Žemlovka

Delší dobu jsem doma měla toustový chléb, který už bylo třeba zpracovat. Stejně jako jablíčka, jejichž slupka přestávala být svěží.

A jelikož jsme dlouho neměli žemlovku, byl dnešní oběd jasný :-)

Žemlovka není jídlo, které by bylo třeba představovat a ani nemám žádnou zajímavou vychytávku, snad jen pár drobností, které dodržuji aby byla taková jakou ji mám ráda :-)

Zapékací misku vymazávám máslem a vysypávám strouhankou. Začínám vrstvou toustíků namočených v mléce s rozšlehaným vejcem. Vrstvu jablíček tvořím pokladenými plátky, které ještě postrouhám jablíčkem, aby vrstva byla plnější. Posypu skořicovým cukrem a pokračuji další vrstvou toustíků.

Končím vždy vrstvou toustíků, které posypu skořicovým cukrem a pokud mi zbude zaleji mlékem s vejcem.

Peču dozlatova, tak aby horní vrstva byla lehce křupavá. Pak vyndám, potřu horní vrstvu máslem a dám ještě na 5 minut do trouby. Horní vrstva tak dostane vynikající chuť.

Můj muž má rád sladké, takže tomu sypu ještě moučkovým cukrem, mě stačí dietnější verze :-)

P.S. Při focení poslední fotky mi stál za zády a netrpělivě se ptal "už můžu začít jíst?" :-D

Jednodvéřová šatní skříň

Dalším dokončeným kouskem, který prošel znovuzrozením je menší jednodveřová šatní skříň kterou jsem před časem koupila na Aukru za 105Kč. Byla jsem jediná kdo o ni měl zájem :-D

Dojela jsem si pro ni na Valentýna loňského roku do jihočeslé Zlivy (kousek od Hluboké nad Vltavou), kde ji měl pán v garáži. Byla suchá, jen málo zasažená červotočem. Celkově ve velmi slušném stavu.

Dlouho čekala ve skládku, ale nyní kdy potřebuji řešit úložné prostory a stále ne a ne objevit vhodnou vařenku kterou bych si moc přála, jsem byla nucena na to místo a pro ten účel zvelebit tuto skříň.

Začala jsem s renovací jednoho slunného prosincového dne, kdy teplota dosahovala hodně nad nulu.

Nejdříve jsem musela obvyklou vrstvu nátěru odstranit horkovzdušnou pistolí.

Zlatá skříň :-) Rovné hladké plochy jdou dolu dobře. Ale i tak mi to trvalo cca dvě hodiny, než jsem ji celou opálila.

Na mě nezvykle jsem se hned pustila do louhování. Většinou jsem po této fázi již zralá na odpočinek a tak vše balím a odkládám na neurčito :-D ale opravdu potřebuju věci nandat do skříně a taky je zima a moc příležitostí dodělat ji venku už nebude, takže...

Dala jsem se do louhování. Nejprve nezbytné ochranné prostředky a oblečení co se případně může potřísnit. A vzhledem k teplotě jsem si pod gumové rukavice vzala i tenčí zimní pletené rukavice.

Při louhování jsem začala cítit na palci pravé ruky štípání, tak jsem se hned podívala, zda nemám děravou rukavici. Už se mi vícekrát stalo, že se při louhování o něco protrhla a nebo ji prožral louh, ale nic, tak jsem louhovala dál. Po dalších minutách jsem rukavici raději sundala a hned běžela pod vodu. Nehet na palci jsem měla už značně naleptaný a venkovní část palce taky poleptaný :-( Ten nehet mě zděsil nejvíc. S tím jsem doposud neměla zkušenost. Pokožku už jsem poleptanou měla, ale nehet... :-/ No po týdnu se palec zahojil, nehet jsem jemným pilníkem povrchově obrousila a snad to bude taky dobrý.

Je třeba být při práci s louhem opravdu více než opatrný! Já jsem s postupnými zkušenostmi posílila ochranné prostředky a jsem obezřetnější. Ale člověk nikdy neví co ho překvapí...

Po dokončení olouhování jsem poprosila mého milovaného muže, co si zrovna myl auto, aby mi to spláchnul vysokotlakým čističem (wapkou).  Za prvé to jde rychleji a myje to do hloubky, takže super! Taky to s tlakem vody odstraní i případné zbytky nátěru, co se nedokonale olouhovaly. Bohužel občas to vezme i s nějakým tím sukem :-)

No a teď nucená technologická odstávka aby skříň vyschla :-)

Začala jsem v 11 hodin a skončila v 16 hodin. Někdy si říkám, jestli není lepší koupit si již zrestaurovanou věc, než se s tím piplat :-D

Skříň je suchá, takže obrousit a doladit aby mohla jít do předsíně.

