Skleněný poklop

Vždycky se mě fascinovaly skleněné poklopy.

Před časem jsem neodolala a koupila si malinký poklůpek. Původně na citron, ale já ho používám i na sušenky. Ten jste mohli vidět v příspěvku o skořicových sušenkách.

Asi půl roku po té mi do oka padla větší dóza na sýry, kterou taky používám i na různé jiné pochutiny.

Nápad který vám teď představím uzrával v hlavě nějakou dobu. Ono jak to tak bývá, od nápadu k realizaci je dlouhá cesta. Vše je třeba doladit do posledního detailu.

Mezi kamarády keramiky jsem známá svojí úchylkou v kombinaci keramiky s jinými přírodními materiály :-) Ale se sklem v této podobě jsem to zkoušela poprvé.

Začalo to nákresy na papír, kam jsem si poznačila své nápady. Šlo o poznámky jaké tvary úchytek by bylo fajn vyzkoušet a jaké k nim udělat spodky.

Keramika je dost alchymie a tak bylo třeba vychytat proporce a další detaily.

Takhle to vypadá, když se nápad zhmotní :-)

Na stole to vypadá dobře a pokud se nestihne vše sníst hned, tak to neosychá.

Setkání na půli cesty

O tom, jak jsem se dala dohromady se svou spřízněnou duší Lindou Z. jsem vám už psala.

Jelikož ona je od Plzně a já od Tábora nemáme moc často možnost se potkat. Většinu času jsme tedy v kontaktu pouze přes internet.

Od července jsme se domlouvaly, že se sejdeme na půli cesty a vyšlo to až dneska.

A to před víkendem bylo plánované setkání v ohrožení kvůli zdraví Lindiny dcerky.

Dnešní mrznoucí mlha, která byla snad po celé ČR když jsme ráno vyráželi sobě vstříc, nás nepotěšila, ale dojely jsme do Příbrami v pořádku. Po menších problémech obě zaparkovaly a sešly se v domluvené kavárně Time Cafe.

Moc příjemná kavárna, kde je i dopoledne ve všední den nečekaně rušno. Hodně lidí se zde zastaví na ranní kávu a snídani. I my jsme si daly kávu a já zkusila toasty s chorizo salámem a sušenými rajčaty.

Po snídani jsme se vydaly na místo, které je v sezónně jistě plné turistů, na nedalekou Svatou Horu.

Měly jsme to štěstí, že jsme si toto poutní místo mohly prohlédnout bez turistů a v klidu tak obdivovat umělecká díla mnoha malířů, sochařů, štukatérů a uměleckých řemeslníků.

Jen zvony nás v jednu chvíli vylekaly, když jsme byly v jejich bezprostřední blízkosti a ony začali odbíjet :-)

Po prohlídce jsme se prošly přilehlým parkem a jelikož Linda je fotografka profesionálka udělala mi pár moc hezkých fotek. Tedy když mi půjčila její foťák, pokusila jsem se udělat pěknou fotku i já jí :-D

Jako vždy jsme si užily legraci.

Prošly jsme si i obchůdky našemu srdci blízké. Potěšily oko a koupily si pár drobností pro radost a na památku. Třeba balení dvou andílků, které jsme si symbolicky rozdělily a každá si domů odvezla toho svého :-)

Loučily jsme se nerady a slíbily jsme si že nejdéle na jaře se budeme zase muset potkat na půli cesty :-)

Houpací kůň

O mé sbírce koupacích koníků jsem vám už psala loni v lednu.

Mohli jste si přečíst jak svoje koníky aplikuji na květináče i truhlíky. Ale i samostatní mají využití třeba na vánočním stromečku nebo třeba jako ozdoba na věnci.

Ale i jen tak zavěšení na stužce jako dekorace kdekoli po bytě nebo jako dárek jsou oblíbení.

Od doby kdy jsem koníky začala dělat, jich hodně už našlo domov jinde. Ale i tak se mi doma stáj s keramickými koníky trochu rozrostla :-)

Na koníčky jsem si v minulosti sama udělala formu, přes to je podíl ruční práce na detailech a povrchové úpravě na každém z nich tak velký, že je každý koník originální!

Co vám chci dneska představit jako novinku jsou koníkové obrázky.

Začala jsem si hrát s kombinací rámečků, pozadí s vybraným koníkem.

Vždy sladěný rámeček, pozadí a koník.

