hlídání Elišky a Péti

Moje kamarádka "sestřička" Petra B. je od pondělí hospitalizovaná v nemocnici se zápalem plic :-( Když jsem to zjistila, tak jsem jí samozřejmě nabízela pomoc. Jelikož vím, že její maminka také není zdravotně v pořádku a péče o její děti bude tedy na jejím příteli a ten je pracovně vytížený, nabízela jsem i hlídání. To tedy Petra uvítala a tak jsme se dohodli, že mi děti Milan přiveze dnes po práci a vyzvedne si je kolem osmé. Takže jsem samozřejmě hned hlásila, že budou mít hlídání i s večeří ;-)

Jen jsem se ujistila, zda si s námi dají grilované maso, nebo raději třeba palačinky. Pobavila mě odpověď Petry, že palačinky ne, že to je jediný co Milan zvládne, takže to by asi neocenily, ale že grilované maso si dají určitě rádi :-D

Zodpovědně jsem se na hlídání připravila! Naložila maso do nepálivé marinády a vymyslela zábavný program.

Děti jsem si přebrala dle plánu. Trochu jsem měla obavy, aby Elinka pod vlivem chybějící maminky nebyla rozmrzelá a já s ní neměla peklíčko. Ale byla jako vždy zlatá. Když jsem jí vyndavala z autosedačky, tvářila se sice jako že vystupovat nebude, ale když jsem se jí ptala, jestli jí Milan říkal co budeme dělat tak na svojí oblíbenou Kittinku se chytila ;-)

Abychom neztráceli čas, hned jsme vyrazili... V plánu byl geocaching! Pro ty co nevědí o co se jedná, tak vězte že je to hra, kde podle souřadnic GPS hledáte ukrytou krabičku "poklad" :-) To jsem si říkala, že by mohlo Péťu s Elinkou bavit.

Po cestě jsme se zastavili podívat se na krávy.

Elinka byla taková zaražená, tak jsem se jich pořád na něco vyptávala. Jedna z mých prvních otázek byla na Péťu... Ptám se ho jaké měl dneska ve škole předměty a on mě pohotově uzemnil odpovědí s patřičným tónem, kdy jsem si připadala opravdu jako blbka :-D "ty si myslím, že když už mám vysvědčení, že se ještě budu učit?" :-D No jo, když já myslela, že vysvědčení bude až zítra :-)

No nevadí, znemožnění snad brzo vstřebám :-D

Když jsme došli k místu, kde měla být první keška, dali jsme Péťovi mobil do ruky, aby podle rafičky kompasu a vzdálenosti došel k místu, kde ji budeme hledat. Už tuto hru znal, už hledal s kamarádem, takže se toho zkušeně chopil ;-) Po chvilce, kdy s Elinkou mapoval okolí jsem je nasměřovala blíž k cíli a Peťa krabičku našel :-) Byl trochu zklamaný, že v krabičce kromě lockbooku nic nebylo. I na tento případ jsem byla připravená a tak jsem za nalezení vytáhla z kabelky lízátka :-)

Po zapsání Péťa zase krabičku vrátil na místo a dychtivě se ptal, kde je další :-) Popošli jsme necelý kilometr a zase dostal telefon do ruky a hledal druhou kešku. V jednu chvíli, kdy jsem Elinku vedla za ruku a sklonila oči pod nohy aby jsme se nepřerazili o větev, se Péťa s mobilem roce rozhodl sbíhat sráz. Zatrnulo ve mě a volám na svého muže, který k němu byl blíž ať něco dělá! Ten mi opáčil "a co mám dělat, to se za ním mám rozběhnout?" "ne! ten už funguje na dálkový ovládání, stačí mu říct Peťo stůj a on se zastaví!" zněla moje odpověď :-D

Stejně je super, že jako prvňáček už s přehledem zvládá pravou a levou stranu (narozdíl od velké části ženského pokolení :-D), takže když zezadu jelo kolo a já mu povídám "Peťo, uhni se vpravo, jede kolo" tak se z prostředku cesty uhnul na správnou stranu ;-) Zkoušela jsem to vícekrát ;-)

I druhou keš jsme našli celkem snadno po chvilce hledání.

Nadšení gradovalo a Péťa se dožadoval další keše, ale je rozumnej, takže jsem mu vysvětlila, že je čas se vrátit na večeři, že na další kešky půjdeme jindy :-)

Když jsme se vrátili zpět, dala jsem vařit brambory a děti se šly houpat v síti, zatím co můj muž griloval maso.

