Horní skříňky

Tak a je tu pokračování restaurování :-)

Jelikož počasí zase umožňuje pracovat venku, tak už zase brousím a natírám...

Aktuálně jsem dokončila skříňku, která mi zbyla ze sestavy kuchyňských skříněk, které jsem si před časem koupila na Aukru.

Jelikož mám kuchyň do L a na jedné stěně je okno, tak mi zbyly dvě horní skříňky.

Kuchyně je ze smrkového masivu a skříňky jsou od původních majitelů natřené zelenou lazurou z IKEA.

Tak jak to u mě bývá obvyklé, z drobné úpravy se stala totální rozborka.

Původní plán byl jen přetřít zelené plochy bílou barvou. Pak jsem si řekla, že zkusím dvířka udělat lazurou (aby bylo vidět že je to dřevo).

Takže jsem se 17. ledna pustila do louhování předních dvířek.

Vůbec to nešlo dobře dolu :-( Lazura byla jak zažraná, dřevo mělo pořád nádech do zelena.

Sklo jsem původně vůbec sundavat nechtěla, ale... :-)

Zelená lazura byla i z vnitřní strany skříněk a to jsem nechtěla nechat. Sklo bylo dost poctivě (na můj vkus až moc!) přilepené silikonem. Řezacím (odlamovacím) nožem jsem ho odřezala od rámu a příček.

Pak nastala další "zábavná fáze a to odstraňování silikonu. Proklínala jsem toho kdo to silikonoval :-(

Po tom co jsem odstranila silikon, začala jsem s broušením.

Měkké dřevo je po olouhování víc chlupaté.

V této fázi jsem nejvíc ocenila rozhodnutí sundat sklo.

Dobrušování rohů je za trest, ale já to nedokážu odfláknout :-)

A výsledek je odměnou za snažení ;-)

Pak jsem delší dobu hledala lazuru, kterou mi někdo dal na místo, kam já bych jí nikdy nedala, tudíž jí tam nehledala :-)

Mimochodem lazura koupená v Globusu :-/ Ještě že je to malá plechovka. Vůbec se s ní nedělá dobře, jsem z ní spíš zklamaná :-/ Takže nedoporučuju!

Po tom, co jsem natřela dvířka přišel na řadu plánovaný nátěr korpusu.

A jelikož jsem opravdu puntičkář, rozhodla jsem se vyndat zadní stěnu ze sololitu abych ji nezamazala při natírání. Sololit byl uložený v drážce po celým obvodu, takže jsem musela rozebrat rám, abych ho mohla vysunout. No a když už jsem to udělala, napadlo mě, že bych zelenou lazuru mohla obrousit.

A tak jsem brousila :-)

Tak a ještě zkompletovat. Snad zvládnu dát zase vše dohromady tak jak to bylo původně :-)

Dámská jízda v Sobíku

Přes to že byl pátek 13., užila jsem si krásně den. Tak jak to u ne dlouho plánovaných akcí bývá ;-)

Dle kalendáře jsem měla mít volný pátek (nepracovní den), ale měla jsem v plánu nechat se zkrášlit u kadeřnice. Místo toho mě kamarádka Peťa B. přemluvila a vyrazili jsme do Soběslavi. Naše obvyklé kolečko, jehož tradici jsme založili loni na podzim se skládá z prohlídky sekáče, následně posezení u čaje a čerstvého pečiva v čajovně a na konec návštěvě výstavy Kreativ.

Soběslavský sekáč pro mě osobně není nic extra, ale ve společnosti Peťi dostává návštěva sekáče jiný rozměr! :-) Víme jaký má ta druhá vkus, takže si různě ukazujeme co jsme našly. Pak to zkoušíme jedna, pak zase druhá. Což je komické, protože naše postavy jsou rozdílné víc než by se zdálo :-D Komentujeme některé šílenosti, které se tam taky dají najít. No "ostuda" :-D Myslím si že vždycky když odejdeme, že jsou rádi :-D 

Tentokrát jsem si ze sekáče přinesla světlounce růžovou pašmínu, dva skvělé kožené pásky, jaké jsem sháněla delší dobu,

dětskou sukýnku s krásnou krajkou (už je odpáraná) a povlak na polštář, který přešiju (libí se mi látka).

Čajovna – kavárna "Rolnička" vznikla jako zácvikové pracovního místo pro lidi s mentálním a kombinovaným postižením. Je to moc příjemné prostředí kde jste obklopeni výrobky z místní chráněné dílny.

