čtvrtek 7. ledna 2016

Dakar 2016

Teď na sebe možná prozradím něco nečekaného...

V mém srdci je prostor pro cosi co by se dalo nazvat nadšením pro motoristické sporty :-)

Část mého "já" miluje rychlou jízdu, zvuk motorů (hlavně puf puf které vydává Mitsubishi), obdivuje perfektní práci mechaniků v paddocku...

Když to vezmu historicky popořadě... :-)

Ještě než jsem se zařadila mezi řidiče jsem pravidelně sledovala závody Formule jedna a v té době i vycházející hvězdu, mou platonickou lásku, Tomáše Engeho :-D


Byla jsem tak znalá věcí kolem formule, že bych bývala mohla psát na toto téma články, nebo moderovat (hahaha, něco tu začíná smrdět). V jednom časopise byla tenkrát soutěž o to kdo položí nejlepší otázku na Tomáše a vybraní byly tři čtenáři. Mezi nimi já!

Autoškolu jsem si začala dělat už v 17,5 letech a v den mých narozenin mi byl vydán řidičský průkaz. Do autoškoly jsem šla s tím, že se tam jezdit naučím. Nevím proč, ale vybrala jsem si instruktorku (místo instruktora), ale vyklubala se z ní nepříjemná ježibaba a autoškola do poslední jízdy s komisařem byla utrpením. Teď už s úsměvem vzpomínám na její hlášky typu "slušný člověk nezahybá, ale odbočuje" :-D A nebo jak mě sekýrovala, že mám ty nohy moc u sebe, že se mám uvolnit atd :-D :-D :-D

Pak jsem začala jezdit sama a učila se od mého přítele o kterém jsem v té době tvrdila že jezdí nejlíp ze všech lidí co znám.
Pozn. redakce: Teď si myslím že jezdím líp než on, protože jezdím víc v klidu :-D ;-)


S přítelem jsme si pořídili pěkný sportovní vůz pro dva a nějaký čas si užívali příjemného svezení, ovšem jízda na našich silnicích není díky účasti dalších řidičů ani trochu bezpečná, o čemž jsme se taky párkrát přesvědčili, že jsme si pořídili závodní auto a začali jezdit rallye na uzavřeném okruhu.

Závodili jsme asi dvě sezony, protože časově i finančně je to dost náročné a když se tomu člověk nechce věnovat na plno a hrabat se v autě den co den, nebo na to mít team lidí, není to k tomu.

Měli jsme slabé autíčko, jezdili jsme v nejnižší třídě (podle objemu motoru), ale moc mě to bavilo, protože to nebylo tolik o rychlosti, jako o hlavě. Tedy o tom jak dokážete pracovat sami se sebou. Jak se umíte rozhodovat, jak vyhodnotit možné riziko atd. To mě na tom nejvíce bavilo. Sešlápnout pedál plynu a pak zase skočit na brzdu umí kde kdo, ale vědět v kterou chvíli co, je to co nás posouvalo ve výsledkové listině i před auta tabulkově se silnějšími vozy!

Teď už jsme vybouření i když naše srdce stále bijí pro závodní vozy a tak se čas od času jedeme podívat na rallye a teď na začátku roku je to pro nás jako každý rok ve znamení sledování dění kolem Dakaru.


Na tomto závodě se mi líbí že je to boj s velkou mocí přírody, boj sám se sebou (překonávání extrémních teplot, výškových metrů, vyčerpání atd.), je to zase o tom nalezení té míry a vyváženosti všech aspektů pro to aby se závodník dostal do cíle. Nejvíc obdivuji závodníky na motorkách! To je pro mě největší extrém! V autě jsou částečně uchráněni a taky jsou na to dva.

A co se mi na Dakaru líbí nejvíc, je že v závodě se vždy několik desítek lidí, co to nejednou pro výsledek, ale pro celkový pocit. Ty si pak na trati i v bivaku pomáhají a to je to jak se říká duch Dakaru!

8 komentářů:

  1. No tak to je Andreo koníček, který bych do tebe neřekla (soudě z tvých dosavadních příspěvků). Rychlé a bezpečné jízdě zdar!!! ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D No jo, myslela jsem si to ;-) Rozumím autům víc než některý chlap. V minulém zaměstnání se se mnou chodili radit při nákupu pneumatik :-D ;-)

      Vymazat
  2. Taky jen zírám, ale proč ne! Užij si Dakar i každou cestu!
    Andrejko, měj hezký den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D Jo Helenko, od doby kdy jsem se díky jednomu co chvátal do práce a vyjel mi do mého pruhu vozovky při předjíždění auta se kterým jsem se právě míjela, jsem podruhé narodila a jsem ráda když se vždy v pořádku vrátím domu! Můj muž říká, že kdyby lidi jezdili v autech podle svých řidičských schopností, většina lidí by jezdila v trabantech a škodovkách 120. A má pravdu! Nejhorší je když si mladej nevybouřenej kluk koupí rychlé auto na který nemá řidičcské schopnosti :-( Nebo když ženská co 20let neseděla za volantem se rozhodne zase začít jezdit a nedomluví si v autoškole kondiční jízdy :-(

      Vymazat
  3. Páni, super příspěvek!
    Díky z návštěvu u mě, sem se budu ráda vracet.
    Přeji krásný víkend, Klárka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem ráda, že i ty jsi zavítala ke mě na blog. Určitě teď budeme v kontaktu, že? ;-)

      Vymazat
  4. To je pecka! Další věc, kterou máme společnou :-D Já už v maturitních novinách měla, že je mým snem, zajet si rallye (což se mi několikrát splnilo, jen trochu jiná auta, než jste jezdili vy dva:-D ). Řídit mě naučil táta ve dvanácti na dráze a od té doby mě péroval, takže jak řekl strejda instruktor, autoškola byla už jen formalita. Ale mám pocit, že čím víc a déle jezdím, tím víc mám strach (hlavně, když vezu děti nebo někoho dalšího). Teď si nejvíc užívám, když jedu sama a nebo 70tkou v aerovce, vlasy vlajou, všichni mávají :-D Někdy vás svezu. ;-) Klára Ž.

    OdpovědětVymazat

Děkuji všem za návštěvu, moc mě těší jestli se vám tu líbilo. Vážím si každého vašeho komentáře :-)