První listopadový víkend

Taky vám ten čas tak letí? Kolikrát si říkám, že mi čas letí proto že jsem tak akční. Tím že mám moc aktivit a potřebuji toho hodně stihnout mi přijde že čas letí a že jsem pořád v letu.

V pátek jsem měla volno (nebyla jsem v práci) a tak jsem ráno vstala a šla si zaběhat. Rozhodně nejsem ranní ptáče, ale tentokrát jsem vstala před budíkem a celá natěšená v sedm hodin ráno stála před domem oblečená a připravená vyběhnout :-) Bylo krásné mrazivé ráno. Sluníčko slibovalo hezký den. Na trase jsem vyrušila od snídaně postupně čtyři srnky a vyfotila pár fotek. Ta atmosféra začínajícího dne byla úchvatná!

Nakonec jsem musela vyfotit i sebe, abych zachytila ten můj vnitřní pocit, když jsem doběhla domů :-D

Když jsem se vrátila domů, dala jsem si sprchu a připravila snídaně pro mě a mého muže, který se tou dobou již vracel z první páteční pracovní cesty. Nasnídali jsme se a já začala obvyklý dvojboj - pračka + myčka :-)

Po tom co jsem pověsila ven prádlo, které mi ve větru na sluníčku krásně schnulo...

... jsem šla do dílny natírat sloupky a trámy k nově vznikajícímu zápraží podél východní části domu.

Nemám ráda natírání! Nevím proč jsem v této činnosti nenašla zalíbení, jako někteří, ale beru ji jako nutné zlo. Je to potřeba natřít a nikdo jiný to neudělá :-D

Takže první nátěr, přebrousit a další nátěr.

Mezi tím vždy technologické přestávka, aby barva zaschla a dalo se otočit. Tu jsem vyplnila vyndaváním umytého nádobí z myčky, nebo přípravou oběda.

Odpoledne jsem ještě poklidila doma a večer jsem byla tak unavená, že už jsem nedělala nic.

V sobotu jsem si nařídila budíka. Vstala, dala sprchu, vyfoukala vlasy, připravila snídani a vyrazila vyzvednout kamarádku. Jeli jsme na charitativní blešák, o kterém jsem vám už psala na jaře a i v roce 2014

I tentokrát jsem neodcházela z prázdnou :-) Zase jsem ulovila plyšové medvědy, nějaké knížky, nějaký textil, helmičku pro neteř a nějaké drobnosti pro radost.

V pátek jsme se domluvily, že by jsme ještě využili počasí, pokud tedy bude na naší straně a po blešáku nafotili v přilehlých sadech nějaké podzimní fotky.

Sluníčko tedy nesvítilo, ale světlo bylo dobré a teplota taky přijatelná.

Jako vždy při focení jsme si užily spoustu legrace a nabraly nové zkušenosti. Jak v pozici fotografky, tak modelky. Musím uznat že to modelky nemají jednoduché :-D Kolikrát je póza nepřirozená až nepohodlná, aby vypadala postava na fotce dobře :-)

Ale naše fotky jsou čím dál lepší :-) Už víme jaké chyby nemáme dělat a jaké pózy naší postavě nelichotí :-D

Domů jsem se vrátila v poledne, udělala oběd a šla jsem zase natírat. Večer jsem trávila spíš na instagramu, na kterém teď ujíždím víc než na blogu a přebíráním a ořezáváním fotek z dopoledne.

Na neděli bylo hlášeno deštivo a tak nebylo co řešit. Budeme doma.

Můj muž celé dopoledne servisoval auto, připravoval ho na zimu a já se věnovala úklidu doma. Po obědě jsem šla zase natírat.

Už delší dobu jsem měla chuť na kupovanou pizzu a tak jsem rozhodla, že večeři si objednáme. Pizzu mi přinesl můj muž až do dílny s tím, že už mám končit, že jdeme jíst. Zbývalo mi posledních šest trámů z jedné strany natřít a bylo hotovo.

