Vysoké kolo

Probíráním se fotkami jsem si uvědomila, že jsem vám v rychlém sledu posledních dní ani nenapsala co jsme dělali první májový víkend...

Letos jsme shodou náhod oslavili Valentýna ve čtyřech (resp. v pěti) u našich kamarádů v Klášterci n. Ohří. Takže i na druhý svátek lásky v tomto roce jsme nemohli být sami :-D Přijeli pro změnu navštívit oni nás.

Počasí nebylo nic moc a tak jsme v pátek dopoledne vyndali kolo, které si kamarád toužil vyzkoušet :-) 

Jedná se o tzv. vysoké kolo, které si můj drahý koupil před pár týdny.

Kolo je 48palců vysoké a je to pozůstalost po pánovi co na něm jezdil. Je to originál bez úprav.

Už jsem zjistila, že hodně takovýhle kol jsou repliky (pozn. redakce :-D )

Po prohlídce kola a po ukázce majitelem jak se na kolo nastupuje a jak se jezdí 

si to Pepa nerozmyslel a přes to že není o moc vyšší než kolo rozhodl se to zkusit :-D

 No někteří mají problém i na kolo vylezt, natož jet sami bez držení. Bez jištění to ze začátku nejde...

Když se nabažil, tak jsem byla na řadě já. No že by se mi to chtělo zkoušet, to ani ne... Od jisté doby se už do podobných věcí nehrnu po hlavě... Ale ukecali mě :-) Samozřejmě trocha zvědavosti s tím, že mám šanci to zkusit v přítomnosti dvou opor (z obou stran)...

o vteřinu déle už mě poustili

a já jela sama :-)

Nakonec i Petra se nechala přemluvit a kolo si vykoušela.

Celou dobu se kolem nás motala Johanka na odrážedle, jak je vidět na první fotce.

Nutno podotknout, že leckdy byla rychlejší :-D

Slovinsko - Therme 3000

Po prvním májovém víkendu, když nám odjela návštěva mi můj muž oznámil, že nám zařídil program na víkend další. Když mi řekl, že nás přihlásil na akci s karavanistama na slovinské termály, byla jsem nadšená! :-)

Za prvé miluju termály a za druhé Slovinskem jsem vždy maximálně projížděla, ale nikdy jsem neměla možnost poznat zemi a její obyvatele lépe.

Jednu chvíli to pracovně vypadalo že snad ani nepojedeme, ale naštěstí jsme alespoň ve čtvrtek po práci odjeli směr Vídeň. Krátce po půlnoci jsme dorazili do cíle. Přespali na parkovišti a ráno najeli do kempu se ubytovat mezi ostatní již rekreující se kamarády karavanisty.

Z nabízených míst jsme si na recepci vybrali parádní flek cca 30m osociálního zázemí a asi 40m od vstupu do termálů a přes to pěkně stranou v klidné části kempu. Hned po tom jsme zjistili, že našimi sousedy jsou budoucí kamarádi Hanka a Karel.

Posnídali jsme a vyrazili prozkoumat termály. Bylo krásné letní počasí, takže od auta do termálů rovnou v plavkách.

Koupání v různě teplé vodě v kombinaci s naprosto letním počasím v mimo sezóně (=méně lidí) byla luxusní kombinace. Opálili jsme se jak u moře, parádně si zaplavali a odpočinuli!

Večer po večeři jsme jeli projet blízké okolí na bruslích. Všude krásné rovné široké asfaltové stezky pro cyklisty. Paráda!