Člověk by nevěřil kolik nepořádku ještě z toho broušení je. Všude se práší... Povrchově ji zatím nebudu nijak upravovat až se uvidí kde bude.

Jedna noha skříně byla prožraná, tak jsem ji kus uřízla a skříň se tak o něco zmenšila.

Ještě je třeba dodělat police. Ty nebyly součástí skříně i když uvnitř byla původně uzpůsobena na šatní tyč, později předělaná na police.

Sbírka houpacích koníků - pokračování

V dubnu 2014 jsem představila svoji začínající sbírku koníků.

 

odkaz

Od té doby se mi sbírka rozrostla o další kousky :-)


Nažehlovací obrázek houpacího koníka jsem aplikovala na ušitý pytlíček.

Droboučký kovový přívěsek s motivem houpacího koníka lze použít na cokoli. Já jím doplnila stuhu na svíčce.

No a formu z voskového koníka jsem využila na výrobu truhlíku a květníku.
Do truhlíku jsem zapíchala větvičky a doplnila je pár ozdůbkami.

Čtvercový květník jsem osadila malým stromečkem a jen prostě ho ozdobila šitými srdíčky a slaměnými ozdobami.

A velkou radost mi udělala fotkou svého stromečku kamarádka Andrejka H.
Má na něm pověšeny mé keramické koníky.

1. 1. 2015

Tak doufám, že dnešní den jste prožili podle svých představ, protože jak na Nový rok, tak po celý rok ;-)

Včera jsme se stavěli za mým bráchou v práci a on se zmínil, že pojede na noční lyžování na Monínec. Z let, kdy jsme každý přelom roku trávili na horách vím, že na Silvestra se sjezdovky vyprazdňují brzo a není tolik nadšenců, co by silvestrovskou noc chtěli trávit sportem moc není a tak jsem se pro tu myšlenku nadchla a vyrazili jsme taky.

Já s bráchou

Sněhové podmínky byly perfektní, lidí akorát že člověk nejezdí sám, ale nestojí frontu u vleku :-D

Prostě super strávení času při čekání na půlnoc ;-)

Ráno jsem byla vzbuzena drahou polovičkou před půl devátou, což mi nebylo moc po vůli, ale co naplat :-/ Alespoň jsem toho víc stihla :-D

Sklidila jsem prádlo ze sušáku, porovnala deky a polštářky v úložným prostoru gauče, přestěhovala do chodby skříň a k obědu uvařila čočku.

Tradice dodržujeme jen některé a na Nový rok je to třeba čočka k obědu aby se nás drželi a rozmnožovali se peníze.

Bolavé svaly ze včerejšího lyžování jsme jela rozjezdit po obědě na kole. Připojili jsme se ke každoroční novoroční vyjížďce s kamarády. Moc jsme toho neujeli, ale legrace byla :-) U nás v dílně jsme udělali občerstvovací zastávku s grilováním.

Pak jsme ještě stihli návštěvu u bráchy a jeho přítelkyně.

Takže shrnuto podtrženo... Jaký že bude tento rok? Strávený s rodinou a přáteli :-)

Poslední hodiny roku 2014

Zbývá už jen několik hodin roku 2014 a já se pomalu začínám loučit s uplynulým rokem a chystat se na příchod nového roku 2015.

Letošní rok byl pro mě opět náročný, i když ne tolik co rok 2013...

Rok 2013 byl pro mě osudový! Řekla bych že mě vnitřně změnil.

Život mi ukázal že bych neměla tolik lpět na hmotných věcech protože o ně mohu velmi rychle přijít... Více se věnovat těm které mám ráda, protože o ty také mohu nečekaně přijít... A mít radost z každé chvíle, protože může být i pro mě poslední...

Letošní rok jsem se s nově nabitými zkušenostmi učila žít a do dalšího roku bych ráda abych mohla žít více v klidu a beze strachu.

Vám, kdo čtete tyto řádky bych ráda popřála aby jste se v dalším roce co nejvíce radovali z maličkostí a uvědomovali si jaký je to dar být zdravý, mít kde bydlet a co jíst.

Je spousta věcí, které bereme jako samozřejmost a ono to vlastně samozřejmost není.

Vánoční přání

Tak nevím, budou ty Vánoce, nebo ne?

V kalendáři 19. prosince, venku svítí sluníčko, ráno bylo přes 10 stupňů.

Na internetu se objevují humorné obrázky jako tento :-D

Já se chystám psát vánoční přání.

Koupila jsem jako každý rok pohledy s Ladovými obrázky, koupila známku s vánočním motivem a vzala si k ruce svoji sbírku oblíbených textů, které jsem kdysi posbírala.

