Wafle

Nejsem moc na sladké, jsem masožravka :-D

Ale jednou za čas mám neodolatelnou chuť na sladké a to pak dělám klidně v 21hod. palačinky, nebo puding. Jen tak pro chuť :-)

A nebo je udělám o víkendu k snídani.

Jednou z dalších možných sladkých teček či snídaní jsou wafle.

Jednou jsem ochutnala ty co prodávají hotové v supermarketu, ale s těma doma dělanými se nedá srovnat :-(

Receptů existuje několik. I já jsem vyzkoušela více receptů, ale zůstala věrnému tomu z první fotky.

Wafle není tak mastná, takže se při pečení není omastek všude kolem a po upečení jde dobře vyndat, nijak se netrhá.

Asi není třeba psát postup, ale pro pořádek... Sypké složky smíchám, přiliji mléko s vodou a rozehřátým máslem a přidám vajíčka. Vše zamíchám čímž vznikne těsto palačinkové konzistence. To nechávám chvilku odležet (spíše ze zvyku).

Pak už nalévám na plotýnku rozehřátého waflovače.

Wafle máme rádi jen jednoduše posypané skořicovým cukrem, nebo potřené medem.

Pro milovníky čokolády děláme třeba potřené Nutelou a posypané rozdrcenými lískovými oříšky.

Nebo s nutelou a banánem.

A nebo s čersvými rozmačkanými jahodami a domácí šlehačkou

Jediné co jsem ještě nezkusila za celou dobu co waflovač máme jsou wafle na slano. Až vyzkouším, určitě se o zkušenost podělím ;-)

Stoleček ke gauči

Ze stejného domu co jsem si přivezla tuhle sesličku jsem přivezla i tento stoleček se šuplíčkem.

Sloužil v dílně jako stolek se svěrákem :-(

Jeho stav nebyl moc dobrý, ale to že byl se šuplíčkem mě nenechalo klidnou a kvůli němu jsem ho chtěla zachránit :-)

Vrchní deska byla z větší poloviny promaštěná úkapy, byly v ní čtyři velké díry po svěráku a hrana stolu na jedné straně byla poškozená.

Horní deska měla hezkou frézovanou hranu a tak jsem přemýšlela o její záchraně. Řešila jsem jak z dřeva dostat mastnotu čpavkem, ale nakonec jsem to ani nezkusila a vzdala to jako neefektivní čin, protože na jedné straně bych stejně o zdobnou hranu přišla :-/

Dvě nohy stolečku byly od spodu taky hodně poškozené.

Dvě bylo potřeba zkrátit cca o 14cm. Pokud bych nohy takto zkrátila, byla by výška stolečku jen 46cm, což je málo. Nějakou dobu jsem vymýšlela jak je nastavím aby nebyl stoleček příliš nízký, až mě osvítilo a ... :-)

Dvě zdravé nohy jsem uřízla o polovinu z potřebné výšky a to co jsem uřízla jsem nastavila k nohám které byly poškozené a bylo tedy nutné je zkrátit.

Na novou desku stolečku jsem se rozhodla použít odřezky co zbyly po pokládce podlahy v ložnici. Jsou to 3cm silné kartáčované fošny.

Délku prken na desku jsem ani nemusela upravovat. Byla ideální do prostoru sedačky tvaru U, před kterou přijde. Perfektní! :-)

Teď už jen stoleček obrousit. Rozhodla jsem se tentokrát nelouhovat. O povrchové úpravě se ještě rozhodnu. Možná až za čas co stoleček bude sloužit :-)

Sušená rajčata

Každý kdo pěstuje rajčata dobře zná že v určitou dobu sklizně už nevíte co s rajčaty. Lečo už nechce nikdo jíst a moc možností jak rajčata uchovat na dobu pozdější není. Dají se s paprikami zavařit, dá se udělat domácí protlak či kečup nebo je lze usušit.

Já jsem letos poprvé zkusila rajčata s kořením Aglio peperoncini od Antonína.

