Buchty jako od babičky

Nedávno jsem zjistila že máme ještě tři bedýnky jablek ze sklizně. Co s nimi. Na odšťavňování už to není, štrůdl a podobné se nedá jíst pořád a tak mě napadlo udělat povidla!

Jablečná povidla dělávala moje milovaná babička a dávala je do buchet. Měla jsem je moc ráda.

Tchýně dělá buchty tvarohové "honzovky" jak jim říká, ale po buchtách od babičky se mi stýskalo. 

Jelikož tchýně je bývalá kuchařka toho času v důchodu, zkusila jsem jí, zda by jablka na povidla nezpracovala. Odpověď mě trochu vykolejila, když mi prozradila že povidla neumí a na důkaz mi dala ochutnat poslední (možná i první) pokus :-) Jablečné pyré :-( Do buchet ani náhodou. Tak jsem se porozhlédla po netu jak na to ve snaze najít dobré rady a tipy.

Nic složitého... Tak jsem pokrájela jablíčka i se šlupkami, jen zbavená jadřinců do hrnce, podlila je trochou vody. Výsledek po asi hodině a půl hustá chuťově dobrá povidla. Jediné co bylo dle mého důležité je nepřislazovat (aby se nepřipalovalo) a vařit na nižší stupeň tak dlouho dokud se voda neodpaří a nezhoustnou v hustou kaši.

A když už jsem měla povidla musela jsem zkusit své první buchty :-)

Našla jsem si recept a pustila se do nich.

350g hladké mouky a 150g polohrubé smíchat se 60g cukru krupice. Z 200ml mléka a půl kostky droždí jsem udělala kvásek. Přidat 3 žloutky a 100g rozpuštěného tuku (použila jsem Heru). Dalších 50g tuku je potřeba na smáčení buchet.

Po vykynutí těsta jsem ho rozdělila na 12dílků a začala plnit povidly. Každou buchtičku jsem pečlivě zabalila aby mi nevytekly povidla a v mističce s rozpuštěným tukem poválela aby se mi neslepily jednotlivé buchty při pečení k sobě.

Buchtičky jsem vyskládala do pekáčku, samozřejmě po babičce :-)

Nechala jsem je ještě vyběhnout a pak dala péct do rozehřáté trouby na 180st. než shora pěkně zezlátly.

Myslím že se můžu pochválit, že se povedly a babička by ze mě měla určitě radost :-)

Rohová skříňka

Dlouho jsem se s vámi nepodělila o nějaký restaurovaný kousek :-)

Jedním z dlouho rozdělaným, který bych ráda v brzké době dodělala je rohová skříňka.

Přivezla jsem si ji v dubnu 2014 ze sběrného dvora, kam jsme vezli nějaký odpad. V kontejneru na dřevo jsem zahlédla rohovou skříňku a srdce mi zaplesalo. Ovšem hned na to začala vnitřní panika. Jedno mé já říkalo "tu skříňku tu nemůžu dělat" a druhé říkalo "ta ženská co to tu má na starosti ji nedá a tvůj muž bude zase brblat že taháš domu krámy".

Tentokrát to bylo silné, takže jsem se překonala a šla se paní správcové zeptat zda by jí nevadilo, že bych si z kontejneru něco vyndala. Bránila se že to nejde, že je sledují na kamerách, ale pak se v ní něco hnulo a řekla, že když to naložíme rychle, že to jako neuvidí. Takže jsem vpadla na mého muže a využila jeho překvapení a oznámila mu že potřebuju pomoct naložit skříňku. Kdybych se ho šla zeptat jestli by mi pomohl, zbytečně bychom se zdržovali jeho váháním :-D Takhle jsme ji za chviličku měli v autě :-)

Byla sice trochu rozlámaná jak ji tam hodili, ale nemohla jsem ji nechat! Jestli si dobře vzpomínám hned jsem věděla, že se bude vyjímat v rohu v ložnici :-)

S restaurováním jsem začala více méně hned. To prvotní nadšení je vždy nejlepším hnacím motorem.

Venek skříňky byl natřen několika vrstvami nátěrů odstínu slonová kost. Vnitřek byl jakoby namořený do růžovofialova.

Po tom co jsem opálila nátěr jsem skříňku olouhovala abych ji očistila a připravila na broušení.

Pak nastala doba, kdy jsem skříňku nechávala proschnout a na to navazovala dostavba našeho domu, takže se na chvíli její restaurování odložilo.