Baví mě kombinovat různá pozadí s koníky a k tomu dolaďovat rámečky :-)

Pokud by jste měl někdo o nějaké koníkové obrázky zájem, napište mi mail ;-)

Keramický ptáček se srdíčkem

Keramické ptáčky které vyrábím s kytičkou jsem vám už představila. Ptáčci s kytičkou však nejsou jediní, byly jen první které jsem začala dělat :-)

Dalšími do sbírky přibyly ptáčci se srdíčky.

Přírodní či barevné...

Menší či větší srdíčko...

Srdíčka jsou plasticky vystouplé, jako vyrytý obrys či vyděravěné.

Ptáčky dělám jak s dírkou pro provléknutí stužky, tak i bez ní pro použití třeba na věnci, nebo se stužka dá i dodatečně nalepit. Stačí vybrat tu která nejlépe ladí ;-)

Tito ptáčci jsou vděčným drobným dárkem pro kohokoli :-)

Třeba pro kolegyně v práci při vánočním večírku :-)

První listopadový víkend

Taky vám ten čas tak letí? Kolikrát si říkám, že mi čas letí proto že jsem tak akční. Tím že mám moc aktivit a potřebuji toho hodně stihnout mi přijde že čas letí a že jsem pořád v letu.

V pátek jsem měla volno (nebyla jsem v práci) a tak jsem ráno vstala a šla si zaběhat. Rozhodně nejsem ranní ptáče, ale tentokrát jsem vstala před budíkem a celá natěšená v sedm hodin ráno stála před domem oblečená a připravená vyběhnout :-) Bylo krásné mrazivé ráno. Sluníčko slibovalo hezký den. Na trase jsem vyrušila od snídaně postupně čtyři srnky a vyfotila pár fotek. Ta atmosféra začínajícího dne byla úchvatná!

Nakonec jsem musela vyfotit i sebe, abych zachytila ten můj vnitřní pocit, když jsem doběhla domů :-D

Když jsem se vrátila domů, dala jsem si sprchu a připravila snídaně pro mě a mého muže, který se tou dobou již vracel z první páteční pracovní cesty. Nasnídali jsme se a já začala obvyklý dvojboj - pračka + myčka :-)

Po tom co jsem pověsila ven prádlo, které mi ve větru na sluníčku krásně schnulo...

... jsem šla do dílny natírat sloupky a trámy k nově vznikajícímu zápraží podél východní části domu.

Nemám ráda natírání! Nevím proč jsem v této činnosti nenašla zalíbení, jako někteří, ale beru ji jako nutné zlo. Je to potřeba natřít a nikdo jiný to neudělá :-D

Takže první nátěr, přebrousit a další nátěr.

Mezi tím vždy technologické přestávka, aby barva zaschla a dalo se otočit. Tu jsem vyplnila vyndaváním umytého nádobí z myčky, nebo přípravou oběda.

Odpoledne jsem ještě poklidila doma a večer jsem byla tak unavená, že už jsem nedělala nic.

V sobotu jsem si nařídila budíka. Vstala, dala sprchu, vyfoukala vlasy, připravila snídani a vyrazila vyzvednout kamarádku. Jeli jsme na charitativní blešák, o kterém jsem vám už psala na jaře a i v roce 2014

I tentokrát jsem neodcházela z prázdnou :-) Zase jsem ulovila plyšové medvědy, nějaké knížky, nějaký textil, helmičku pro neteř a nějaké drobnosti pro radost.

V pátek jsme se domluvily, že by jsme ještě využili počasí, pokud tedy bude na naší straně a po blešáku nafotili v přilehlých sadech nějaké podzimní fotky.

Sluníčko tedy nesvítilo, ale světlo bylo dobré a teplota taky přijatelná.

Jako vždy při focení jsme si užily spoustu legrace a nabraly nové zkušenosti. Jak v pozici fotografky, tak modelky. Musím uznat že to modelky nemají jednoduché :-D Kolikrát je póza nepřirozená až nepohodlná, aby vypadala postava na fotce dobře :-)

Ale naše fotky jsou čím dál lepší :-) Už víme jaké chyby nemáme dělat a jaké pózy naší postavě nelichotí :-D

Domů jsem se vrátila v poledne, udělala oběd a šla jsem zase natírat. Večer jsem trávila spíš na instagramu, na kterém teď ujíždím víc než na blogu a přebíráním a ořezáváním fotek z dopoledne.

