Best of Broadway

Musím se přiznat že jsem neměla úplně v plánu psát o tom jak jsme se měli na představení, ale když Helenka vyslovila přání abych informovala o tom jaký byl večer, vnukla mi myšlenku, že bych mohla. A po tom co se událo jsem se utvrdila že napíšu. Jen včera jsem byla tak unavená, že jsem šla raději dřív spát :-)

Takže...

Den předem jsem si rozmyslela co si vezmu na sebe. S ohledem na slavnostnost události a taky na základě odhadu teploty v O2 aréně :-)

Zvolila jsem moje oblíbené vyšívané černé šaty s délkou ke kolenům, černé silonky a boty ke kotníku (lodičky jsem váhala a kdybych věděla, že budeme parkovat přímo v ocelářské ulici cca 200m od hlavního vstupu do O2 aréně, vzala bych si je :-) Na to sako s délkou rukávu k loktům.

V práci jsem musela máknout, abych mohla utéct dřív, což se mi podle plánu podařilo a ve 14hodin jsem na dveře kanceláře lepila cedulku s tím, že už jsem jen na telefonu :-)

Kolem půl čtvrté jsme vyráželi směr Praha. Měli jsme mezi zastávku s předáním výhry GA Lucce, protože jsem po tom co mi poslala adresu jsem zjistila, že bydlí na trase a domluvila jsem se s ní že výhru nebudu posílat poštou, ale dovezu osobně. Škoda jen že jsem se nepotkala s Luckou, která byla tou dobou v práci. Snad někdy příště ;-)

Do Prahy jsme dorazili s plánovanou časovou rezervou i přes drobný zádrhel, kdy si můj muž naťukal do navigace Českobrodská, místo Českomoravská a i když mu to bylo divný, kam ho to vede, nechal dovest do cíle :-) Ještě že ty ulice jsou kousek od sebe :-D

Za to parkování mu jde na 1*. U areny jsme parkovali historicky potřetí, vždy bez problémů, ale tentokrát bezkonkurenčně nejblíž :-)

Už den předem jsem hledala kde by se poblíž dalo dojít na večeři a vyhlídla jsem restauraci v Galerii Harfa. Na obchody už čas nezbýval což mě trochu mrzelo, ale nakonec jsem stejně pár obchodů proběhla. Tedy doslova dva, protože...!

Na toaletě jsem si náramkem na ruce parádně rozškubla silonky a jelikož jsem doma druhé černé do kabelky neměla, nezbylo mi než si je sundat a jít si koupit jiný :-) Přála bych vám vidět pohled mého muže, když jsem z toalet vyšla :-D Nejprve vyčítavý pohled "Kde jsi tak dlouho!" a pak sjel pohledem na nohy a povídá "Co jsi tam dělala?" :-D

Takže jsem vlítla do nejbližšího obchodu. V Gate jsem sice nesehnala obyčejné černé silonky, zato hned od vchodu mě zaujali krásné pletené palčáky za cenu 58Kč. Někdo by mohl pochybovat k čemu jsem si kopila zimní rukavice, když je v tady 2.2.2016 v 22hodin přes 10st. Celsia, ale mě se nádherně hodí k šálce stejné starorůžové barvy, tak jsem je tam nemohla nechat :-D

V Daichmanu kousek dál měli jedny jediný černý silonky a díky Bohu v mojí velikosti, takže jsem je vzala, doběhla se zpátky na toaletu  obléci a šli jsme na představení. Před vstupem fronty :-( No nedá se nic dělat. Za chvíli se rozhlasem ozvalo "Představení začíná za 15minut". To mě pobavilo :-D Davem to zahučelo, fronta se mírně zkrátila, ale co se dá dělat, když každý musí projít bezpečnostním rámem a dva ze tří pípají, takže je ještě kontrolují individuálně :-( V dobu, kdy hlásili "5minut do začátku představení to venku vypadalo takto :-D

My už jsme byli skoro uvnitř, takže "žádný stres" :-) Místa k sezení jsme našli taky snadno, takže jsme ještě 5minut čekali než představení opravdu začalo.

Z počátku jsem si užívala hraní české filharmonie, ale když ji začali doprovázet zpěvem solisté tak se pozornost ztrhávala na ně. Každou muzikálovou píseň byla podpořena grafikou aby všichni věděli z jakého muzikálu je. Což nebylo od věci, protože si troufám říct že v první hodině bylo takových skladeb většina. Kromě Mamma Mia a West Side Story.

Po hodině byla dvacetiminutová přestávka při které jsme potkali Pavla Vítka s Honzou Křížem s manželkou a Miladu Karasovou (zakladatelka první modelingové agentury u nás).

Po těch cca 25minutách kdy představení začínalo se spousta lidí ještě trousila ze záchodů a od občerstvení můj muž pronesl hlášku z Účastníků zájezdu "Karle znáš to, dáme jim dvacet minut a je z toho půl hodiny..." :-D

Druhá půlka představení byla podle očekávání ještě lepší. Zazněly ty největší hity z muzikálů Bídníci, Cats, Mamma Mia, Fantom opery, Evita, Chicago, Malá noční hudba a další.

Začalo se to rozjíždět. Když se na pódiu objevila Louise Dearman v sexy černých šatech s rozparkem na stehně prolétlo mi hlavou jak sexy může být žena při těle v pokročilém věku, pokud si je vědoma svojí ženskosti. Fialkové šaty do kterých se pak převlékla byly taky úchvatné!

Dirigent Keith Lockhart je šoumen. Překvapilo mě jak v jednu chvíli rozpohyboval kromě paží a nohou i boky :-o Sledovali jsme jak v některým pasážích otáčel partitury co 5 vteřin! A dokonce si se sólisty i zazpíval :-)

Na závěr jsme si vytleskali dva přídavky :-)

Co mě nepřestává udivovat je přístup některých diváků "zaplatil jsem si tak mě bavte, ale nechtějte po mě abych se aktivně účastnil tleskáním do rytmu" :-), ale co mě doslova drásá je to jak jsou někteří lidi nevychovaný a zatím co jiní tleskají ve stoje a na pódiu se klaní, oni si zvedají berou si kabáty a odchází!

Ale celkový dojem si zkazit nenechám a ráda budu vzpomínat :-)