Spodek kredence

Další věc kterou jsem od svých kamarádů k restaurování dostala byla tato skříňka.

Sloužila ve sklepě k ukládání nářadí, ale při rekonstrukci jí nahradil novodobý regálek. A tak se mohla skříňka přestěhovat k nám a dostala se jí patřičná péče :-D

Od první chvíle kdy jsem ji viděla jsem díky její výšce uvažovala že by sloužila jako botník na který se dá sednout a obout se. Ale když jsem plánovala skříně do chodby, jak jsem popisovala v tomhle článku, tak bylo její místo ujasněno.

Původní stav byl na první pohled dobrý. Dole u nožiček se sice odlupovala barva, nahoře chyběla deska, ale vcelku snadno začlenitelná do bydlení.

Začala jsem opalovat barvu a ukázalo se nečekané a nemilé překvapení :-(

Pod nátěrem barvy se skrývala dýha! Což by nebyl až takový problém, protože šla pod horkovzdušnou pistolí snadno dolů, ale ve výplních byla zasunutá pod rám a někde šla a někde ne. Tam kde šla vysunout se ovšem vytvořila milimetrová mezera...

Co s tím? No dostala jsem dolu to co šlo a zbytek jsem ulámala těsně v hraně. Na dřevě zůstalo místy lepidlo po dýze, takže další krok bylo obvyklé louhování.

Po louhování se vše, i uvnitř, pěkně vymyje wapkou... A pak se nechá vyschnout :-)

Po té následuje obroušení. Na fotce je pěkně vidět jako to vypadá před a po broušení ;-)

Po té jsem stála před rozhodnutím, které jsem nastínila už ve článku v dubnu a to zda budu chtít mít horní desku pohledovou a nebo na ni přijde ještě molitanová matrace či podsedáky na sezení.

Jednodušším a asi i praktičtějším řešením se pak zdálo rozhodnutí nepohledové desky a matrace. Našla jsem dřevotřískovou desku a uřízla z ní na míru vrchní desku.

A aby se ta "smůla" v podobě dýhy vyvážila, tak matraci co jsem chtěla použít na sedák měla přesně požadovanou šířku, takže jsem ji jen zkrátila na délku :-D

Teď je skříňka mezi dvěma párovými skříněmi v chodbě. Je oproti skříním světlejší, což jsem chtěla srovnat namořením, ale ještě nenastal ten správný čas ;-)