Teď jistě chápete, proč reportáž z víkendu píši až dnes :-) Dřív nebyl čas, nebo energie :-)

A jak vy jste strávili první listopadový víkend? :-)

Šitý náhrdelník

Poslední květnový víkend jsme měli s holkama plánovanou dámskou jízdu jejíž součástí je focení. Byla to akce jejíž tradici jsme začaly loni na podzim, nyní to bylo podruhé a už se těšíme na další :-)

Jelikož nic nenechávám náhodě, chystám si rekvizity na focení vždy dopředu. Důkladně promýšlím jednotlivá témata. Od minule jsem měla nápad na masivní textilní náhrdelník, který by mi ladil se soupravou spodního prádla.

Nákup materiálu byl postupný. Něco jsem koupila na internetu, většinu materiálu v místní švadlence a zbytek dokoupila v prodejně s materiály na výrobu šperků.

Vše muselo ladit jak barevně, tak materiálově se soupravičkou prádla.

Takže krajka, organza, sametka, perličky, perleťové knoflíky, saténové stužky... Vše ve starorůžové, světle a tmavě šedé barvě.

Měla jsem představu jak by měl náhrdelník vypadat, ale pak jsem to stejně nechala na volném plynutí tvorby. Brala jsem do ruky jednotlivé materiály, do druhé ruky nůžky a už to jelo. Ze saténových stužek a organzy jsem vystříhala jednotlivé okvětní lístky, jejichž okraje jsem opalovala nad svíčkou aby se zatavily.

Z jednotlivých okvětních lístků jsem skládala různé kytičky. Kombinovala jsem barvy a materiály.

Ke spojování materiálů v kvítky jsem používala jak jehlu s nití, tak i tavnou pistoli. Chtěla jsem aby kvítky vypadaly plasticky, jakoby rozkvetlé :-)

Hned po první zkoušce rozložení jsem byla spokojená, takže jsem kvítky nalepila na organzu a přidělala stužku na zavázání kolem krku.

Holky z náhrdelníku byly nadšené a obdivovaly :-)

Myslím že takovýhle náhrdelník by mohl zdobit i plesové šaty :-)

Velikonoční svátky

Doufám, že jste svátky jara prožili naplno :-) Já rozhodně!

V pátek jsem měla volno, takže jsem vyrazila s mým mužem na jeho pravidelnou pracovní cestu po jižních Čechách.

Jelikož končí v Kaplici, tak jsme se rozhodli spojit užitečné s příjemným a pracovní cestu protáhli za hranice do rakouského Gmündu.

Jako každý první víkend v měsíci se v místních solných lázních opět konalo tématické saunování. Zaměstnanci si pro návštěvníky vždy přichystají šou! Jezdíme sem rádi a celkem často. Zúčastnili jsme se už několika různých tématicky zaměřených ceremoniálů. Tentokrát byl na téma "vítejte v zoologické". Prostory saunového světa byly vyzdobené plyšovými zvířátky a venku dokonce chodily dvě lamy, které si návštěvníci hladili :-)

Nejvíc se mi líbil ceremoniál v deset hodin na který jsem už ani nechtěla jít. Holky měli zaječí uši, což sedělo k tématu, ale pánové nakráčeli do sauny v županech a začal striptýz! :-D Stydlivější skončili v tangových slipech a jeden to dotáhl až do konce. Zrovna ten na kterým jsem mohla oči nechat :-D Vůbec to není můj typ, ale vypadal že to nedělá prvně, choval se jako profík :-D

Náramně jsem si odpočinula. Škoda že se v těchto prostorách nedá fotit, měly tam krásně vyzdobený svah vysypaný kamínky a osázený jarními cibulovinami.

Tak jen jedna pohodová z relaxace mezi saunováním. Moje nožky nahoře - to se jen tak nevidí :-D

V sobotu jsem se probudila nečekaně brzo. Nechala jsem drahou polovičku spát a šla přichystat snídani a připravit oběd. Když jsem vše měla hotové, šla jsem ho vzbudit, abych nesnídala sama. Posnídali jsme a šli jsme využít krásného slunečného počasí.

Můj drahý myl auta a já se vrhla konečně do louhování skříní.

Šlo to krásně, až na to že jsem si louh cákla do oka, takže následovalo rychlé vyplachování a pak podruhé do vlasů :-/ Jo, kdybych nepodceňovala ochranné prostředky a oblečení...

Skříně na sluníčku s mírném větříku krásně schnuly.

Po obědě jsem se vydala po zahradě nastřihat materiál na nějaký velikonoční věnec.

Ostřihala jsem přerostlý buxus, probrala kroucenou vrbu a nastřihala jívu.