Druhý den jsme posnídali bábovku z domova o kterou jsme se podělili s místním vrabčákem. Byl pěkně oprsklej :-D

Každé ráno probíhalo cvičení, kterého jsem se musela samozřejmě účastnit :-) Animátor, který cvičení vedl ze břehu byl celkem při těle, ale byla s ním legrace :-D

Přes den jsme vždy dali zmrzlinu. Samozřejmě každý den jinou :-)

Moc mě bavilo komunikovat česko-slovinsky :-D Je jim rozumět ještě lépe než Polákům či Chorvatům. Vůbec jsem angličtinu nepotřebovala :-) 

K sobotní večeři jsme plánovali grilování, ale gril jsme nechali doma, takže jsme se s klobáskama vetřeli k sousedům a byl z toho moc hezký večer strávený s fajn lidma. 

V neděli ráno začali někteří z "účastníků zájezdu" zvedat kotvy a do navigace zadávat "domu".

My jsme si opět došli pro čerstvé pečivo do pojízdné prodejny v kempu a v klidu posnídali. Po té vyrazili na obhlídku vzdálenějšího okolí na kolech. Koupili jsme si víno a chleba, víc se do baťůžku nevešlo :-)

A po obědě opět termály. Do plánovaného odjezdu v odpoledních hodinách jsme ještě museli nafotit všechny vnitřní i venkovní bazény a okolí z výšky tobogánů.

Byl to skvěle strávený víkend!

Kdo by jste chtěl vyrazit do Moravských Toplic, tak vřele doporučuju! Ubytování je možné i v přilehlých apartmánech či hotelech.

Mimochodem, cena ubytování v kempu včetně vstupu do termálu byla nižší než bývají vstupy do aquaparků v Čechách! A to jsme platili dvě noci a byly tam de facto 3 celé dny!

Čarodějnice

V dubnovém vydání místního tisku mě zaujala výzva ohledně zápisu do knihy rekordů.

A jelikož pro takovéhle věci se nadchnu snadno, nikdo mě nemusí moc přemlouvat, hned jsem psala kamarádce Petře B. jestli to už četla a jestli do toho jde se mnou :-D

Petruška je moje krevní skupina, takže bez váhání a nadšeně souhlasila :-D

O co že šlo? O rekord v počtu zúčastněných čarodějnic! :-)

Takže začalo plánování co na sebe, co budeme potřebovat za nezbytné doplňky a jak se upravíme aby jsme byly super čarodějky :-D

Začala jsem si poznamenávat, co mě v souvislosti s čarodějnicí napadalo:

hadi, pavouci, netopýři, myši, černá kočka... budu potřebovat koště, černý lak na nehty... 

Na netu jsem objednala plastové pavoučky a gumového netopýra. Jako šperky velký prsten s černým kamenem a naušnice.

Doma jsem vyhrabala černou madeirovou sukni, kterou jsem původně plánovala rozstříhat na materiál.

V sekáči jsem si vzhledem k nejistému počasí pořídila čarodějnický svetr aby mi nebyla zima.

V náš velký den jsme si s Peťou domluvily sraz u ní doma. Jelikož se mi zkomplikoval plán dne, přijela jsem k ní o hodinu déle :-( Před domem mě přivítala oblečená a lehce nalíčená její malá dcerka Elinka a Peťa už byla taky na půl oblečená a nalíčená. Takže si hned vzala do parády mě. Nalíčila mě raz dva. Vlasy mi natupírovala, nalakovala a do vlasů mi umístila plastové pavoučky.

Pak nastal drobný zádrhel, kdy mi došlo, že jsem si měla před česáním svléct to "civilní" tričko. Ale Peťa pohotově poznamenala "nech si ho, v tý zimě se bude hodit" A měla pravdu, starorůžové tričko splynulo s kůží a jedna vrstva navíc se hodila! Rychle jsme se oblékly a vyrazili s košťaty na cestu.