Jelikož dveře byli ze skříňky vylomené a s pantem šlo i část dřeva, tak jsem v mezičase zkoušela implantování třískami.

No a nyní nastal čas skříňku dodělat, tak mi držte palce ať se mi to bez nějakého zádrhelu podaří a brzy se budu moci pochlubit fotkou skříňky v ložnici ;-)

Jen mám zase dilema, zda ji nechat přírodní a nebo i kvůli tomu "implantátu" udělat barevnou povrchovou úpravu. Co myslíte?

Oslava narozenin za námi

Poslední dni nevím co se kde dělo, protože já jsem žila jediným a to společnou oslavou narozenin mých a mého muže a pak srovnáváním se do normálního procesu :-)

Na seznamu pozvaných bylo 25 dospělých a 15 dětí což není na zahradní párty pořádanou ve vlastní režii zrovna málo :-)

Vše jsem pečlivě plánovala už více než dva měsíce předem, ovšem intenzivní přípravy přišly cca měsíc před po rozeslání pozvánek. Dopadla na mě jakási tíha toho že teď už z toho jen tak couvnout nejde :-D

Víkend před oslavou, jeden z možných termínů plánované oslavy, bylo krásně a na další víkend hlásili že přijdou ledoví muži. Snažila jsem se nepropadat panice že se pohodová zahradní párty, kde si děti mohou běhat kde se jim zlíbí se smrskne k nám na dílnu.

Týden předem jsem zvěsti o přicházejícím špatném počasí ignorovala s tím že "ty ropuchy (moje hanlivé označení pro meteorology) nevědí ani jak bude zítra, natož za týden". V pondělí se nedal na centrumu přehlédnou článek s odstrašujícím obrázkem :-) Tak jsem se ve středu podívala na své oblíbené stránky yr.no a tam mě to více méně potvrdilo mé očekávání.

Podle historicky zaznamenaných dat bylo posledních 5 let v den 14.5. střídavě slunečno a 19st. a polojasno a 15st. bez srážek. Bohužel na letošek z předpokládané opakující se pravidelnosti vycházela ta horší varianta. Ale pořád lepší než čím strašili meteorologové!

Na čtvrtek a pátek jsem v práci měla plánovanou dovolenou na poslední přípravy a úklid. Trochu mi původní plány překazilo to že kamarádi z Klášterce n. O. se rozhodli vzít si také dovolenou a přijet mi pomoci :-)

Takže z úklidu tak trochu sešlo, ale zase jsem neměla možnost se stresovat přípravami. Prostě jsem to hodila za hlavu :-)

Kromě tříměsíčního Pepíčka pomáhal každý i malá Johanka :-)

Ve čtvrtek jsme dokoupili poslední jídlo a jiné potřebné věci. Naložila jsem utopence a mamka mi naložila hermelín. Taky se poprvé nafouknul skákací hrad, který se musel hned vyzkoušet :-D

V pátek jsme začala nakládat maso, špikovat šunku česnekem, ochutila jsem mleté maso na kuličky, připravila bramborový salát, udělala česnekovo-sýrovou roládu a další. Kluci navezli stoly, křesílka a stanový přístřešek který jsme si půjčili. 

K večeru přijeli druzí kamarádi z Klášterce, takže nás doma bylo plno :-)

V sobotu ráno jsme se vzbudili a začalo to! Udělat slané štrůdly z listového těsta. Jeden jsem dělala se zelím a voňavou slaninou a druhý jsem udělala se špenátem (který jsem sklidila ve skleníku), šunkou a sýrem. Ten jsem udělala z celozrnného těsta a byl moc chválený! Naškrábat brambory na bramboráky.

Postupně jsem vzdávala některé věci s tím, že je nestihnu a musím se pochválit jak jsem se s tám psychicky vyrovnala :-D

Krátce po 14.hodině se nám začali sjíždět první hosté. Hned první mi udělali radost že vyslyšeli mé přání a přinesly nám domácí chléb. S pozvánkou jsem měla ještě text o tom, že nechceme aby si hosté lámaly hlavu s dárky pro nás, ať se přijdou jen pobavit. A kdo by přece jen nechtěl přijít s prázdnou, má přinést pochutinu z domácí tvorby :-) A tak se nám sešlo několik dobrot :-)

Počasí nakonec bylo velmi solidní. Třikrát přes nás přešla krátká přeprška, kdy kluci sehraně sfoukly a přikryly hrad a po dešti zase odkryly a osušily :-) Teplotně to taky ušlo. Sice jsme byli více oblečení, ale zase jsme se nepotili :-)