Materiálu bylo víc než jsem myslela, takže jsem se rozhodla udělat věnec i pro mamku.

Věnec tzv. za minutu dvanáct jsem pojala jednoduše a byl hotový za chviličku. Ale radost udělal velkou :-)

Cestou k mamce jsme zavezli dekoraci i na hřbitov. U mamky si udělali procházku a vyvenčili jí pejsky. Dostala jsem od mamky ze sklepa další poličku k renovaci :-)

Neděli jsme se rozhodli strávit na horách. Nezbláznili jsme se :-D Nechali jsme se zlákat informací o čerstvě napadlém sněhu a zlevněném jízdném a vyrazili na Hochficht. Ranní budík tedy nic moc, ale v devět hodin jsme byli na trajektu přes Lipno a před desátou už na sjezdovce.

Sněhové podmínky skvělé! Tvrdý podklad a na něm vrstva čerstvého sněhu. Sjezdovky prázdné!

Několikrát se mi stalo že jsem se na svahu zastavila a podemnou ani nad sebou jsem neviděla lyžaře. Paráda! Vleky jezdili poloprázdné, prostě idilka!

I na slunění došlo, takže jsem chytla trochu zdravé barvičky :-)

Cestou domu jsme se stavili na večeři a nákup v Globusu. Pani prodavačku jsem hrozně udivila, že ještě sháním čokoládový vajíčka :-) Den před Velikonočním pondělím je to divný, chápu :-D

Jelikož k nám na kraj města koledníci zavítají jen z řad známých otipovala jsem kolik malých koledníků by mě mohlo přijít omladit a koupila místo vajíček čokoládové zajíce.

V pondělí ráno jsem vstala hodinu před budíkem. Ještě že tak, protože v dobu, na kdy jsem měla budíka se rozdrnčel zvonek a za vraty 11 koledníků. Přišli mě vyšupat spoluhráči mého muže. Devět dospělých a dva malý :-) No takový nášup jsem snad v životě nedostala.

Cítím se nejmíň o pět let mladší, o dva roky krásnější a zdravá až až :-D 

A co vy? Jak jste strávili svátky? :-)

Obrázky do předsíně

Už při plánování chodby, která je díky dispozici do tvaru "Z" jsem měla vymyšlené kde bude věšák, kde polička a kde bude stěna s nějakou dekorací, která nebude zužovat průchod. Jednou jsem na netu narazila na stránky, kde byly různé seskupení různě velkých rámečků s fotkami a to mě zaujalo a řekla jsem si že musím někde sehnat vhodné rámečky.

Líbí se mi C, D, F, I

V obchodech je nabídka různých rámečků, ale ceny obyčejných dřevěných začínají od 60Kč, ty opravdu hezké s profilovaným rámem jsou přes 100Kč... Takže jsem koupi odkládala a čekala na vhodnou nabídku. Koukala jsem i na aukční servery, ale taky nic.

Až náhodou jsem objevila ideální dřevěné rámečky polské výroby. Ceny od 20Kč. Super!

V nabídce byly rámečky tří velikostí klasického formátu fotky (10x15, 13x18 a 18x24cm), dva čtvercové a dva podlouhlé obdélníkové typy rámečku.

Měla jsem jasno, že nechci aby v sestavě rámečků jeden dominantní jako třeba tady v tom případě.

Hledala jsem něco co by bylo pravidelné, ale působilo to nesouměrně.

Takovéhle horizontální dělení a jinak bez pravidel se mi taky líbí :-)

Některé sestavy jsou vyloženě ideální na schodiště

Při hledání inspirace mě zaujalo i tato kombinace rámečku s nápisy na zdi.

Na jednu ze stěn chodby jsem totiž plánovala něco na způsob "pravidel rodiny".

A tak si teď hraju s rámečky. Měním jejich uskupení do různých kompozic.

Pak mě ještě čeká vybrat vhodné fotky a případně upravit barvy rámečku. Ale o tom zase někdy příště ;-)

Co je strašidelnější než čert?

Myslím že teprve loni jsem zjistila, že existuje něco horšího než ty nejstrašnější čerti které jsem kdy viděla.