Akce se konala cca 15min pěší chůze podél silnice od Peti domu. Cesta byla velmi zábavná :-D Auta co nás míjeli bych rozdělila do dvou skupin. Ty překvapení a nadšení a ty pohoršení :-D Ty první skupina nás moc bavila, protože jsme evidentně pobavily my je a vlastně i ta druhá skupina nás rozesmívala, tím že nemají smysl pro humor :-D

Ani krátký drobný deštík nás nerozhodil a celou akci jsme si moc užily. Troufám si to napsat i za Peťu, které tímto ze srdce děkuji za to jaká je a že je pro každou legraci jako já :-)

Těším se co si o akci přečtu v dalším vydání místního tisku. Doufám, že rekord se povedl a budu se těšit na další výzvy :-)

Už teď přemýšlíme s Peťou jakou další akcí potěšíme naše rebelské srdce a exibicionistickou duši :-D

Hruškový koláč

Od milé Alenky Š. jsem dostala emailem nascanované dvě stránky z časopisu Marianne s podrobným návodem na přípravu hruškového koláče.

O recept jsem ji požádala po shlédnutí fotky jejího koláče.

Na těsto je potřeba:

200g hladké mouky, 2-3lžíce studené vody, špetka soli, 120g másla

Máslo jsem nakrájela na kostičky a nechala v pokojové teplotě změknout tak, abych ho mohla s moukou zpracovat vidličkou v těsto. V průběhu zpracovávání jsem přidala vodu. Je to jen malé množství, které se při pečení odpaří a vznikne tak křehké těsto.

  

Těsto se nesmí rozpadat na hrudky, ani se nesmí lepit! Pokud lepí, přidejte trochu mouky, pokud se drolí, přidejte máslo. Vodu nepřidávejte! Taky není vhodné pro tento druh těsta nahrazovat máslo jiným tukem :-/ 

Těsto se vyválí na tloušťku cca 3-5mm tak aby cca o 4cm přesahovalo velikost formy.

Do vymazané a moukou vysypané formy vložíme těsto. Jelikož je těsto tenké, můžete si pomoci tak že těsto volně navinete na váleček a do formy ho rozvinete. Dno koláče se musí propíchat aby se nezdvyhaloPo té přikrýt pečícím papírem a zatěžkat. Obvyklé se používají luštěniny, které ovšem tímto znehodnotíte. Já pro tyto účely používám oblázky :-)

V předehřáté troubě na 220st. se peče korpus cca 20 minut. Já měla teflonovou formu a té stačí méně.

Pokud těsto potřete v průběhu pečení bílkem, zabráníte vsakování vrchních vrstev (šťávy z hrušek a krému) do korpusu a zůstane tak křehký.

Než se korpus upekl, připravila jsem si smetanový krém a oloupala a nakrájela hrušky.

Krém, kterým se zalijí hrušky je vyrobený ze 120g zakysané smetany, třech žloutků, 100g cukru krupice a 30g hladké mouky.

Po upečení korpusu jsem do formy začala úhledně skládat hrušky.

Zdálo se mi málo, tak jsem ještě část hrušky nastrouhala aby se vyplnily mezery.

Po té jsem vše zalila krémem. Jelikož jsem vyplnila mezery důkladně, skoro mi krém přetekl :-D

Po té jsem koláč vrátila do trouby a ještě půl hodiny pekla.

Než se upekl, přichystala jsem si drobenku ze 60g másla, 75g mouky, 60g cukru krupice a cca půl lžičky skořice. Pro nadýchynost je možné přidat půl lžičky kypřícího prášku.

Po půl hodině pečení jsem na koláč nasypala drobenku a pekla ještě 15min. Povedl se trochu víc do zlatova, ale v keramické formě by to asi vyšlo lépe.

Po upečení se má koláč nechat zchladnou.

S upečeným koláčem můžete jít i blahopřát ;-)

Skříně do chodby

Dlouho jsem řešila ukládání oblečení v chodbě. Původně bylo v plánu nechat si vyrobit skříně na míru od truhláře. V souvislosti s tím jsem řešila zda dveře skříně otvíravé, nebo posuvné. Řešila jsem vnitřní dělení skříně atd. Pak jsem řešila materiál dveří... No běh na dlouhou trať pro někoho kdo si potrpí na dokonalé řešení jako já :-D

V době akce na skříně v IKEA jsem zvažovala skříně PAX s posuvnými dveřmi z masivu.