Rajčata jsem nakrájela na max. půl centimetru silné plátky a položila je na pečící papír na plech. Lehce osolila (koření obsahuje sůl, takže není nutné solit) a posypala kořením.

Dala do vyhřáté trouby a sušila horkovzduchem cca na 80st. Jak dlouho? Záleží jak moc vodnatá jsou rajčata, ale trvá to víc než hodinu :-) Já mám zkušenost že je ideálně jeden den usuším, nechám do druhého dne a druhý den už jen na chvilku dosuším. Až pak je odlupuji z papíru.

Pak je třeba uschovat je do uzavíratelné nádoby aby nenasály vzdušnou vlhkost.

Mojí mamce rajčata ode mne moc chutnají, takže mohu doporučit i jako dárek :-)

Běhání, běhání, všechny smutky zahání ;-)

Znáte to taky? Někdy se to tak sejde a "věc" tak nějak uzraje :-)

No a tak jsem se 10.6. 2015 rozhodla začít běhat :-)

Já, která při hodinách tělocviku na škole dobíhala mezi posledními a vždycky tvrdila, že běhám jen v sebeobraně :-D

Ano, stalo se.

Před nějakým časem (není to tak dlouho) začal s běháním kamarád z florbalu Lukáš B.. No a teď běhá půlmaratony a ještě s dobrým časem! Známá co bydlí kousek ode mne (cca 2km přes pole) mi o víkendu prozradila, že chodí běhat. Dalším dílkem do skládačky bylo nedávné seznámení se na netu s Petrem (vojákem z povolání) co chodí běhat a zkouší i maratony. V televizi každou chvíli dávají na sportu nějaký maraton... No když jsem uviděla v televizi reportáž s Veronikou Šimáčkovou, byla to ta pomyslná poslední kapka. 

Vlivem více faktorů, které se mi za poslední dny koncentrovaly jsem se rozhodla, že taky začnu běhat! 

Jelikož jsem si ale běháním nehodlala ublížit, nejdříve jsem se snažila na internetu teoreticky vzdělat. Pročetla jsem různé stránky zaměřené na běhání a shlédla videa jak správně běhat. Narazila jsem i stránky Edy Kožušníka a vytiskla si jeho tréninkový plán "rozběhni se z chůze". 

Abych podpořila svou slabou vůli nainstalovala jsem si do mobilu prográmek na měření trasy, času a pod., založila speciální blog kam jsem denně začala psát příspěvky a pár známých poinformovala o mém odhodlání. 

Začátky byly krušné :-) Když jsem běžela minutu v kuse, další minutu mi trvalo než jsem za chůze popadla dech :-) Nedokázala jsem si absolutně představit, že po 28 dnesch budu schopná uběhnout 12 minut v kuse! Natož abych při tom uběhla dva kilometry což byla moje meta pro to abych se zařadila do tabulky dle Cooperova běhu. 

Každý den jsem obula boty a vyběhla do přírody. Můj muž vždy kroutil hlavou a myslel jsi že jsem se zbláznila. Po pár dnech jsem se začala cítit lépe jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Ráno jsem vstávala s myšlenkou jak to bude super až přijedu z práce a budu si moci jít zaběhat :-D Kdo běháte víte o čem mluvím ;-) Vy ostatní si asi klepete na čelo :-D

Dnes je to dva měsíce...

Dva měsíce co jsem začala běhat a dnes se mi při ranním vážení naskytl úžasný pohled. Váha ukázala hodnotu o kterou jsem usilovala :-) Mám radost! Za ty dva měsíce jsem zhubla něco přes dvě kila. Na jednu stranu se to může zdát někomu málo, ale ono když člověk není vyloženě tlustý, tak mě ty dvě kila přijdou neuvěřitelný :-o Když si představím dvě kilovky mouky, tak to je nejen váha, ale i objem! A to vše jsem spálila jen díky sportování, resp. nastartovanému spalování.