 

V Rakousku mají tradici pekelných bytostí danou historicky trochu jinak. Ve středověku vznikla v rakouských Alpách tradice, kdy po horských vesničkách a městech chodí od listopadu průvody skupiny krampusů.
Krampus vzniklo z rakouského "krampas, někdy uváděno krampn" = něco neživého. To je to co vystihuje celý dojem, který masky budí. 

Každá maska je takové malé umělecké dílo. Jsou ručně vyřezávané z lipového nebo borového dřeva a ručně malované. Na každé masce jsou přidělané pravé rohy které jsou používány především z muflonů, beranů, kamzíků a koz. Kožichy jsou šity z pravé kůže horských koz nebo ovcí, jsou dělané jako kombinézy, dvoudílné obleky a v posledních letech je hodně oblíbená lisovaná – tvarovaná kůže. Každému Krampusovi visí kolem pasu kravský zvon nebo velká rolnička a z rukou žíně, kterou šlehá přihlížející. Někdy mívají březové koště nebo dokonce řetězy. Hlasité zvonění kravských zvonů mělo zahánět zlé lidi.

V průvodech, takzvaných Krampuslaufech, mezi sebou soutěží jednotlivé skupiny o nejlépe vyřezanou masku, udělaný kostým i celkový projev celé skupiny. Každou skupinu tvoří nejen krampusové, ale i perchty (čarodějnice) které si sazemi označují přihlížející,  andělé, lesní lidé a jiná strašidla. To vše doprovázeno rachotem kravských zvonů, řetězů, hlasité hudby, kouře a dýmu.

Osobně jsem s nimi měla tu čest loni v rakouském saunovém světě, kde dělají každý měsíc tématickou show. V prosinci to bylo tedy na téma mikuláše a čertů. Musím se přiznat, že nenásledovat mého zvědavého muže a nejít se podívat za jednu ze saun, kde se připravovali, tak jsem jim proskočila oknem sauny ven, po tom co vlítly dovnitř.
No když vám kouká do očí, je to zážitek. Měla jsem z nich... "respekt"? Nevím jak ten pocit popsat. Je to asi takový pocit, jako když sledujete horor. Víte že je to jen film, ale stejně je to vzrušující :-D

No a když letos začal můj muž plánovat, že se na ně pojedeme podívat do Rakouska, trochu jsem se zdráhala. Sice průvod chodí vyhraničeným prostorem, ale občas se nějaký krampusák rozvášní a vlítne mezi lidi a ty seřeže. Asi to k tomu patří, ale... Ty v prvních řadách taky občas nějakou schytají. V diskusích se často dočtete, že někoho z diváků si odvlekly s sebou, nebo že měli v prvních řadách jelita ještě za 14 dní... No po tom jsem z pochopitelných důvodů netoužila :-)
Ale svolila jsem že se pojedeme podívat do Kaplice na Krampus show, kde účinkují skupiny z Rakouska a Německa.

Když pominu tu šílenou cestu z Č. Budějovic, která byla ucpaná tak že jsme celou dobu jeli v koloně a cesta trvala 4x!!! déle než normálně a i přes časovou rezervu jsme tedy přijeli pozdě...

Byla to pěkná podívaná :-)

Tady jsou fotky a následuje video z akce od Johana Bonsch

Když si přejete krásný den

Naplánovala jsem si, že tento pátek zpříjemním mému muži jeho pravidelnou páteční pracovní cestu po jižních Čechách. Jelikož to vyšlo i tak, že byl Valentýn, přála jsem si aby to byl den příjemný, bez jakýchkoli zádrhelů a taky aby bylo krásné počasí, abych si užila výhledy po krajině.

Ráno jsme vstávali za svítání a při pohledu od nás z okna mi to nedalo a musela jsem vyběhnou z foťákem a zachytit to kouzlo okamžiku. Určitě víte že co se sluníčka týká, východu a západu obzvláště, je každá minuta jiná a tak jsem na košilku hodila bundu a ...

No není to krása?

 Samozřejmě moje fotografické umění je stále na počátku, ale zachycení toho krásného okamžiku se snad povedlo :-)

Domů jsme se vrátili po krásném dni akorát když zapadalo sluníčko a tak jsem z auta běžela hned pro foťák, abych zase stihla zachytit tu krásnou barevnost západu slunce.

 o pár minut později

A východ měsíce tu dnešní sérii krásně zakončil.

Málokterý den si vychutnám tu krásu jako já tento pátek.