U nich jsem ale měla problém s hloubkou skříně a cenově by to vyšlo skoro stejně jak skříň od truhláře na míru.

Taky jsem laškovala s myšlenkou nakombinovat nějak staré šatní skříně, ale...

A jak to tak v životě bývá, člověk míní a osud mění!

Jednou jsem natrefila na netu na obrázek nějaké šatní stěny v chodbě. Byla na celou výšku stěny a na celou šířku, jen část byla snížená na výšku tak aby se na ní dalo posadit a zout si boty.

Zaujalo mě to natolik, že mi to vnuklo nápad!

Začala jsem shánět párové skříně. Tedy skříně z venku stejné. Moc se mi líbí se šuplíkem dole, takže kromě limitu ceny jsem měla i další podmínku :-)

A netrvalo dlouho a odpověděla jsem na inzerát na jednom inzertním serveru. Jaké bylo mé překvapení když z uživatele "jan" se vyklubal můj jmenovec! Nemám zrovna obvyklé příjmení, takže jsme logicky začali řešit, zda nemáme něco společného :-D No a telefonní číslo má taky podobné :-)

Když jsem konečně skříně dostala domu 
(delší dobu se mi nedařilo mít cestu tím směrem), začalo obvyklé kolečko - opálení, louhování, čištění atd.

Teď přemýšlím zda bude na tu prostřední sníženou skříňku lepší ušít podsedák a naaranžovat polštáře a nebo nechat desku a dávat tam třeba vázu s řezanou květinou...

A o samotné renovaci těchto skříní zase někdy příště ;-)

Vajíčková tlačenka

Ještě v dozvuku Velikonoc jsem musela zkusit vaječnou tlačenku :-)

Už jsem ji párkrát jedla, ale nikdy ji nedělala. O velikonocích jsem ji někde zahlédla a dostala na ni chuť. Vytipovala recept, koupila potřebnou želatinu a včera se pustila odvážně do výroby :-)

První důležitý bod plánu bylo sehnat želatinu. Doma mám jen ovocné na pečení. V receptech jsem zjistila, že je speciální želatina na vaječné tlačenky a tak jsem se ji vydala shánět. Hned v prvním obchodě měli kupodivu několik různých želatin a i tuhle nazvanou...

Ostatní ingredience jsem měla doma.

čtyři na tvrdo uvařené vejce, 20dkg šunkového salámu vcelku, jednu sklenici moravanky, jednu menší cibuli, lžíce hořčice a pět lžic majolky

Šunkový salám, vajíčka a cibuli jsem nakrájela na kostičky, nakládanou zeleninu jsem nechala celou (původně jsem se chystala ji pokrájet, ale bylo by to moc drobné). Vše jsem smíchala s hořčicí a majolkou a pro chuť to trochu přisolila a opepřila.

Pak jsem se trochu s obavami dala do výroby toho co to vše spojí. Návod na zadní straně pytlíčku jsem si přečetla dokonce dvakrát, abych se ujistila že vše chápu :-D Povařila jsem nálev s půlkou kostičky masoxu. Po tom co vše prošlo varem jsem odstavila kastrůlek a za stálého míchání jsem přisypávala želatinu v prášku. Kdo děláváte takovouhle tlačenku, jakou používáte želatinu?

Trochu jsem mi to zdrcávalo, tak jsem míchala rychleji. No nebudu vám lhát, v téhle chvíli jsem měla celkem velkou obavu že to celé skončí nepoživatelné :-D

Ale dodala jsem si odvahu a vše přilila k nakrájenému a zamíchala.

Celkové množství bylo větší než jsem čekala, takže srnčí hřbet velikostně nestačil a tak jsem zbytek nalila do alobalové vaničky.

