Věnec z hortenzie

Není to tak dávno, co mi učarovala svojí krásou hydregea.

Fotky ze zahraničních webů s hortenzií naaranžovaou v košíčku, ve váze, nebo na věnečku se mi moc líbili. Hlavně ty multicolor! Keře zbarvené od zelenkavé, přes růžovou, modrou až po fialovou.

 

Moje milá kamarádka Jitka S. má na své malé zahrádce hned několik keříků různě barevných hortenzií.

Letos jsem si nenechala ujít příležitost a využila její nabídky a některé květy si otrhala.

Bylo jich přesně tolik, abych z mohla udělalt dva věnečky a jeden jí jako poděkování věnovala :-)

Kdo by si taky chtěl udělat věneček, ale neví jak na to, nabízím inspiraci ;-)

Hortenzie má květenství podobné květáku, takže jsem jednotlivé květy rozebrala na menší dílky a ty jsem pomocí tavné pistole přidělávala na slaměný korpus. Netroufla jsem si je přivazovat, takže jsem zkusila tavnou pistoli a to šlo perfektně.

Jednotlivé dílky jsem přilepovala z vrchu na věneček cik-cak, aby byl pokrytý rovnoměrně.

Samozřejmě jsem střídala různé barvy tak aby byl pěkně barevný.

Takto to vypadalo po pokrytí vršku. Při čelním pohledu by to možná stačilo, ale k dokonalosti bylo třeba ještě dolepit květy na boky. 

Výsledek mě mile překvapil. Na první pokus to myslím vyšlo dobře ;-)

Slavnosti Jakuba Krčína

Jako každý rok i letos je kulturní program lázeňského města Třeboň plné kulturních akcí.

My jsme se vydali na akci oslavující slavného stavitele rybníků.

Historické slavnosti Jakuba Krčína začali již v pátek večer a to nočním pochodňovým průvodem. 

Těchto slavností jsem se účastnila poprvé a tak mě trochu překvapilo, jak to bylo pojaté. Jakuba Krčína totiž přivezou na slavnosti čerti a to přímo z pekla!

Na zámeckém nádvoří pak přivítá Krčína Vilém z Rožmberka a po ukázce renesančních tanců a šermířských soubojů se s diváky rozloučí.

Druhý den je bohatý program po různých místech Třeboně. 

Od desáté hodiny na hlavním náměstí začíná dobový trh s ukázkami vystoupení různých šermířských skupin, hudebníků s dobovou hudbou či tanečníků jak jinak než s dobovými tanci :-)

Tyto historická vystoupení nejen pro děti zpestřuje kejklíř Lukáš.Vystoupení nebylo špatné, ale celou dobu jsem z něj měla pocit, že ho to vůbec nebaví, což mi kazilo hodně dojem :-(

Další program se odehrává v zámeckém parku, kde jsou rozmístěna různá stanoviště se soutěžemi pro děti. Mezi tím jsou ležení účinkujících, kde probíhají ukázky historických řemesel.

Večer zde po divadelních představeních byla ohňová show. Kdo podcenil repelent nestačil se ohánět :-)

Jelikož jsme nenašli jediné místo pro dva lidi v některé z velkého počtu restaurací, došli jsme si nakonec pro pizzu a vhledem k času si ji vzali s sebou na ohňovou show a tam dráždili chuťové buňky lidí kolem. Po několika poznámkách jsem se až bála, že mi někdo pizzu sní :-D

Chvíli po ohňové show se s ohňovým průvodem Jakub Krčín v doprovodu čertů přesune na hráz rybníka, který nechal vystavět a nesl dříve jméno Nevděk, kde nasedne na loďku a zmizí v dáli.

Celou podívanou ukončí ohňostroj nad vodou rybníka. Když jsi mezi přihlížejícícm davem najdete místo, je to pěkná podívaná :-)

Po cestě na místo, kde jsme parkovali náš obytňáček jsem zkusila, zda ještě bude otevřená výborná cukrárna na rohu a byla! :-)

Takže jsem si v půl jedenáctý v noci pochutnala na zmrzlině a chvilku po tom ulehla ke spánku :-)

 

Jelikož jsme tuto akci pojali jako odpočinkovou, tak jsme se v neděli vydali na cestu kolem světa.

Po cestě nakrmili kapříky i kachny a jelikož bylo pěkné slunečné počasí, odpoledne jsme strávili u vody. Příjemně strávený víkend :-)

partnerství měst Tábor - Konstanz

Naše město, tedy město kde jsem vyrůstala a do necelých 30let žila, má jako většina měst v Čechách partnersví s jinými zahraničními městy. Jedním z nich je německá Kostnice (Konstanz).

S tímto městem jsme historicky spojeni přes mistra Jana Husa.