No a dnešní pohodový den jsem završila večerním během s mým mužem. V 21hodin se k mému překvapení zeptal "ty nejdeš dneska běhat?" a tak jsem mu odpověděla že s ohledem na tmu venku bych šla, ale jedině s ním a nebo půjdu jen na eliptical. Překvapení pokračovalo jeho souhlasem, že tedy jdeme běhat spolu :-)

Vyběhli jsme pohodovým tempem já s cílem vydržet běžet co nejdéle. Když jsem po 12minutách běhu na endomondu uviděla hodnotu 1,9km, zaradovala jsem se :-) Už vím, že když budu chtít, ty 2kilometry dám a budu dobrá! (viz. Cooperův test) :-D

Jsem teta!

Dnes ve 14hodin se mému mladšímu bráškovi a jeho přítelkyni narodila holčička.

Ode dneška jsem teta a mojí malou neteřinku budu milovat a chránit.

Milá Kristýnko, vítej na světě :-)

Vločkové mufiny

Nikdy jsem mufiny nedělala a kde jsem je ochutnávala, tak nikdy nebyly nic úchvatného.

Ale nyní jsem přemýšlela, co vezmu s sebou za sladkou tečku na grilovaní. Mám zkušenosti, že na párty kde je griluje maso je sladkost vždy vítána. Před časem jsem v IKEA koupila ve slevě košíčky dvou rozměrů a teď tedy na ně došlo. Jsou to takové jednohubky, člověk se neumaže když to nejí lžičkou... prostě ideální. A jelikož na párty byli sportovci, našla jsem si recept na vločkové mufiny.

potřebné suroviny:

1 hrnek ovesných vloček
1 hrnek polohrubé mouky
1 zakysanou smetanu
jablečné pyré
1/4 hrnku krupicového cukru
1 vejce
1 lžička skořice
2 polévkové lžíce drcených ořechů
hrst brusinek (můžete dát rozinky)
1 lžička jedlé sody
1 lžička kypřícího prášku do pečiva
špetka soli

Pokud nemáte speciální plech na pečení mufinů, nevadí, stačí použít dva košíčky, aby byl pevnější a poskládat je do jakékoli formy na pečení.

jak na těsto

Vila Tugendhat

Ač jsem na škole měla architekturu, nikdy mě tato stavba nelákala natolik, abych se do Brna vydala na prohlídku. Nikdy jsem nebyla natolik bohém, abych pochopila myšlení architektů a tolerovala jejich často chybějící smysl pro realizovatelnost jejich představy v praxi.

V lednu letošního roku byla na firemním meetingu naše kancelář oceněna jako jedna z nejlepších a oceněna poukazem k návštěvě této vily. Den před termínem návštěvy jsem na internetu hledala informace o vile, abych se dozvěděla něco o zajímavostech této stavby.

Vila Tugendhat je unikátním uměleckým dílem představujícím novátorské řešení ve smyslu konstrukce, prostorového uspořádání, interiérového vybavení, technického zázemí a začlenění stavby do přírodního rámce. Poprvé v dějinách architektury zde byla v privátním domě užita ocelová nosná konstrukce v podobě subtilních sloupů na půdorysu kříže. Autorem návrhu z let 1928-1929 je německý architekt Ludwig Mies van der Rohe (1886-1969), od roku 1938 žijící v USA. Jeho výrok „méně je více“ je příznačný pro čisté formy a práci s materiálem. Sklo, ocel a beton jsou atributy Miesova „internacionálního stylu“, který ovlivňuje architekturu až do současnosti.

Na návrzích nábytku, koberců a textilií (barevnost, materiály) se podílela Miesova spolupracovnice, designérka Lilly Reichová. Sedací nábytek je převážně z trubkové a pásové oceli (křesla a židle typu Tugendhat, Barcelona, Brno a MR 20). Autorem řady skic k nábytku a interiérům byl Sergius Ruegenberg, který s Miesem spolupracoval také na návrhu barcelonského pavilonu. Vestavěný nábytek a část volného mobiliáře vyrobila brněnská firma Standard bytová společnost architekta Jana Vaňka.