Pěkně to vypadá nalité do bábovkové formy, ale to třeba někdy příště ;-)

Pak jsem s obavami dala tlačenku tuhnout do lednice. Překvapivě už cca za dvě hodiny byla ztuhlá. Vlastně bych měla napsat že byla "překvapivě ztuhlá", protože když jsem ji do lednice dávala, měla jsem rozporuplné pocity :-)

Dnes ráno jsem se k tlačence rozhodla vyzkoušet recept na rohlíky, o který jsem v týdnu požádala po shlédnutí fotky na jednom webu.

Recept byl koncipován na domácí pekárnu, ale to nebyl problém si upravit. Z cca 130ml vlažného mléka, 1/2 lžíce cukru, lžíce mouky a půl kostičky droždí jsem si připravila kvásek. Hladkou mouku (230g) jsem smíchala s rozpuštěným sádlem. Neodhadla jsem váhu 40g sádla a dala ho asi dvakrát víc, takže příště bude stačit tak vrchovatá lžíce, max. dvě.

Po smíchání všeho v těsto jsem vyválela +- obdélník a ten rozdělila na 8 trojůhelníčků. Pak jsem zatočila v rohlíčky. Ty jsem nechala chvilku kynout a pak potřela dle návodu teplým mlékem a posypala trochu hrubou solí. Pak jsem dala na 10 minut péct do vyhřáté trouby.

Upekly se krásně do zlatova.

Obojí se povedlo a dohromady to byla ňamka!

Růžové narozeniny

Poslední dni měsíce března jsem blog zanedbávala. Nejen že jsem neměla čas psát, ale nenašla jsem ani čas číst vaše blogy, což mě mrzelo ještě víc :-(

Vaše blogy už jsem stihla alespoň prolétnout, abych věděla co se u vás dělo a jako restík se vám jdu pochlubit dárkem pro kamarádku.

Začátkem března měla kamarádka Jitka S. narozeniny. Vždy od ní dostávám krásné dárky a tak i já si ráda nechávám záležet na tom, abych jí udělala radost. Máme stejný vkus, takže to není až takový problém něco vymyslet.

Jelikož už delší dobu přemýšlím nad tím jak nazdobit stěny našeho domu a oni v zimě malovali schodišťovou chodbu, rozhodla jsem se jí vyrobit obrázky na stěnu.

Na zahrádce má záhon plný různých druhů růží, takže volba byla jasná.

Při objednávání dekorací na internetu jsem přidala do košíku francouzské mýdlo s vůní růží a při jednom z nákupů v supermarketu mi pohled skončil na mini růžičce v barvě, která mi ladila do konceptu. Keramický ptáček se mi také barevně hodil.

A při jedné cestě městem jsem ve výloze uviděla limitovanou edici Manufaktury a tak jsem vešla vybrat něco do dárkového balíčku. Ale barevně se mi to nehodilo, takže jsem nakonec vybrala bylinkovou koupelovou sůl, kde je obsažena i růže a barevně se mi to hodilo lépe. 

Vše mi neplánovaně dělalo doma voňavou dekoraci více než dva týdny, než se její rodinka vymarodila a mi mohli přijít blahopřát.

Velikonoční svátky

Doufám, že jste svátky jara prožili naplno :-) Já rozhodně!

V pátek jsem měla volno, takže jsem vyrazila s mým mužem na jeho pravidelnou pracovní cestu po jižních Čechách.

Jelikož končí v Kaplici, tak jsme se rozhodli spojit užitečné s příjemným a pracovní cestu protáhli za hranice do rakouského Gmündu.

