hlídání Elišky a Péti

Moje kamarádka "sestřička" Petra B. je od pondělí hospitalizovaná v nemocnici se zápalem plic :-( Když jsem to zjistila, tak jsem jí samozřejmě nabízela pomoc. Jelikož vím, že její maminka také není zdravotně v pořádku a péče o její děti bude tedy na jejím příteli a ten je pracovně vytížený, nabízela jsem i hlídání. To tedy Petra uvítala a tak jsme se dohodli, že mi děti Milan přiveze dnes po práci a vyzvedne si je kolem osmé. Takže jsem samozřejmě hned hlásila, že budou mít hlídání i s večeří ;-)

Jen jsem se ujistila, zda si s námi dají grilované maso, nebo raději třeba palačinky. Pobavila mě odpověď Petry, že palačinky ne, že to je jediný co Milan zvládne, takže to by asi neocenily, ale že grilované maso si dají určitě rádi :-D

Zodpovědně jsem se na hlídání připravila! Naložila maso do nepálivé marinády a vymyslela zábavný program.

Děti jsem si přebrala dle plánu. Trochu jsem měla obavy, aby Elinka pod vlivem chybějící maminky nebyla rozmrzelá a já s ní neměla peklíčko. Ale byla jako vždy zlatá. Když jsem jí vyndavala z autosedačky, tvářila se sice jako že vystupovat nebude, ale když jsem se jí ptala, jestli jí Milan říkal co budeme dělat tak na svojí oblíbenou Kittinku se chytila ;-)

Abychom neztráceli čas, hned jsme vyrazili... V plánu byl geocaching! Pro ty co nevědí o co se jedná, tak vězte že je to hra, kde podle souřadnic GPS hledáte ukrytou krabičku "poklad" :-) To jsem si říkala, že by mohlo Péťu s Elinkou bavit.

Po cestě jsme se zastavili podívat se na krávy.

Elinka byla taková zaražená, tak jsem se jich pořád na něco vyptávala. Jedna z mých prvních otázek byla na Péťu... Ptám se ho jaké měl dneska ve škole předměty a on mě pohotově uzemnil odpovědí s patřičným tónem, kdy jsem si připadala opravdu jako blbka :-D "ty si myslím, že když už mám vysvědčení, že se ještě budu učit?" :-D No jo, když já myslela, že vysvědčení bude až zítra :-)

No nevadí, znemožnění snad brzo vstřebám :-D

Když jsme došli k místu, kde měla být první keška, dali jsme Péťovi mobil do ruky, aby podle rafičky kompasu a vzdálenosti došel k místu, kde ji budeme hledat. Už tuto hru znal, už hledal s kamarádem, takže se toho zkušeně chopil ;-) Po chvilce, kdy s Elinkou mapoval okolí jsem je nasměřovala blíž k cíli a Peťa krabičku našel :-) Byl trochu zklamaný, že v krabičce kromě lockbooku nic nebylo. I na tento případ jsem byla připravená a tak jsem za nalezení vytáhla z kabelky lízátka :-)

Po zapsání Péťa zase krabičku vrátil na místo a dychtivě se ptal, kde je další :-) Popošli jsme necelý kilometr a zase dostal telefon do ruky a hledal druhou kešku. V jednu chvíli, kdy jsem Elinku vedla za ruku a sklonila oči pod nohy aby jsme se nepřerazili o větev, se Péťa s mobilem roce rozhodl sbíhat sráz. Zatrnulo ve mě a volám na svého muže, který k němu byl blíž ať něco dělá! Ten mi opáčil "a co mám dělat, to se za ním mám rozběhnout?" "ne! ten už funguje na dálkový ovládání, stačí mu říct Peťo stůj a on se zastaví!" zněla moje odpověď :-D

Stejně je super, že jako prvňáček už s přehledem zvládá pravou a levou stranu (narozdíl od velké části ženského pokolení :-D), takže když zezadu jelo kolo a já mu povídám "Peťo, uhni se vpravo, jede kolo" tak se z prostředku cesty uhnul na správnou stranu ;-) Zkoušela jsem to vícekrát ;-)

I druhou keš jsme našli celkem snadno po chvilce hledání.

Nadšení gradovalo a Péťa se dožadoval další keše, ale je rozumnej, takže jsem mu vysvětlila, že je čas se vrátit na večeři, že na další kešky půjdeme jindy :-)

Když jsme se vrátili zpět, dala jsem vařit brambory a děti se šly houpat v síti, zatím co můj muž griloval maso.

Musela jsem se pousmát nad svými výchovnými pokusy jako například když jsem Péťovi vysvětlovala, že se neříká "spadnu na držku", ale na "pusu". On mi samozřejmě laškovně oponoval a i já vnitřně cítila, ten rozdíl v slovním spojení "spadnu na pusu" :-D

A nebo, když jsem před večeří zavelela "pojďte, jdeme si umýt ruce" a Péťa se nezvedal a já odcházejíce jen pronesla "nebudu to říkat dvakrát" :-D Ještě že jsou tak dobře vychovaní a po tomto se tedy zvedl a šel :-)

Všimněte si zajímavé trojkombinace maso, brambory a chleba :-D Když si o chleba řekl, jen jsem se zeptala zda brambory už nechce, že místo nich chce chleba, ale jedl to na střídačku :-)

No co, proti gustu... ;-) Pak si ji ještě přál opéct chleba jako topinku. Ale maso si nechal přidat a Elinka taky jedla pěkně. Jen se šopským salátem jsem nepochodila, to prý papá maminka ;-)

Bylo to příjemně strávené odpoledne, při kterém jsi některé věci uvědomila a v mnohém se utvrdila :-)

Například v tom, že je důležitý mít sourozence :-) I když jsme se s mým bráchou občas řezali a v pubertě spolu měli pře, jsem ráda že ho mám a nejsem jedináček!