Na neděli bylo hlášeno deštivo a tak nebylo co řešit. Budeme doma.

Můj muž celé dopoledne servisoval auto, připravoval ho na zimu a já se věnovala úklidu doma. Po obědě jsem šla zase natírat.

Už delší dobu jsem měla chuť na kupovanou pizzu a tak jsem rozhodla, že večeři si objednáme. Pizzu mi přinesl můj muž až do dílny s tím, že už mám končit, že jdeme jíst. Zbývalo mi posledních šest trámů z jedné strany natřít a bylo hotovo.

Teď jistě chápete, proč reportáž z víkendu píši až dnes :-) Dřív nebyl čas, nebo energie :-)

A jak vy jste strávili první listopadový víkend? :-)

Keramické cedulky - šťastný domov

Každá z nás chce, aby se naši blízcí i návštěvy cítili u nás doma příjemně.

Pamatuju si jak mi před více než deseti lety říkala kamarádka o jedné naší společné známé, že je skvělá hospodyňka, že má doma vždy naklizeno a kdykoli zavolají, že přijedou na návštěvu že má pro ně připravené pohoštění.

Ne že by tohle bylo měřítkem šťastného domova, ale...

Tehdy jsem si řekla, že bych jednou ráda aby i takhle o mě mluvili moji kamarádi :-)

Největší poctou mi je když se u nás návštěvě líbí a chutná jim. To je znamení že se k nám zase rádi vrátí :-)

Také máte doma nějakou takovouhle cedulku či třeba nápis v rámečku?

Podzim

Podzim je pro mě doba odpočinku. Příroda se chystá k zimnímu spánku a já se chystám odpočívat po aktivně stráveném létě. Je to doba kdy se ráda zdržuju v teple domova a užívám si jeho útulné náruče.

Konečně nastává čas na to dělat věci, na které v létě není čas, jako je třeba čtení knížky, nebo jen tak lenošení u televize.

I kočka se více začne držet doma v teple domova. Nejčastěji ve svém rohu na gauči a když jí začne být velké teplo, přesune se do chodby na rohožku :-)

Co mi na podzimu ale vadí je málo světla :-( Ráno když vstávám je tma, večer když se vracím z práce už se taky stmívá... Asi mám v sobě nějaký solární článek, protože když je málo světla, znatelně pociťuji nedostatek energie.

A víte co je dnes za den? :-) Za dva měsíce jsou Vánoce! Takže u mě to znamená začít přemýšlet komu čím udělám pod stromečkem radost ;-)

Každoročně už několikátý rok si touhle dobou začínám sepisovat seznam nápadů na dárky pro každého člena domácnosti. Postupně jak mě napadají si je zapisuji do tabulky a když dárek mám, tak si to barevně v tabulce označím. Osvědčilo se mi to. Mám pěkný přehled co už jsem sehnala, co musím ještě koupit či vyrobit a mám to pod kontrolou a bez stresu ;-)

Ružičkové obrázky

Když se nám podařilo domeček zabydlet nábytkem a já ho začala zútulňovat, řešila jsem otázku co na volné stěny jednotlivých pokojů.

 Hledala jsem na internetu v eshopech obrázky a zaujali mě rostlinné a zvířecí motivy. Ale většinou to bylo na zahraničních webech, takže nakonec došlo na "home hand made" výrobu :-)

Nasbírala jsem hodně inspirace a vyrobila už desítky obrázků, takže dnes bych vám chtěla ukázat jen obrázky s růžemi a další příště ;-)

Nejdříve jsem si na internetu vybrala obrázky růží. Po té následovaly hodiny úprav vybraných obrázků v grafickém programu, abych mohla obrázek vytisknout v uspokojivé kvalitě a daném formátu.

Nejkrásnější fáze tohoto pracovního procesu je ta kdy jsem barevně ladila obrázky s paspartou a barvou rámečku.

Jednodušší obrázky jsem udělala tak že jsem použila strukturovaný papír a obrázky ostřihla ozdobnou řezačkou. Zasklené v kupovaném rámečku to vypadá pěkně a zvládne to každý.

S jinými jsem si pohrála víc.

Natírala jsem dřevěné rámečky do barev...

 vyráběla vnitřní rámečky...

vyřezávala okýnka v paspartě...