Vždy si dáme něco dobrého k pití, já střídám různé pečené čaje, a k tomu jsem od minule nemohla zapomenout na ještě teplé kynuté koláčky. I tentokrát jsem měla štěstí a pochutnala jsem si na té božské dobrotě :-)

Peťa neodolala a koupila si krásný hrneček (ten co držím v ruce).

Další štací byla návštěva samotné výstavy, kvůli které jsme zahájily tuto milou tradici. Hned u vchodu jsme dostali starší číslo Rozmarýny. Nakoupily jsme pár drobností na dekorace 

a já jsem si vyrobila v rámci workshopu dvoje naušnice.

Už před dvěma roky jsem si vyrobila dvoje a nosím je moc ráda. Nejen že jsou originální, ale sama jsem si je vyrobila! :-D Takže jsem si dnes s nadšením vyrobila další ;-)

Opět velmi vydařený sraz na kterém tentokrát chyběla třetí mušketýrka Klárka Ž., ale snad jí potěší, že jsme se měly fajn a užily jsme si to i za ní a na podzim se nám třeba podaří sejít ve třech ;-)

Po cestě domů jsme ještě udělaly mezi zastávku v našem místním květinářství, kde jsme nakoupily macešky.

Když jsme odvezla kamarádku Peťu domů, pozvala mě k nim domů, abych se mohla vidět s její 2,5letou dcerkou, kterou nechala doma na hlídání tatínkovi... a světe div se... ona se urazila, že zůstala doma a nechtěla s náma mluvit!!! 

Ale rozlechtala jsem jí, že nás za chvíli vzala na milost ;-) 

Sbírka medvědů

Další co kromě houpacích koníků a krajek sbírám jsou medvědi. Takové ty heboučké ňunánky s roztomilým čumáčkem :-)

Já je vlastně cíleně nesbírám, ale když nějakého pěkného vidím, musí se mnou domu :-D

Většinu medvídků mám ze sekáčů a blešáků, ale některé jsem si koupila a některé dostala. Některé už oblečené, některým obleček přibyl později.

Na posledním blešáku pořadaným místním hospicem jsem se šla podívat zda by nenabízeli nějaké vhodné obrázky ze kterých bych případně využila jen rámečky. Moc obrázků neměli, ale čekali na mě dva medvědí obrázky bez kterých jsem nemohla odejít :-D Samozřejmě zůstanou tak jak jsou. Alespoň prozatím :- Nevylučuju, že se třeba časem změní barva rámečku...

Medvídek uprostřed je z téže akce.

Moc se mi líbí oblečení medvídci RUSS BERRIE,  BUKOVSKI DESIGN a pod.

Takže některým medvídkům se chystám ušít oblečení v tomto stylu ;-)

Kynuté jahodové koláče s drobenkou

Vylákána slunečným počasím jsem se včera šla projít po zahrádce. Jak jsem tak za doprovodu naší kočičky prohlížela co bude třeba udělat hned jak to počasí umožní, skončila jsem u záhonku s jahodami. Bylo by potřeba otrhat loňské listy a celkově vyčistit záhon. Je to většinou jedna z prvních věcí co na zahrádce připravuji na další sezonu.

Dostala jsem chuť na jahody! :-) Miluju jahody a jelikož mi nestačí sezona sklizně, pravidelně je i zamrazuju na zimu. Právě pro takovéto chvíle, když na ně dostanu chuť :-)

Našla jsem si recept na kynuté koláče a v půl jedenácté se pustila do přípravy.

Na kvásek budete potřebovat

60 g másla

2 lžíce cukru

100 ml mléka

70 ml smetany 

14 g čerstvého droždí = 1/3 kostky (nebo 7 g sušeného droždí)

Rozehřáté máslo rozmícháme s cukrem, přilijeme mléko a smetanu a nadrobíme do něj čerstvé kvasnice. Toto necháme na teplém místě cca 20 minut probublávat.

Na těsto je dále potřeba

360 g hladké mouky
1 lžíce cukru

2 žloutky

velká špetka soli

Do prosáté mouky přidáme sůl, lžíci cukru, žloutky. Pokud nepoužíváme kvásek z čerstvého droždí, přidáme nyní sušené droždí. V mém případě jsem nyní přilila vzniklý kvásek.

Vypracujeme hutnější elastické těsto, které je jen nepatrně lepivé. Z hotového těsta vytvoříme bochánek, který lehce zaprášíme moukou a necháme jej v misce přikryté utěrkou kynout dokud nezdvojnásobí svůj objem (cca 1½ hodiny).