Manželé Greta a Fritz Tugendhatovi, pocházeli z německých židovských rodin průmyslníků a obchodníků. Gretin otec, Alfred Löw-Beer, daroval dceři v březnu 1929 exkluzivní stavební parcelu, která byla součásti pozemku za Löw-Beerovou vilou a skýtala nádherný pohled na město. Architekt Mies van der Rohe přijel do Brna v září 1928 a nadšen polohou parcely, ale i vynikající úrovní brněnské architektury, zakázku přijal. Kultivovaní klienti respektovali jeho vizi, přičemž finanční limity nehrály významnou roli. S projektem se seznámili 31. 12. 1928 a stavět se začalo v polovině roku 1929. Stavbu realizovala brněnská stavitelská firma bratří Artura a Mořice Eislerových. Rodina se nastěhovala před vánocemi 1930.

Manželé Tugendhatovi si bohužel dům dlouho neužili. V předtuše budoucího dění odešli v květnu 1938 do Švýcarska a v lednu 1941 pak do Venezuely. Za války se dům stal majetkem Německé říše a v dubnu 1945 jej zdevastoval jezdecký oddíl sovětské armády. V této době došlo k největším škodám na interiéru a vybavení vily :-(

Do roku 1950, kdy se stala vila majetkem státu, zde působila soukromá škola tance a rytmiky. V letech 1950-1979 byl ve vile provozován léčebný tělocvik. První snahy o záchranu domu v 60. letech, kdy Brno několikrát navštívila Greta Tugendhatová, ztroskotaly. V roce 1980 přešla vila do majetku města Brna a v letech 1981-1985 proběhla její první obnova a rekonstrukce, která ji fakticky zachránila.

Co mě nejvíce zaujalo bylo technické zázemí domu, které bylo v té době naprosto , jako např. kombinace teplovzdušného vytápění a chlazení, elektrické spouštění velkoplošných oken či fotobuňka u vstupu.

Po listopadu 1989 byl objekt krátce zpřístupněn veřejnosti. V srpnu 1992 zde probíhala jednání o rozdělení státu. Od roku 1994 je vila ve správě Muzea města Brna, které ji zpřístupnilo veřejnosti jako instalovanou památku moderní architektury. V letech 2010-2012 proběhla druhá památková obnova a restaurace stavby.

V interiérech jsou užity vzácné a exotické materiály. Onyx byl vytěžen v pohoří Atlas v severním Maroku, travertin v Itálii. Exkluzivní exotické dřeviny pocházejí z jihovýchodní Asie (palisandr, zebrano, makassarský eben). Nosné sloupy jsou z německé oceli. Na terasách mají mosazný kryt patinovaný do bronzu v barvě mědi, v hlavním obytném prostoru mají mosazný pochromovaný plášť s vysokým leskem. Na podlahách v hlavním obytném prostoru a v ložnicích je položeno smetanově bílé linoleum DLW (Deutsche Linoleum Werke). Sklo vyrobila sklárna v Chudeřicích v severních Čechách. Keramické dlažby a obklady značky RAKO byly rovněž československé výroby.

Poslední pohled na vilu z venku se nám naskytl ze zahrady.

Vilu můžete navštívit kromě pondělí každý den, ale doporučuji rezervovat si termín prohlídky dopředu. Prohlídky s průvodcem jsou po hodině od 10 do 17 hod. (poslední prohlídka)

I. okruh STANDARD (obytné prostory vily) 3. nadzemní podlaží – tzv. ložnicové patro (horní terasa; vstupní hala; rodičovská sekce; dětská sekce) 2. nadzemní podlaží – hlavní obytný prostor; přípravna, kuchyň, zahrada cena: plné vstupné 300,- Kč

II. okruh TECHNICKÝ (obytné prostory vily a technické zázemí vily) rozšíření I. prohlídkového okruhu o technické zázemí vily (strojovna vzduchotechniky; kotelna; strojovna pro elektrické spouštění oken; prádelna; fotokomora; trezor na kožichy) cena: plné vstupné 350,- Kč

V otevírací dny lze zakoupit časově neomezenou vstupenku do ZAHRADY za 50,- Kč.