O růžičkových obrázcích, které jsem dala kamarádce jako dárek jste si mohli přečíst v příspěvku Růžové narozeniny

Obrázky nakonec nevisí v chodbě kam jsem je plánovala já, ale našli své místo u vstupu do kuchyně spojené s obývacím pokojem. Vypadají tam naprosto dokonale a pokaždé když k nim přijdeme na návštěvu nemohu se vynadívat :-)

Mimochodem, medvídkové obrázky do dětského pokoje jste viděli?

Výlov Rožmberka

Nádherný slunečný víkend jsme si užili :-)

Po těch pošmourných dnech už jsem začínala mít myšlenky na Vánoce a přestala doufat že by ještě bylo babí léto. Ale v pátek večer koukal muž na předpověď a hlásil mi že by v sobotu mělo být hezky a tak jsem se rozhodla, že se pojedeme podívat na výlov největšího českého rybníka Rožmberk.

Dorazili jsme na místo konání kolem druhé hodiny odpoledne a popravdě řečeno lidi už odcházeli a dorazit déle už bychom asi vytahování rybiček z vody neviděli.

Přijeli jsme tzv. "za pět minut dvanáct":-D Proto jsme se hned vydali do centra dění, tedy k místu kde rybičky vytahovali z vody a nakládali je do aut.

Měli jsme možnost být u toho, když probíhal živý vstup do vysílání Radiožurnálu, kde byl představen kapr Pepa (největší kapr) a paní Světlana Lavičková byla pasována na rybářku :-) Kdo nevíte o co jde, tak to se dotyčná předkloní, vystrčí zadeček, který jí pánové polejou kýblem a pak přes ty mokré kalhoty dostane několikrát během proslovu plácnutí prokládané opětovným poléváním. No ještě že bylo tak pěkné počasí! :-D

Díky slunečnému počasí a fotogeničnosti místa se mi podařilo nafotit několik podle mě hezkých fotek.

Vzadu je vidět radniční věž v Třeboni.

Milovníci rybích specialit měli spoustu možností ochutnat nějakou tu rybí dobrotu. Grilované, uzené či smažené rybky různých druhů.

Kdo přijel na výlov s dětmi mohl navštívit v místě sádek takový dětský koutek, kde byly pro menší děti soutěže a pro větší zde byla ukázka anatomie ryb, ukázky zubů našich ryb a podobně.

Jelikož bylo opravdu krásně, vyrazili jsme už asi letos naposled vyvenčit motorku.

Akce je to opravdu velkého rozsahu a je u lidí hodně oblíbená, takže na příjezdu provoz houstl, ale díky všudypřítomným policistům to bylo bez jakýchkoli kolon. Parkoviště byly kapacitně dostačující a desítky organizátorů to dle mého pěkně zvládali. Pro motorky bylo důmyslně vyčleněno zpevněné parkoviště a k našemu štěstí hned v centru dění, takže jsme se o motorku ani nemuseli bát :-)

Cestu domů jsme si jako obvykle protáhli a projeli se po malebné krajině jižních Čech, která se nyní krásně barví do pestrých barev podzimu.

Život je krásný když svítí sluníčko :-)

Švestková povidla

Loni nebyla švestka snad ani jedna, za to bylo hodně jablek.

Letos byla švestka obsypaná a jablek bude tak bedýnka, nebo dvě :-/

Ideální by bylo, kdyby byla úroda vyvážená a ne že jeden rok nevíme co s jablky a druhý rok, zase přemýšlíme jak naložit se švestkami :-/

Samozřejmostí je kynutý švestkový koláč.

Ten jsem dělala několikrát, naposledy dneska :-)

Zkusila jsem i nové recepty, třeba tvarohový dort se švestkami.

Jelikož bylo sucho, švestky hodně padaly a tak jsme sbírali padané a z nich jsem dělala povidla.

Povidla jsem dělala poprvé a tak jsem se rozhodla je dělat v troubě.

Vypeckovat švestky tak aby zaplnily nerezový pekáček byla fuška. Nepočítala jsem je, ale pecek byl vrchovatý jídelní talíř. Prsty jsem měla "pořezané" od hran pecek a i modré barvivem :-)

Švestky jsem nepřislazovala, jen do jedné várky jsem přidávala skořici a do další jsem zkusila přidat vanilku.

No a samozřejmě jsem si dala záležet a pár skleniček i dárkově ozdobila a čekají na příležitost kdy je někomu věnuji :-)