s myšlenkou jak to bude super až přijedu z práce a budu si moci jít zaběhat :-D Kdo běháte víte o čem mluvím ;-) Vy ostatní si asi klepete na čelo :-D

Dnes je to dva měsíce...

Dva měsíce co jsem začala běhat a dnes se mi při ranním vážení naskytl úžasný pohled. Váha ukázala hodnotu o kterou jsem usilovala :-) Mám radost! Za ty dva měsíce jsem zhubla něco přes dvě kila. Na jednu stranu se to může zdát někomu málo, ale ono když člověk není vyloženě tlustý, tak mě ty dvě kila přijdou neuvěřitelný :-o Když si představím dvě kilovky mouky, tak to je nejen váha, ale i objem! A to vše jsem spálila jen díky sportování, resp. nastartovanému spalování.

No a dnešní pohodový den jsem završila večerním během s mým mužem. V 21hodin se k mému překvapení zeptal "ty nejdeš dneska běhat?" a tak jsem mu odpověděla že s ohledem na tmu venku bych šla, ale jedině s ním a nebo půjdu jen na eliptical. Překvapení pokračovalo jeho souhlasem, že tedy jdeme běhat spolu :-)

Vyběhli jsme pohodovým tempem já s cílem vydržet běžet co nejdéle. Když jsem po 12minutách běhu na endomondu uviděla hodnotu 1,9km, zaradovala jsem se :-) Už vím, že když budu chtít, ty 2kilometry dám a budu dobrá! (viz. Cooperův test) :-D