Jako každý první víkend v měsíci se v místních solných lázních opět konalo tématické saunování. Zaměstnanci si pro návštěvníky vždy přichystají šou! Jezdíme sem rádi a celkem často. Zúčastnili jsme se už několika různých tématicky zaměřených ceremoniálů. Tentokrát byl na téma "vítejte v zoologické". Prostory saunového světa byly vyzdobené plyšovými zvířátky a venku dokonce chodily dvě lamy, které si návštěvníci hladili :-)

Nejvíc se mi líbil ceremoniál v deset hodin na který jsem už ani nechtěla jít. Holky měli zaječí uši, což sedělo k tématu, ale pánové nakráčeli do sauny v županech a začal striptýz! :-D Stydlivější skončili v tangových slipech a jeden to dotáhl až do konce. Zrovna ten na kterým jsem mohla oči nechat :-D Vůbec to není můj typ, ale vypadal že to nedělá prvně, choval se jako profík :-D

Náramně jsem si odpočinula. Škoda že se v těchto prostorách nedá fotit, měly tam krásně vyzdobený svah vysypaný kamínky a osázený jarními cibulovinami.

Tak jen jedna pohodová z relaxace mezi saunováním. Moje nožky nahoře - to se jen tak nevidí :-D

V sobotu jsem se probudila nečekaně brzo. Nechala jsem drahou polovičku spát a šla přichystat snídani a připravit oběd. Když jsem vše měla hotové, šla jsem ho vzbudit, abych nesnídala sama. Posnídali jsme a šli jsme využít krásného slunečného počasí.

Můj drahý myl auta a já se vrhla konečně do louhování skříní.

Šlo to krásně, až na to že jsem si louh cákla do oka, takže následovalo rychlé vyplachování a pak podruhé do vlasů :-/ Jo, kdybych nepodceňovala ochranné prostředky a oblečení...

Skříně na sluníčku s mírném větříku krásně schnuly.

Po obědě jsem se vydala po zahradě nastřihat materiál na nějaký velikonoční věnec.

Ostřihala jsem přerostlý buxus, probrala kroucenou vrbu a nastřihala jívu.

Materiálu bylo víc než jsem myslela, takže jsem se rozhodla udělat věnec i pro mamku.

Věnec tzv. za minutu dvanáct jsem pojala jednoduše a byl hotový za chviličku. Ale radost udělal velkou :-)

Cestou k mamce jsme zavezli dekoraci i na hřbitov. U mamky si udělali procházku a vyvenčili jí pejsky. Dostala jsem od mamky ze sklepa další poličku k renovaci :-)

Neděli jsme se rozhodli strávit na horách. Nezbláznili jsme se :-D Nechali jsme se zlákat informací o čerstvě napadlém sněhu a zlevněném jízdném a vyrazili na Hochficht. Ranní budík tedy nic moc, ale v devět hodin jsme byli na trajektu přes Lipno a před desátou už na sjezdovce.

Sněhové podmínky skvělé! Tvrdý podklad a na něm vrstva čerstvého sněhu. Sjezdovky prázdné!

Několikrát se mi stalo že jsem se na svahu zastavila a podemnou ani nad sebou jsem neviděla lyžaře. Paráda! Vleky jezdili poloprázdné, prostě idilka!

I na slunění došlo, takže jsem chytla trochu zdravé barvičky :-)

Cestou domu jsme se stavili na večeři a nákup v Globusu. Pani prodavačku jsem hrozně udivila, že ještě sháním čokoládový vajíčka :-) Den před Velikonočním pondělím je to divný, chápu :-D

Jelikož k nám na kraj města koledníci zavítají jen z řad známých otipovala jsem kolik malých koledníků by mě mohlo přijít omladit a koupila místo vajíček čokoládové zajíce.

V pondělí ráno jsem vstala hodinu před budíkem. Ještě že tak, protože v dobu, na kdy jsem měla budíka se rozdrnčel zvonek a za vraty 11 koledníků. Přišli mě vyšupat spoluhráči mého muže. Devět dospělých a dva malý :-) No takový nášup jsem snad v životě nedostala.

Cítím se nejmíň o pět let mladší, o dva roky krásnější a zdravá až až :-D 

A co vy? Jak jste strávili svátky? :-)