Musela jsem se pousmát nad svými výchovnými pokusy jako například když jsem Péťovi vysvětlovala, že se neříká "spadnu na držku", ale na "pusu". On mi samozřejmě laškovně oponoval a i já vnitřně cítila, ten rozdíl v slovním spojení "spadnu na pusu" :-D

A nebo, když jsem před večeří zavelela "pojďte, jdeme si umýt ruce" a Péťa se nezvedal a já odcházejíce jen pronesla "nebudu to říkat dvakrát" :-D Ještě že jsou tak dobře vychovaní a po tomto se tedy zvedl a šel :-)

Všimněte si zajímavé trojkombinace maso, brambory a chleba :-D Když si o chleba řekl, jen jsem se zeptala zda brambory už nechce, že místo nich chce chleba, ale jedl to na střídačku :-)

No co, proti gustu... ;-) Pak si ji ještě přál opéct chleba jako topinku. Ale maso si nechal přidat a Elinka taky jedla pěkně. Jen se šopským salátem jsem nepochodila, to prý papá maminka ;-)

Bylo to příjemně strávené odpoledne, při kterém jsi některé věci uvědomila a v mnohém se utvrdila :-)

Například v tom, že je důležitý mít sourozence :-) I když jsme se s mým bráchou občas řezali a v pubertě spolu měli pře, jsem ráda že ho mám a nejsem jedináček!

Oslava odchodu do důchodu

Včera proběhla oslava odchodu do důchodu jednoho našeho známého, kam jsme byli pozvaní.

Jelikož můj muž tyhle věci zásadně neřeší, stála jsem před otázkou co mu přineseme jako poděkování za pozvání.

Jelikož Pepa je pro každou legraci a kamarády, které má mu vždycky nějakou tu blbost vymyslí, tak  i já jsem přemýšlela tímto směrem. Pepa je "ředitelem" místního spolku automobilů jedné značky a například loni k narozeninám dostal od kamarádů v reklamce vyrobený 2D automobil v životní velikosti :-) Já jsem si říkala, že to chce něco co má spojitost se stářím.

Díky kamarádce Petře Ř. jsem sehnala staré brýle se silnými skly.

Z důvodu praktického využití jsem upustila od koupě klasických důchodek a koupila jsem místo nich teplé pantofle, které případně využijí pro návštěvy.

Další z nápadů bylo koupit mu notýsek s tužkou na krk aby si mohl zapisovat myšlenky, než je zase zapomene. V papírnictví jsem koupila kroužkový blog, aby šel přivázat na šňůrku a pak jsem sháněla nějakou menší propisku. Shodou okolností jsem trefila na propisku, která už byla na šňůrce a propisku lze odepnout. Super!

Přesně takhle jsem to chtěla :-D

A když jsem přemýšlela co dalšího by mohlo být součástí balíčku potřebných věcí pro důchodce, napadlo mě zabalit staré pečivo a podat to jako krmení pro kachny a labutě :-D

Špunty do uší byl spontánní nápad. Vzpomněla na to co občas slýchám od lidí důchodového věku a to je stížnost že je složité najednou trávit více času se svým protějškem. Takže špunty do uší aby s "bábou" doma vydržel (Hanko promiň :-D )

No a "lak na rakve" mi přišel taky jako stylové pití :-D

Dárek měl velký úspěch, Pepa se zasmál a věřím že kromě brýlí věci i využije ;-)

Andělský dárek od mého anděla

Věřím že každý máme svého anděla strážce :-)

Myslím že většinou je to tak že anděl si najde vás, ne vy jeho. A tak se stalo i v případě mého anděla. Tedy mé kamarádky Lindy Z., kterou za svého anděla považuji!

Příběh našeho seznámení je celkem zajímavý. Na jednom nejmenovaném serveru kam obě chodíme za stejným zájmem, tedy bydlením byla kdysi už ani nevím kým vyhlášena anketa s dotazem "kdo je vám tady nejbližší?" a jedním z prvních lidí kdo na anketu odpovídal byla Linda. K mému úžasu mě doposud neznámá uživatelka napsala že jsem to pro ni já :-o A tehdy to byl počátek našeho přátelství :-)

Navzájem jsme se poznávali a zjistili jsme že byť je Linda o několik let mladší máme hodně společného a rozumíme si. Bohužel nás dělí víc než stovka kilometrů :-(

Poprvé jsme se osobně potkali letos v srpnu, kdy Linda se svojí dcerkou a maminkou přijela k nám do jižních Čech na dovolenou.

Bylo to překrásně strávené odpoledne na které jsem se MOC těšila!

Po několika hodinách strávených procházkou sami dvě mezi rybníky pak i s malou Adélkou u výběhů koz a koní

a následným posezením i s její maminkou v místní restauraci jsem volala domů, že přijedu déle než jsem plánovala. A věřte mi že jsem si vyhradila dost času a i tak to bylo málo :-D

Linda mi tehdy věnovala krejčovskou panu, kterou jsem si tak moc přála!

Já jsem jí kromě zabaleného dárku, který si mohla rozbalit až na svůj svátek který měla o pár týdnů později přivezla jako poděkování něco z mé keramické tvorby a mnou šité srdíčko s oblíbeným sloganem "Přátelé jsou jako hvězdy. I když je nevidíme, víme že jsou s námi".