Celou akci jsme lehce po druhé hodině ranní ukončili po odjezdu posledních třech kamarádů. V posteli jsme si ještě dlouho povídali a celé to hodnotili :-) Na neděli jsem spala celé tři hodiny!!! Ráno mě totiž vzbudila dvouletá Barča, které bylo úplně fuk že teta vstávat nechce :-D

Dle ohlasů kamarádů se celkově akce vydařila i když nebyla zcela podle mých původních představ. V neděli jsem se cítila fyzicky vyčerpaná, ale spokojená :-)

Velké přípravy

Už skoro 14dní jsem v intenzivní přípravě velké narozeninové oslavy.

Dvojité oslavy :-) Moje kamarádky tomu říkají "taková malá svatba" :-D

Jelikož já jsem měla vyjímečné jubileum před týdnem a můj muž má za týden kulatiny napadlo mě uspořádat společnou oslavu narozenin.

Původní plán slavit uprostřed našich narozenin, tedy včera, nevyšel kvůli několika pozvaným a tak je ten den D stanoven na příští sobotu.

Pozvaných je 25 lidí (dospělých) a je počítáno s 15 dětmi.

O pozvánkách jsem měla od začátku jinou představu, ale kamarádka se kterou jsem měla dohodnuté focení bohužel řešila zdravotní komplikace v rodině a tak jsem na poslední chvíli dělala náhradní pozvánky.

Po tom co jsem všechny pozvánky rozeslala nebo předala, jsem začala řešit další větší úkol a to dát dohromady fotoknihu z průběhu stavby. Tedy od koupení budovy kde je zdokumentován původní stav až po nynější, kdy ještě není dostaveno ale už bydlíme :-)

Jen pohledat všechny fotky za dobu posledních 8 let co jsme svépomocí budovali byl nelehký úkol! Pak vybrat ty nejstěžejnější fotky a ty poskládat do nějakého konceptu. Na to jsem si vytiskla fotky v mini provedení, rozstříhala a zařazovala a ještě trochu třídila. Ve čtvrtek jsem je nechávala vyvolat a v pondělí snad budou k vyzvednutí.

Přes to že jsem oslavu pojala jako zahradní párty, postupně uklízím i uvnitř domu, jelikož s některými pozvanými nás jistě bude čekat prohlídka domu a nerada bych zase poslouchala "nad krbem máte pavučinu" a podobné rýpavé poznámky :-)

Dotyčná nepochopila že proti pavoučkům nic nemáme a žijeme s nimi v symbióze :-D ;-)

Zatím jsem jen v lehké nervozitě. Nejvíc mě tíží otázka počasí. Včera jsem si celý den říkala jak by jsme měli krásně, kdyby bývala byla oslava tuto sobotu.

Pohoštění mám vymyšlené a částečně zajištěné. Něčím zaúkluju mojí mamku a pomoc mi nabídly i kamarádky. Ve středu by k nám měli přijet první kamarádi z severu Čech a tak věřím že nám pomohou nejen s organizací, ale i mě s případnou nervozitou :-) Já jsem si vzala na čtvrtek a pátek dovolenou, abych se na oslavu stačila připravit.

Tak kdyby byl další můj příspěvek až po oslavě, tak se nedivte a myslete na mě ať vše dopadne skvěle! Počasí ať nám přeje, ať se všichni dobře baví a ať máme na co vzpomínat... ;-)

Jak básníci čekají na zázrak

Včera jsme si vyrazili do kina na šestý díl básníků.

Na doporučení kamarádky Kláry jsem rezervovala místa v kině v Soběslavi.

Mluvila o příjemném posezení v gaučích se stolečkem na odložení občerstvení a velkým prostorem na natažení nohou.

Lístky jsem zamlouvala již podruhé :-/

Poprvé jsem je měla rezervované na minulý týden přesně na den mých narozenin, ale bohužel nám to pracovně nevyšlo a tak jsem svoji rezervaci přenechala kamarádce Petře B.

Byla v soběslavském kině také poprvé a i od ní byly na kino i film taky jen kladné ohlasy, takže jsem se těšila, že snad vyjde druhý pokus :-)

A vyšlo to :-) Sice jsme večeři před kinem stíhali jen tak tak, ale stihli.

Po půl osmé jsme krásně zaparkovali přesně před kinem. Moc hezky opravené menší kino s upraveným parčíkem vedle.