Zahradní lehátko

Je to už dloooouho, co jsem si od mých kamarádů odvezla kostru dřevěného zahradního lehátka.

Leželo na hromadě se dřívím, odsouzeno ke spálení. Prý že je plesnivé. Po mém ohledání jsem zjistila, že stav je velmi dobré, že je pevné, že bude stačit očisti.

Ne všechna takováto zahradní látková lehátka mají područky. A tato kostra je má! :-)

Po důkladném omytí kartáčkem a vodou jsem ho nechala uschnout a víc než rok čekalo na další moje zvelebování.

A před pár dny nastal ten správný čas ho dokončit :-)

Lehátko jsem tedy lehce přebrousila a natřela šedou lazurou.

Látku na lehátko jsem měla vybranou i koupenou od začátku, ale ještě jsem potřebovala, aby mi ho mamka zaobroubila. Mimochodem, naměření délky látky je snadné. Ve složeném stavu musí být napnutá. Což mi došlo až skoro pozdě :-D Takže pokud budete dělat podobné lehátko, netrapte se s vyměřováním ideální délky jako já ;-)

Původní látka byla ke kostře připevněná hřebíčky. Ty jsem se pokusila vyndat, ale většině jsem jen utrhla hlavičky :-( Tvrdé dřevo a zarezlé hřebíčky :-/

Půjčila jsem si od kamarádky sponkovačku. aby jsem mohla novou látku na kostru připevnit.

Někdy si v průběhu renovace říkám, že jsem "blbá" že se s tím piplám, že si raději nekoupím nové. No mohla bych si koupit krásné značkové zahradní lehátko IB LAURSEN...

...ale tohle je moje a je originální :-)

Povedlo se a teď si můžu lehátko užívat na zahradě ;-)

Lehký bramborový salát

Stále se snažím zařazovat do našeho jídelníčku nové recepty či ingredience.

Často se inspiruji v restauraci. Tento recept mě inspiroval ve zdravé jídelně kam občas chodím na obědy.

Je to odlehčený bramborový salát s ředkvičkami.

Na jeho přípravu jsem si uvařila cca 12 středně velkých brambor a dvě vejce a připravila asi 8 větších ředkviček, lžíci majolky, dvě lžíce jogurtu, jednu menší cibulku a naťovou cibuli.

Brambory jsem rozkrájela na kostičky, ředkvičky na plátky a k tomu na hrubém struhadle rozstrouhala vajíčka. Přidala jogurt a majolku a na drobounko rozkrájenou cibuli.

Vše opatrně zamíchala, dosolila jen kvůli chuti a nechala vychladit.

Italský dezert - panna cotta

Na svatbě (popisované v nedávném příspěvku) jsme ochutnali kromě jiného i panna cottu.

Panna cotta, česky vařená smetana, je italský dezert. Podobné dezerty ze svařené smetany s ovocem možná znáte možná i z jiných zemí.

Podle Romana Pauluse by neměla příprava panna cotty zabrat víc než deset minut. Lehký krém s vanilkou prý patří do kategorie "minimum práce, spousta radosti". 

Na čtyři menší porce jsem svařila 500ml 33% smetany ke šlehání s 50g cukru a vanilkou. Já použila místo semínek z vanilkového lusku osvědčené koření od Antonína s názvem "voňavé pečení s vanilkou". Do smetany jsem přisypala cca 2/3 pytlíčku želatiny a nechala projít varem a stáhla z plotny.

Nalila jsem do skleniček a nechala ztuhnout v lázni studené vody.

Na vršek jsem použila mraženou směs zahradního ovoce, které jsem nechala v kastrůlku prohřát a se zbytkem želatiny v prášku přivedla k varu. Po té jsem na ztuhlý smetanový základ nalila toto ovoce a opět nechala ztuhnout.

Na ozdobu jsem použila lístky meduňky.

Na tento dezert se ponejvíce používá letní ovocem, ale prý špetka skořice či medu ji dokáže proměnit i v dokonalý zimní dezert.