Mezitím si na pánvičce rozpustíme lžičku másla a na ní lehce opražíme strouhanku (cca z větší půlky rohlíku, cca vrchovatá lžíce).

Na drobenku potřebujeme

30 g másla

50 až 70 g hladké mouky

1 vrchovatá lžíce cukru 

Máslo necháme změknout a prsty propracujeme s cukrem a moukou. 

Po vykynutí jsem těsto vyklopila na pomoučněný vál a rozdělila těsto na 12 stejných dílů. Z každého dílku vytvarujeme placičku přibližně ani ne centimetr tlusté. Ty jsem kladla na plech vyložený pečicím papírem. Při tomto množství těsta se vejdou akorát na jeden plech. Plech jsem pak nechala opět na teplém místě. V mém případě je ideální dát je na horní plech krbových kamen, které jsou při udržovací teplotě.

Když vyběhnou nahoru, udělala jsem v nich skleničkou důlky. Na dno každého důlku jsem nasypala trochu strouhanky. Na strouhanku pak přišly rozkrojené jahody. Nejdřív jsem myslela, že budu dávat celé, ale byly dost velké a možná by mi nestačily. Nakonec pak posypat drobenkou a šoupnout do rozehřáté trouby.

Pečeme cca 20min. v troubě na 180°C. Upečené koláče necháme vychladnout a můžeme servírovat.

Během kynutí jsem stihla uvařit oběd a když jsme obědvali, koláče se pekly. Krásně mi to dneska časově vyšlo! Jak jsou koláče chutné druhý den vám bohužel nepovím, protože u nás se po nich jen zaprášilo.

Přesně takovéhle koláče si občas kupuji během pracovního týdne v pekárně jako dezertík po obědě.

Tabule pro psaní křídou

Před časem jsem objevila tabulovou barvu.

Je to speciální barva která dělá povrch na který se dá psát křídou a smazávat vlhkým hadříkem.

Barva není nejlevnější, ale neodolala jsem a koupila si ji na vyzkoušení.

První tabulky byly jednoduché. Ani ne co do tvaru, ale bez jakéhokoli zdobení.

Založila jsem je na líbivém tvaru a tuto třeba na zdobném výřezu srdíčka.

Další už byly propracovanější :-) Převzala jsem tvar, ale srdíčko je naopak plastické a popisovací pole je uvnitř jakoby v rámečku

A do třetice jsem použila osvědčený tvar, ale trochu více ve venkovském stylu.

A výhercem se stává...

Hned v úvodu chci poděkovat vám všem které jste se zúčastnily.

Udělali jste mi radost každým příspěvkem, tedy hned 20krát :-)

Všechny které jste mi napsaly komentář pod soutěžní příspěvek jsem zařadila do losování. Zvláštní velké děkuji patří těm z vás, které jste se nějakým způsobem zasloužily o to, aby můj blog našel nové čtenáře, kterým je "můj styl" blízký. Děkuji!

♥

A já teď udělám radost alespoň jedné z vás a vám ostatním bude doufám útěchou slib že soutěž rozhodně nebyla poslední :-) Už teď mám v hlavě další dárečky pro radost a mám i vymyšleno, že někdy budu losovat třeba z těch z vás, kteří jste mými pravidelnými čtenáři. Jen tak... abych vám udělala radost :-)

Vylosovala jsem papírek "saramar", gratuluji a tímto tě prosím aby jsi mi napsala emailem adresu kam si přeješ balíček poslat :-)

Vy co jste nevyhráli nebudete smutné. Třeba to vyjde příště ;-)

Milé...

Nechci zapírat že jsem s chováním lidí poslední dobou spíše nespokojena, ale občas mě někdo mile překvapí a o to víc si to pak vychutnávám :-)

♥

 Tuhle mi zpříjemnil den jeden klučina, co šel kolem mé práce ze školy.

Tak jako každý den i ten den ráno kolega před obchod postavil reklamní poutač. Bohužel ač inženýr s technickým vzděláním staví poutač tvaru A nožičkami tak blízko u sebe, že stačí menší vítr a cedule padá. Padla i tentokrát a jelikož jsem její zřícení zaznamenala v době, kdy jsem telefonovala, nešla jsem ji zvednout hned a pak jsem zapomněla. Moji pozornost upoutalo až dítě, které se zastavilo a sehnulo se v místě kam dáváme ceduli. Netrvalo dlouho a zjistila jsem že to není žádný chuligán, co by nám ji ničil (jak bych předpokládala), ale on ji zvedal! :-o

Po prvotním šoku, že jsou ještě takové děti se mi ve tváři objevil blažený výraz a v hlavě mi běželo, jaké má asi rodiče, když ho takhle pěkně vychovaly. Jelikož ten chlapeček tak jak rychle přiběhl, tak i odběhl, nestačila jsem mu ani poděkovat, ale krásně mě hřeje pocit, že mu nebyla lhostejná cedule ležící na chodníku.