Koupili jsme si lístky a ještě se šly projít do parku.

Koho neláká procházka může posedět ve foyer kina, kde je příjemný bar s posezením. Nabídka baru je taky velmi sympatická včetně cen.

Po ujištění že si vybraný čaj mohu vzít do sálu jsem si objednala ovocný čaj s názvem Summer :-)

A pár minut před osmou jsme se se zakoupeným občarstvením odebrali do sálu. Promítač (jak měl uvedeno na visačce), pán s upraveným vzhledem, nám utrhl lístek a nasměroval k místu.

Krása! Kino opravdu působí domáckou atmosférou.

Promítat začali přesně.

Nejsem moc zastánce x-tých dílů, tvrdím, že co má víc jak dva díly tak se to odráží na kvalitě. Ale z recenzí k filmu jsem tušila, že bych nemusela být zklamaná.

Těšila jsem se :-)

Byla jsem zvědavá na Lindou Rybovou, která opět hrála takovou tu jemnou éterickou ženu. Další moje oblíbená herečka Eva Holubová měla ve filmu skvělý herecký výkon :-D Moc mě pobavila a moc jí to slušelo!

Na hercích jako Pavel Kříž, David Matásek, Lukáš Vaculík nebo Tereza Brodská bylo zajímavé sledovat jak stárnou (kdo ne, že?) :-D

Můžete se podívat na trailer filmu nebo si přečíst recenze na ČSFD.

Já za sebe kino v Soběslavi i film Jak básníci čekají na zázrak vřele doporučuju:-)

Domácí celozrnné bulky

Kdo z vás dělá domácí pečivo? Chleba, rohlíky...

Já moc často ne, řekla bych spíš že jen občas. Samozřejmě je to kvůli času a kdyby to šlo, raději bych ty suché rohlíky a chleba co se třetí den nedá jíst vyměnila za kvalitní a dobré pečivo z domácí produkce, ale...

Když máme čas od času studenou večeři, což jsou v našem podaní sýrové, nebo uzeninové hody od malovýrobců, tak k nim ráda peču domácí pečivo.

Na internetu jsem našla recept, který jsem si jak je u mě dobrým zvykem přizpůsobila a peču tak svoje na půl celozrnné bulky :-)

Připravím omládek ze 100ml vody, lžička sladěnky, 130g hladké mouky, 15g droždí.

Po tom co vyběhne ho přidám k

200g celozrnné mouky

230g hladké mouky

dvě lžičky soli

100ml vody

40ml oleje

125ml kysaného podmáslí

Vše nechám vykynout na teplém místě. 

Jsem nedočkavá, takže kynutí vždy urychluji. V zimě dávám mísu na radiátor nebo na kamna a když se netopí, tak poslouží větší mísa s teplou vodou do které mísu s kváskem ponořím :-)

Po tom co těsto pěkně vykyne si ho vyndám na vál, kde ho rozdělím na cca 10 dílů.

Pak každý díl vezmu do ruky a zpracovávám v ruce tak že horní část vypínám tak že kraje bulky prsty podsouvám pod bochánek.

Na plechu je před pečením ještě naříznu a některé posypu sezamovým semínkem.

Po cca 20min pečení na 200st. vypadají jako sluníčka :-)

Máte podobný recept, podělte se se mnou :-)

Nákupní horečka

Shopping fever 2016! Kdo nevíte o čem chci psát, tak vězte že tento víkend (15.-17.5.) probíhá celorepubliková akce kde spousta značkových obchodů se zapojila do slevové akce.

Ne že bych byla nákupní maniak, ale co se nákupů týká, tak samozřejmě ráda využiju slevové akce, kdy se dá něco koupit výhodněji :-)

A jelikož v tomto termínu probíhala i výstava karavanů v Letňanech a tak jsem se svým mužem a kamarádkou Petrou B. vyrazila do Prahy.

Peťu jsme vysadili na Černém Mostě a jeli se podívat na výstavu.

Z výstavy mě nejvíc zaujal doplňkový program v podobě stánku Barth racingu kde byla k vidění bugina Josefa Macháčka.

Je pěkný zážitek moci si osahat jaké šrámy auto utrpělo, detailně a z blízka si prohlédnout jaká je kabina uvnitř a ucítit toho duchy Dakaru na živo :-)

Po cca 2,5 hodince jsme Petru vyzvedli v CČM a přesunuly se na Chodov.

Tam jsme se posilnili obědem a vydali se po obchodech.