Návštěva u Ivany v Písku

Naše partička se začíná rozrůstat :-)

Nejprve jsme byly dvě! S Klárkou Ž. jsem se poznala osobně tak před rokem. O pár měsíců na to jsme přizvaly do party Peťu B. a naše trio už pár společných setkání zažilo :-)

Teď jsme do party přibraly i Ivanku, za kterou jsme se vydali do Písku.

Čtyři stejně "postižené" stylem bydlení a restaurátorstvím :-)

Spojil nás jeden web o bydlení a jelikož jsme zjistily že si nejen rozumíme v tomto směru, ale že bydlíme nedaleko sebe, tak můžeme po dnešku konstatovat že se známe osobně ;-)

Přejeli jsme navštívit Ivanku do její slepičárny, jak ona sama svému domečku říká :-)

Po tom, co jsme se občerstvily na zahrádce na nově očalouněném gauči, který dostala Ivka od Klárky, jsme se vrhly na prohlídku vnitřku domečku.

I když už jsem se vícekrát přesvědčila (u Peti i Klárky), že i když její domov znám z fotek, na živo je to něco jiného. Z fotek si ještě musí člověk některé věci domýšlet a když jste na místě, nevíte kam dřív s očima a jen říkáte "Jé, to je ta lampa... Jo tady máš tu komodu... Jé, to je krásná barva..."

Tady pár střípků z Ivanky domova. I z nich si jistě nasajete atmosferu jejich bydlení :-)

Kam se podíváte je velmi vkusné snoubení starého s novým!

Starý noční stolek s novou postelí je dokonale barevně sladený. 

A všude spousta knih :-)

Po prohlídce domu byla naplánovaná návštěva nedávno otevřené kavárny, kam Ivanka restaurovala starý nábytek.

Po cestě jsme ještě stihly oběd v řecké restauraci a vyfocení se se sochami z písku, které ještě byly ny nábřeží po letošních slavnostech.

Kavárna je kouzelně zařízená. Nábytek k posezení je 100% recyklovaný ze starých věcí, které byly povětšinou nalezeny na sběrném dvoře.

V nabídce kavárny je spousta dobrot. Vyzkoušeli jsme kávu, kakao a úžasnou domácí limonádu!

Jelikož jsme neplánovaně zrychlily návrat domů, poprosila jsem majitele kavárny, jestli by mi neměli do čeho dát zbytek nevypité limonády s sebou. Díky protekci jsem dostala nápoj do skleničky, kterou Ivanka doufám v pořádku vrátila :-D 

Samozřejmě si holky neodpustily vtipné poznámky na můj účet, protože na našem minulém setkání jsem si v kabelce vylila čokoládu v balení "take away" :-( Nečekala jsem že se mi víčko otevře a já si vybryndám půlku čokolády po celé kabelce...

Už teď se těším na naše další setkání. Třeba se zase rozrosteme ;-)

U houpacího koně

V sobotu jsme byli na svatbě.

Hostina se odehrávala v místě, kde jsem si tak trochu představovala i svoji svatbu. Dle fotek, které jsem v minulosti z místa viděla, se mi to zdálo jako pěkné místo na obřad i na následnou hostinu.

Příjezdová cesta trochu krkolomná, parkovací místo nebylo vůbec posekané, takže jsme vystupovali do 30cm trávy :-( Na první pohled je to pěkné... 

... v interiéru je to krásné...

... ALE!

Píšu tenhle příspěvek abych se s vámi podělila o pěkné fotky z místa, ale na závěr musím napsat, že realita mi sundala růžové brýle :-( Jsem ráda, že jsem si místo mohla prohlédnout a tuto lokalitu mohu vyškrtnout.

Museli jsme se vyhýbat psím exkrementům, pípa nebyla hygienicky v pořádku, na WC byl od začátku zatuchlý ručník a pod. No za ty peníze co chtějí za pronájem... ani náhodou!

Ještě že od fotografa jsem zjistila, že prý v okolí je spousta dalších podobných míst ;-)