Spolupráce obou měst je velmi rozsáhlá a funguje již na bázi jednotlivých sportovních klubů, kulturních spolků a jiných skupin. Každoročně navštíví Tábor mnoho občanů z Kostnice a naopak. Letos jsme využili pozvání florbalovým klubem ze sportovní univerzity v Kostnici a vypravili se reprezentovat Tábor při přátelském utkání mezi německými, švýcarskými a českými florbalovými kluby.

 

Z Tábora jsme odjížděli autobusem v pátek v půl páté ráno :-(

 Po prvotním šoku z autobusu a brzkého vstávání jsme serozkoukali a v autobuse začala zábava :-)

Cesta díky tomu celkem utekla. Kolem jedné hodiny odpolední jsme dorazili k Bodamskému jezeru.

Bodamské jezero je největší vnitrozemské jezero Nĕmecka s vodní plochou 536 km², kde je rozvinutá čilá místní vodní doprava. Na trajekt se dlouho nečeká, pendluje to tu jako v Táboře městská autobusová doprava :-D

V roce 2004 při příležitosti oslava 20. výročí podepsání partnerské smlouvy byl v Kostnici křest nového trajektu. Plavidlo v ceně 8 mil. € nese na bocích jméno TÁBOR a na své palubě lodní zvon, věnovaný naším městem. Je to krásné koukat na loď, která je "tak trochu naše" :-)

Okolí jezera zdá se hodně úrodným a tak se zahrádky u každého domu krásně barvily. Asi ani jedné nechyběl keř hortenzie :-)

Poprvé v životě jsem tu viděla na živo vzducholoď! :-o

 Po tom, co jsme se přemístili do místa hlavního dění, tedy pro nás florbalisty a fanklub místní sportovní univerzitu, rozbalili jsme ležení, každý dle svého uvážení :-D

Spali jsme přímo v hale :-)

Večer bylo grilování a seznamování se s Kostnickými flobalisty. Díky tomu město je na půl německé a na půl švýcarské a že na různá stipendia v Kostnici studují cizinci připadala jsem si jako tehdy v Bruselu, který je pro mě nejkosmopolitnější město evropy.

Druhý den ráno jsme se nasnídali a mužská část našeho zájezdu se šla připravit ke hře a my fanynky jsme se usadily do hlediště odhodlané podporovat náš tým do posledních sil :-)

 

Během dne se sehráno několik zápasů, které pro nás dopadly dobře.

 

K večeru jsme se vydali do centra města poznat historickou část města.

  

 Díky tomu že jsme měli průvodce, viděli jsme stěžejní místa a vyslechli si k nim výklad.

Procházka starým městem, které se od středověku téměř nezměnilo, se nám líbila. Na večeři jsme zašli do místní restaurace.

V neděli ráno mi to nedalo a tak jsem vyzkoušela místní skvěle vybavenou posilovnu.

Po odehrání nedělních zápasů jsme se vydali na cestu domů.

Na trajektu jsme se zchladili zmrzlinou, která fakt bodla :-)

 

Opět vydařený prodloužený víkend :-)

Na třešních u Hanky

Je čas sklizně třešní a jelikož my žádnou třešeň na zahradě nemáme, uvítala jsem pozvání na samosběr k mamčině kamarádce z dětství Hance V. 

Hanka bydlí s manželem a početným zvířectvem v malém krásném domečku s velkou zahradou ve vesničce kousek od Tábora.
Záměrně neuvádím konkrétní počty a druhy zvířectva, neboť nestíhám sledovat aktuální stav :-D Ono se to dá těžko, když se k ní chodí nadlábnout a podrbat i třeba kocour od sousedů :-)

Takhle na nás koukal, když jsme si dávali kávičku, oknem z kuchyně které mu Hanka po chvilce ochotně otevřela a kocourek si šel mlsnout a pak se mi stočil na klíně a nechal se drbat :-)

Interiér domečku, stejně jako blízké okolí domu je dekorovaný stylem, které je mému srdci blízký.

Něco málo fotek pro potěchu oka jsem pořídila mobilem, tak jen pro představu...

 Pokud by jste někdo chtěl její domeček alespoň na týden navštívit, máte tu možnost!

Chatka je v letní sezoně k pronájmu :-) Když by jste měl někdo zájem, ráda předám kontakt.

No a po kávičce, u které jsme prohlédly fotky, následovala sklizeň třešní a vyplenení přebytků ze zahrádky :-) 

Vezla jsem si domu plný kufr zeleně :-)

Prožraná a uhnilá sesle bude znovu sloužit

Tuto sesličku jsem si přivezla z jednoho statku z krásné části jižních Čech.