 

Mám ráda, když je text osobní, takže každému posílám originální přání upravené na míru.

 No jo, ale když vyřadím z výběru texty typu

 "Za oknem sype se sněhová nadílka..."

"Třpytný pozdrav sněžných vloček..."

"Z oblohy se sype sníh, vločky tančí v zavějich."

"...za okny ať sníh se bělí"

tak mi jich moc nezbyde :-/ Přání by měly být letos asi více kocipované jako novoroční, než vánoční...

 Letos je to opravdu celkem fuška něco vymyslet. Pohled z okna mě vůbec neinspiruje a o vánoční atmosfeře v duši se u mě letos taky nedá vůbec mluvit...

Co je strašidelnější než čert?

Myslím že teprve loni jsem zjistila, že existuje něco horšího než ty nejstrašnější čerti které jsem kdy viděla.

 

V Rakousku mají tradici pekelných bytostí danou historicky trochu jinak. Ve středověku vznikla v rakouských Alpách tradice, kdy po horských vesničkách a městech chodí od listopadu průvody skupiny krampusů.
Krampus vzniklo z rakouského "krampas, někdy uváděno krampn" = něco neživého. To je to co vystihuje celý dojem, který masky budí. 

Každá maska je takové malé umělecké dílo. Jsou ručně vyřezávané z lipového nebo borového dřeva a ručně malované. Na každé masce jsou přidělané pravé rohy které jsou používány především z muflonů, beranů, kamzíků a koz. Kožichy jsou šity z pravé kůže horských koz nebo ovcí, jsou dělané jako kombinézy, dvoudílné obleky a v posledních letech je hodně oblíbená lisovaná – tvarovaná kůže. Každému Krampusovi visí kolem pasu kravský zvon nebo velká rolnička a z rukou žíně, kterou šlehá přihlížející. Někdy mívají březové koště nebo dokonce řetězy. Hlasité zvonění kravských zvonů mělo zahánět zlé lidi.

V průvodech, takzvaných Krampuslaufech, mezi sebou soutěží jednotlivé skupiny o nejlépe vyřezanou masku, udělaný kostým i celkový projev celé skupiny. Každou skupinu tvoří nejen krampusové, ale i perchty (čarodějnice) které si sazemi označují přihlížející,  andělé, lesní lidé a jiná strašidla. To vše doprovázeno rachotem kravských zvonů, řetězů, hlasité hudby, kouře a dýmu.

Osobně jsem s nimi měla tu čest loni v rakouském saunovém světě, kde dělají každý měsíc tématickou show. V prosinci to bylo tedy na téma mikuláše a čertů. Musím se přiznat, že nenásledovat mého zvědavého muže a nejít se podívat za jednu ze saun, kde se připravovali, tak jsem jim proskočila oknem sauny ven, po tom co vlítly dovnitř.
No když vám kouká do očí, je to zážitek. Měla jsem z nich... "respekt"? Nevím jak ten pocit popsat. Je to asi takový pocit, jako když sledujete horor. Víte že je to jen film, ale stejně je to vzrušující :-D

No a když letos začal můj muž plánovat, že se na ně pojedeme podívat do Rakouska, trochu jsem se zdráhala. Sice průvod chodí vyhraničeným prostorem, ale občas se nějaký krampusák rozvášní a vlítne mezi lidi a ty seřeže. Asi to k tomu patří, ale... Ty v prvních řadách taky občas nějakou schytají. V diskusích se často dočtete, že někoho z diváků si odvlekly s sebou, nebo že měli v prvních řadách jelita ještě za 14 dní... No po tom jsem z pochopitelných důvodů netoužila :-)
Ale svolila jsem že se pojedeme podívat do Kaplice na Krampus show, kde účinkují skupiny z Rakouska a Německa.

Když pominu tu šílenou cestu z Č. Budějovic, která byla ucpaná tak že jsme celou dobu jeli v koloně a cesta trvala 4x!!! déle než normálně a i přes časovou rezervu jsme tedy přijeli pozdě...

Byla to pěkná podívaná :-)

Tady jsou fotky a následuje video z akce od Johana Bonsch

Sbírka krajek

Ze záliby v krásných věcech a s úcty ke kvalitní práci jsem postupně začala sbírat krajky.

Začalo to tak, že jsem si koupila pár krásných kousků s tím, že je někdy na něco použiji a za čas jsem zjistila, že se dlouho nenašla vhodná látka, která by s nimi ladila a nesnižovala jejich krásu :-)

Některé krajky jsem doposud na nic nepoužila a tak tvoří sbírku.

Ale z některých již vznikly např. polštářky

ubrus

 

 pytlíček

 nebo ozdobily ručník

Jablkové muffiny

Před časem jsem vyhrála kuchařku. Špalíček receptů od Ikaru.