Včera mi přišel nečekaně dopis. Jen tak... Žádný svátek či jiný významný den...

Po rozbalení jsem byla dojatá! Můj anděl mi s přáním pěkného podzimu posílá originálního vyrobeného anděla.

Hned jsem věděla, že si ho pověsím do ložnice pod lampičku.

Mimochodem je to už druhý anděl do sbírky. Ten první má celoročně své čestné místo na poličce na komíně.

Návštěva u Ivany v Písku

Naše partička se začíná rozrůstat :-)

Nejprve jsme byly dvě! S Klárkou Ž. jsem se poznala osobně tak před rokem. O pár měsíců na to jsme přizvaly do party Peťu B. a naše trio už pár společných setkání zažilo :-)

Teď jsme do party přibraly i Ivanku, za kterou jsme se vydali do Písku.

Čtyři stejně "postižené" stylem bydlení a restaurátorstvím :-)

Spojil nás jeden web o bydlení a jelikož jsme zjistily že si nejen rozumíme v tomto směru, ale že bydlíme nedaleko sebe, tak můžeme po dnešku konstatovat že se známe osobně ;-)

Přejeli jsme navštívit Ivanku do její slepičárny, jak ona sama svému domečku říká :-)

Po tom, co jsme se občerstvily na zahrádce na nově očalouněném gauči, který dostala Ivka od Klárky, jsme se vrhly na prohlídku vnitřku domečku.

I když už jsem se vícekrát přesvědčila (u Peti i Klárky), že i když její domov znám z fotek, na živo je to něco jiného. Z fotek si ještě musí člověk některé věci domýšlet a když jste na místě, nevíte kam dřív s očima a jen říkáte "Jé, to je ta lampa... Jo tady máš tu komodu... Jé, to je krásná barva..."

Tady pár střípků z Ivanky domova. I z nich si jistě nasajete atmosferu jejich bydlení :-)

Kam se podíváte je velmi vkusné snoubení starého s novým!

Starý noční stolek s novou postelí je dokonale barevně sladený. 

A všude spousta knih :-)

Po prohlídce domu byla naplánovaná návštěva nedávno otevřené kavárny, kam Ivanka restaurovala starý nábytek.

Po cestě jsme ještě stihly oběd v řecké restauraci a vyfocení se se sochami z písku, které ještě byly ny nábřeží po letošních slavnostech.

Kavárna je kouzelně zařízená. Nábytek k posezení je 100% recyklovaný ze starých věcí, které byly povětšinou nalezeny na sběrném dvoře.

V nabídce kavárny je spousta dobrot. Vyzkoušeli jsme kávu, kakao a úžasnou domácí limonádu!

Jelikož jsme neplánovaně zrychlily návrat domů, poprosila jsem majitele kavárny, jestli by mi neměli do čeho dát zbytek nevypité limonády s sebou. Díky protekci jsem dostala nápoj do skleničky, kterou Ivanka doufám v pořádku vrátila :-D 

Samozřejmě si holky neodpustily vtipné poznámky na můj účet, protože na našem minulém setkání jsem si v kabelce vylila čokoládu v balení "take away" :-( Nečekala jsem že se mi víčko otevře a já si vybryndám půlku čokolády po celé kabelce...

Už teď se těším na naše další setkání. Třeba se zase rozrosteme ;-)

Na třešních u Hanky

Je čas sklizně třešní a jelikož my žádnou třešeň na zahradě nemáme, uvítala jsem pozvání na samosběr k mamčině kamarádce z dětství Hance V. 

Hanka bydlí s manželem a početným zvířectvem v malém krásném domečku s velkou zahradou ve vesničce kousek od Tábora.
Záměrně neuvádím konkrétní počty a druhy zvířectva, neboť nestíhám sledovat aktuální stav :-D Ono se to dá těžko, když se k ní chodí nadlábnout a podrbat i třeba kocour od sousedů :-)

Takhle na nás koukal, když jsme si dávali kávičku, oknem z kuchyně které mu Hanka po chvilce ochotně otevřela a kocourek si šel mlsnout a pak se mi stočil na klíně a nechal se drbat :-)

Interiér domečku, stejně jako blízké okolí domu je dekorovaný stylem, které je mému srdci blízký.

Něco málo fotek pro potěchu oka jsem pořídila mobilem, tak jen pro představu...

 Pokud by jste někdo chtěl její domeček alespoň na týden navštívit, máte tu možnost!

Chatka je v letní sezoně k pronájmu :-) Když by jste měl někdo zájem, ráda předám kontakt.

No a po kávičce, u které jsme prohlédly fotky, následovala sklizeň třešní a vyplenení přebytků ze zahrádky :-) 

Vezla jsem si domu plný kufr zeleně :-)