♥

A dnes mi udělala radost paní (možná slečna) prodavačka v obchůdku s uzeninami, kam jsem si šla koupit sekanou se sýrem. Udělala pro mě víc než by musela a to mě opět zahřálo u srdce :-)

Jelikož jsem nestíhala oběd, koupila jsem si dvě kaiserky a po cestě na poštu (během polední pauzy) si k nim plánovala přikoupit sekanou. Poprosila jsem paní prodavačku o tenčí plátek sekané s tím, že to chci do "té" kaiserky. Ukrojila mi plátek a nabídla mi rozkrojení toho velkého plátku na dva kusy. Poděkovala jsem jí, že je hodná, že takhle si to lépe dám k té housce a ona jestli tu housku (co jsem si koupila už předtím v jiném krámě) nechci rozkrojit. Tak jsem trochu zaváhala a pak se zaptala "to by jste pro mě udělala?" A když se mile usmála a a rukou pokynula ať jí ty housky přihraju :-) podala jsem jí je a zase se mi dostavil ten krásný pocit toho že nejsou lidi jen "negativně naladění", ale i takový co udělají něco víc jen tak a nic za to neočekávají.

O víkendu jsem pro vás uplácala toto sněhové srdíčko. Jen tak, pro radost ;-) 

Přeji vám ať se i vy setkáváte s milými lidmi a nejen sobě přeji ať je takových lidí víc než těch negativních.

Povánoční dekorace

Vždycky když se uklidí vánoční výzdoba přichází otázka čím ji nahradit.

Najednou je to doma všechno takové prázdné, nenazdobené...

Já osobně nechci ještě jaro, chci si ještě užívat zimního klidu a nabírat síly na jaro.

Takže jsem koupila bílý hyacint (barva sněhu) a ze zbylých přírodnin, které jsem si v prosinci přinesla domu na vánoční dekoraci jsem udělala dekoraci dle mého v souladu se stále ještě panující zimou.

Díky kamarádkám z jednoho stavebního webu jsem zase o něco chytřejší :-) Dostala jsem radu, že hyacint potřebuje hodně světla, aby se nevytahoval do výšky a že nepotřebuje množství zálivky, že si bere živiny z cibule.

Za rady děkuji! Jeden hyacint jsem si totiž dala do dílny kde je chladněji, že ho pozdržím ve vývoji aby dohnal svého bratříčka a on se mi místo zpomalení růstu vytáhl do výšky :-/

Tenhle je jak má být :-) Dnes je už krásně vykvetlý a překrásně voní :-)

Soutěž, nebo chcete-li giveavay

Je tomu přesně rok a měsíc co jsem začala psát tento blog.

K dnešnímu dni má blog 29 příspěvků, ale jen málo oficiálních čtenářů a něco málo přes 1000 shlédnutí. Většina čtenářů je asi tajných ;-)

A jelikož kvůli tomu mám pocit, že si blog píšu tak nějak sama pro sebe...

... rozhodla jsem rozpoutat trochu váš zájem a vyhlásit soutěž!

Zúčastnit se může každý kdo mi do komentáře pod tento článek napíše, který doposud zveřejněný článek se mu líbí nejvíc a připojí se jako čtenář k mému blogu.

Budu ráda když dáte na svůj blog pozvánku na moji giveavay.

Vítěze (nebo vítězku) kterému pošlu balíček pro radost vylosuji 15. 02. 2015.

Větrník podle Ládi Hrušky

Láďovo vaření sleduji od jeho začátků. Občas mě i nějaký recept zaujal, ale ještě jsem (alespoň pokud si vzpomínám) žádný nevyzkoušela. 

Když běžela v TV reportáž o přípravě větrníku v domácích podmínkách dostala jsem na něj chuť, ale ta pracnost mé nadšení ochladila :-D Ale teď je u nás na návštěvě můj taťka, a jelikož všichni máme rádi větrníky, tak mě kluci ukecali :-)

RECEPT zde

Našla jsem si recept a po zjištění, že to opravdu nebude recept, co bych dala z hlavy, vzala jsem si notebook s sebou do kuchyně a začala si dávat dohromady potřebné suroviny.