 

Byl to klasický statek s uzavřeným dvorem, bývalými chlívky, dílničkou, půdou plnou pokladů... Prostě pohádka! :-)

Tedy pro investora, který chtěl statek plánoval zrekonstruovat na ubytování a ustájení koňů to asi takové pocity jako u mě neevokovalo :-D

Spousta věcí které jsem si dovezla byla v tristním stavu, ale "čím horší stav, tím větší výzva" pro mě ;-)

Seslička byla nejen prožraná od červotoče, ale horní deska byla napadená i plísní. Tu opravdu zachránit nešlo!

Nožičky jsem také musela zkrátit, aby vůbec mohla rovně stát.

Pak následovalo klasické opálení barvy horkovzdušnou pistolí.

Konstrukce  byla hodně rozvrklaná a tak následovala rozborka a důkladné prolepení a sestavení zpět.

 Jsem ráda, když se mi podaří dát vše zase na původní místo. Leckdy to není úplně hračka! :-)

Paráda, seslička drží perfektně! Je bytelná, že se na ní nebojím stoupnout.

V tuto chvíli jsem mohla ručně dobrousit opálený povrch a natřít proti červotoči.

Na řadě je náhradní deska. Rozhodla jsem se pro staré prkno, které má pěkně profilovaný povrch.

Vytahat hřebíky, nařezat na délku a pak očistit od mechu, prachu a pod.

Takto vypadala deska po vydhrnutí a vyschnutí. 

Teď jen naolejovat a může do interiéru :-)

Truhla na zahradní podsedáky

Nevím, kam až sahají kořeny mé záliby v navracení nového "života" starým věcem, ale vím že jedna z prvních věcí, které jsem si přivezla domů za účelem restaurování byla tahle truhla.

Odpověděla jsem na inzerát, kde pán věnoval věci za odvoz z bývalé hájenky, kterou koupili nedaleko mého domova.

Ve stodole na mě čekalo několik věcí, které stálo za to zachránit před spálením :-)

O truhle jsem měla od začátku jasnou představu k čemu bude v budoucnu sloužit.

Jelikož tvarově se nejednalo o žádný starožitný skvost, ale byla to pěkná masivní truhla, bylo jasné že půjde na zahradu kde bude v sobě ukrývat a chránit před povětrnostními vlivy podsedáky a jiný zahradní textil. 

 Povrch truhly měl krásnou starou patinu. Několik různých nátěrů se olupovalo, místy byla ošoupaná používáním až na dřevo.

Nátěr byl odolný! První olouhování ani následný pokus o zbavení se nátěru horkovzdušnou pistolí se nejevil jako ideální způsob...

a tak nastoupil silnější kalibr v podobě elektrického hoblíku a silnějších mužských paží :-)

Jelikož se hoblík do suchého dřeva zakousává tak že nechává za sebou místa, kde je povrch narušen do hloubky, následovalo použití pásové brusky. A opět silné paže :-)

Pak už jsem mohla nastoupit já (křehká žena :-D ) a doladila detaily.

Pak ošetření základním nátěrem, aby nám truhlu venku nespapal nějaký brouček a nebo houbička ;-)

Vzhledek k pěkné barvě starého dřeva umocněné tím základním nátěrem jsem trochu váhala zda by další vrstva nebyl ideální bezbarvý polomatný lak. Ale už jsem měla koupenou lazuru v odstínu "staré dřevo" a chtěla ho vyzkoušet. Takže další a poslední vrstva lazurou.

A výsledek?

Truhla má své místo na zahradě a podsedáky do ní pasují jako by byla truhla vytvořena přesně na ně!

A to jsem do vnitřního členění vůbec nezasahovala a podsedáky jsem taky nekupovala podle truhly :-D

Sbírka houpacích koníků

Vždycky se mi líbili krásní houpací koníci, ale až teď mám pocit, že už jsem asi zahájila jejich sbírání :-)

Do dětského pokoje plánuji krásného dřevěného koníka, třeba jako je tento.

Prvního svého koníka jsem dostala od svého muže před pár roky k Valentýnu. Je prostinký, ale sám mi ho vyřezal, takže k němu mám největší vztah.

Pak aby nebyl sám, tak jsem k němu za čas pořídila slamněného. Koupený ve floristickém velkoobchodě

Těsně po Vánocích 2014 k němu přibyl krásný voskový.
V obchodě mi naprosto učaroval a nemohla jsem odejít bez něj :-)

Další následoval dřevěný, koupený v Globusu. Taky ho možná máte doma :-)

No a ten voskový mi tak přirostl k srdci, že jsem si podle něj udělala formičku pro výrobu keramického.

 Z výstavy v Praze jsem si přiveza dalšího koníka. I když není houpací, myslím že ostatním koníkům to nevadí a přijali ho mezi sebe ;-)

Jaký bude další? Nechám se překvapit ;-)