Je to překlad z německého originálu a tak jsou recepty trochu jiné než jsme zvyklí. Ale co se moučníků týká, tak ty jsou mezinárodní :-)

První recept který jsem z ní zkusila byly muffiny ve kterých jsou jablka.

Mám ráda vláčné (ne suché) moučníky a to tenhle díky jablíčkům je.

Na zahradě jsme posbírali jablíčka ze kterých jsem oloupala slupky, vykrájela jadřince a rozkrájela na kostičky. Ty jsem pokapala citronovou šťávou a nechala odpočinout.

Polohrubou mouku jsem smíchala s práškem do pečiva a jedlou sodou. Přimíchala cukr, vanilkový cukr , olej, jogurt a vajíčko.

Do připraveného těsta nakonec přimíchávám jablíčka.

Takovouhle směs pak plním do formiček co mám moc ráda. Koupila jsem je v Ikea a když tak přemýšlím, používám je jen na mufiny.

 

Po třiceti minutách pečení v troubě jsou muffinky pěkně zlatavé a naducané. Pak je stačí udělat si něco dobrého k pití, vtzít si lžičku a dlabat rovnou z mističek :-)

Polička zachráněná před spálením

Z jedné návštěv u kamarádky Hanky V. se mamka vrátila s poličkou.

Polička byla určena ke spálení! Mamka ji zachránila z hromady dříví.

Až na dva chybějící ozdobné obloučky jí nic nebylo, ale tvarově a stylem to není úplně můj šálek kávy (tzn. moc zdobené), takže jsem se rozhodla pro úpravu.

S vědomím toho, že měla skončit v kamnech jsem si řekla, že ani razantní zásah nemůže být ke škodě a rozhodla se pro zjednodušení tvarů.

Zaříznout nahoře do roviny, srovnat zdobení polic a upravit bok do ladnějších tvarů.

Tak teď jsem s tvarem spokojená.

Moje oblíbené heslo "v jednoduchosti je krása" s důležitým dodatkem, že se to netýká lidí! :-)

Polička je vyrobena z borovice a povrchově opatřena velmi odolným lakem, který není snadné z ní dostat :-/

Takže nejprve opálení horkovzdušnou pistolí a pak louhování.

Ani po tomto zákroku není ideálně čistá na dřevo a ručnímu broušení taky odolává, takže jsem se rozhodla pro přetření barvou.

Po nátěru to nebylo to pravé ořechové. Za prvé klasicky vyvstaly chlupy ze dřeva a za druhé bílý nátěr chytl místy, tam kde nebyl dobře odstraněn lak, odstín do žluta. Takže jsem vzala vibrační brusku a poličce dala ten správný ošuntělý vzhled :-)

S výsledkem jsem spokojená. Polička má nyní své místo v chodbě.

Hanka je také milovnicí bydlení ve stylu "starých časů". Její chaloupka skrývá překrásné staré kousky i nové doplňky ve stylu provance. Naštěstí pro mě jich má víc než se k ní domu vejde, takže u jsem od ní dostala stůl se šuplíkem i štokrle.

Reportáž o jejich proměně někdy příště ;-)

Věnec z hortenzie

Není to tak dávno, co mi učarovala svojí krásou hydregea.

Fotky ze zahraničních webů s hortenzií naaranžovaou v košíčku, ve váze, nebo na věnečku se mi moc líbili. Hlavně ty multicolor! Keře zbarvené od zelenkavé, přes růžovou, modrou až po fialovou.

 

Moje milá kamarádka Jitka S. má na své malé zahrádce hned několik keříků různě barevných hortenzií.

Letos jsem si nenechala ujít příležitost a využila její nabídky a některé květy si otrhala.

Bylo jich přesně tolik, abych z mohla udělalt dva věnečky a jeden jí jako poděkování věnovala :-)

Kdo by si taky chtěl udělat věneček, ale neví jak na to, nabízím inspiraci ;-)

Hortenzie má květenství podobné květáku, takže jsem jednotlivé květy rozebrala na menší dílky a ty jsem pomocí tavné pistole přidělávala na slaměný korpus. Netroufla jsem si je přivazovat, takže jsem zkusila tavnou pistoli a to šlo perfektně.

Jednotlivé dílky jsem přilepovala z vrchu na věneček cik-cak, aby byl pokrytý rovnoměrně.

Samozřejmě jsem střídala různé barvy tak aby byl pěkně barevný.

Takto to vypadalo po pokrytí vršku. Při čelním pohledu by to možná stačilo, ale k dokonalosti bylo třeba ještě dolepit květy na boky. 

Výsledek mě mile překvapil. Na první pokus to myslím vyšlo dobře ;-)