Pobavilo mě, že třeba karamelový puding mám doma už dobře 5 let, protože osobně mám nejraději vanilkový a tak dělám jen ten. A ztužovač šlehačky jsem nepoužila už ani nepamatuji, tak se teď hodil :-D

Vzhledem k tomu že recept od Ládi pracuje se dvěma kostkami másla a vzhledem k faktu, že větrníky dělám pro tři max. čtyři lidi, zvolila jsem poloviční porci!

A taky co kdyby se to nepovedlo, že? :-D

Recept začíná zajímavě. Ve vodě se rozpouští máslo. Po vsypání mouky je z toho hmota podobná té co znám na ovocné knedlíky. Do vzniklé hmoty se po vychladnutí zašlehají vajíčka.

Než vychladla hmota udělala jsem náplň číslo 1 :-)

Klasický puding s karamelovou příchutí se po vychladnutí rozmixuje s rozměklým máslem utřeným s moučkovým cukrem.

Těsto se po rozprostření na plech je v cca centimetrové vrstvě.

I když jsem si myslela jak jsem nevytvořila rovnou plochu, při pečení se mi vytvořilo pohoří :-)

Náplň číslo 2 je pouze vyšlehaná šlehačka se ztužovačem. Já jsem poprvé tak vehementně šlehala až jsem z ní udělala máslo. Naštěstí jsem měla ještě druhou šlehačku :-D

Po tom co máme těsto upečené a náplně připravené se v mém případě rozpůlí těsto na plechu a na polovinu se nanese vrstva pudinkové náplně a na ní vrstva šlehačky.

  

Nepotřenou polovinou těsta se to přikryje.

Kdo má rád klasický větrník, bude muset ušpinit ještě další nádobí a udělat karamelovou polevu :-)

Já jsem dělala karamel poprvé, takže jsem nasypala cukr do hrnce a čekala, co se bude dít. Tušila jsem že by se mohlo snadno připálit, takže jsem míchala o 106. Když má karamel tu správnou barvu, vlije se do něj smetana. Pozor na to, reakce je opravdu bouřlivá! Skoro se divím, že jsem to stihla i vyfotit! 

Ještě horký se nalije na na vrchní těsto. Já se bála, aby mi po těch pahorcích nestekl do údolí že jsem si vzala mašlovačku a tou to potírala ;-)

No dvě hodinky utekly jako voda a je hotovo :-)

Nechat odležet a může se konzumovat.

Dietnější verze by šla bez karamelu nebo pro ty co se jim s karamelem nechce dělat, prý je to dobré i jen pocukrované nebo polité čokoládou ;-) To zkusím příště ;-)

Obrázky do předsíně

Už při plánování chodby, která je díky dispozici do tvaru "Z" jsem měla vymyšlené kde bude věšák, kde polička a kde bude stěna s nějakou dekorací, která nebude zužovat průchod. Jednou jsem na netu narazila na stránky, kde byly různé seskupení různě velkých rámečků s fotkami a to mě zaujalo a řekla jsem si že musím někde sehnat vhodné rámečky.

Líbí se mi C, D, F, I

V obchodech je nabídka různých rámečků, ale ceny obyčejných dřevěných začínají od 60Kč, ty opravdu hezké s profilovaným rámem jsou přes 100Kč... Takže jsem koupi odkládala a čekala na vhodnou nabídku. Koukala jsem i na aukční servery, ale taky nic.

Až náhodou jsem objevila ideální dřevěné rámečky polské výroby. Ceny od 20Kč. Super!

V nabídce byly rámečky tří velikostí klasického formátu fotky (10x15, 13x18 a 18x24cm), dva čtvercové a dva podlouhlé obdélníkové typy rámečku.

Měla jsem jasno, že nechci aby v sestavě rámečků jeden dominantní jako třeba tady v tom případě.

Hledala jsem něco co by bylo pravidelné, ale působilo to nesouměrně.

Takovéhle horizontální dělení a jinak bez pravidel se mi taky líbí :-)

Některé sestavy jsou vyloženě ideální na schodiště

Při hledání inspirace mě zaujalo i tato kombinace rámečku s nápisy na zdi.

Na jednu ze stěn chodby jsem totiž plánovala něco na způsob "pravidel rodiny".

A tak si teď hraju s rámečky. Měním jejich uskupení do různých kompozic.

Pak mě ještě čeká vybrat vhodné fotky a případně upravit barvy rámečku. Ale o tom zase někdy příště ;-)