Opět jsem se utvrdila, že "dobrý obchod" dělá dobrá prodavačka! Můžete vejít do obchodu, kde mají krásné zboží, ale když natrefíte na prodavačku co jí její práce nebaví a nebo je nevhodně vlezlá, tak nekoupíte :-( Ale jen v obchodě, kde se cítíte příjemně zůstanete nakupovat.

Moc příjemně jsme se cítili v parfumerii Sephora, kde bylo spousta prodavaček a příjemně naladěných. Petra sehnala co potřebovala a my jsme si vybrali několik vůní do koupele.

V obchodě Odd Molly jsme si prohlédly a osahaly krásné kousky. Tato značka je všem milovnicím BR známá z eshopu, ale osahat si jednotlivé kousky a vyzkoušet si jak sluší můžete v jejich obchodě na Chodově, kde jsme se také cítili dobře.

Pokud by jste někdo chtěl využít na nákup u nich kupon na slevu 25%  který platí do 16.6.2016 ozvěte se mi!

No a nejvíce času jsme strávili v obchodě Promod, kde jsem Petře tak trochu vyčetla, že jsem myslela, že mi najde nějaký kousek, co bych si já sama nekoupila, ale že mi bude slušet. Možná to slyšela prodavačka, ale možná že ani ne, ale najednou mi povídá "nechcete zkusit tuhle tuniku"? A já na to že proč ne. Tím se spustil kolotoč toho že mi do kabinky nanosila postupně tak půlku zboží co měly na krámě a já zkoušela, můj muž to fotil a Petra hodnotila :-D

Při vzpomínce na to tak mi Peťa pomáhala v kabince s oblékáním se musím smát :-D Navlíkala mi trička a tuniky přes hlavu a já po asi třetím vršku kdy jsem pracně hledala díry na rukávy a snažila se do nich nalámat ruce jí povídám "nepřipravuj mi tu tuniku takhle na hlavu, já jsem zvyklá do toho lézt nejříve rukama" :-D Došlo mi že je zvyklá z oblékání svých dětí :-D

Celý den bych hodnotila jako velmi podařený :-)

Velké díky za průběh dne patří nejen Petře která opět nezklamala, ale i mému muži za trpělivost (kterou obdivovaly i prodavačky) i za hojnou fotodokumentaci celého dne :-)

Snídaně

Taky si rádi vychutnáváte snídani? Nebo snídáte za pochodu, jako já v týdnu?

Běžný pracovní den u mě vypadá tak že vstanu, obleču se, umyji se a připravím snídani pro svého muže. Udělám mu svačinu do práce a sobě do práce připravím snídani, kterou pak jím u počítače. Vím není to ideální ale můj žaludek ráno vstává ještě déle než já a tak je schopen přijímat stravu tak za hodinu a půl od mého probuzení :-)

O to víc si užívám snídaní ve volný den. Když můžu ráno vstát a v klidu si rozmyslet na co vlastně dneska mám chuť...

Takhle u nás vypadají víkendové snídaně ;-)

Domácí celozrnné bulky a sýrový talíř

Pro někoho nepřípustné, ale já si ráda dám takovýhle obložený talíř k snídani. Ráda si vše nazdobím na talíř a pak pomalu střídavě ujídám.

Klobásky od řezníka a sýry od farmáře

Vajíčka na různé způsoby jsou také více méně výsadou víkendových snídaní :-)

A sladká snídaně to je oblíbená volba mého muže

Občas si dám i něco zdravějšího :-) Hlavně když se po snídani chystám jít běhat.

Tvarohová pomazánka s na dýňovém chlebu

A jak vypadají snídaně u vás? Napadlo mě uspořádat soutěž!

Udělejte si o víkendu snídani podle vašich představ a podělte se s námi o ní alespoň co internet dovolí :-)

Na svůj blog napište článek o tom jak a co snídáte nejraději. Dejte tam odkaz na moji výzvu k soutěži a mě dejte info, že je článek o vás na blogu ideálně komentářem pod tento příspěvek.

Kdo nemá vlastní blog, zašle mi fotku spolu s krátkým úvodním textem ke mě na email a já došlé emaily poskládám do článku, který zveřejním.

Odměnou vám bude nejen vaše snídaně, ale i překvapení ode mne, které vám pošlu po ukončení soutěže a vylosování výherce 26.4.2016

Jarní blešák hospicu

Už po několikáté jsem se vydala lovit poklady na blešák, který pořádá místní hospic.

Jediné co mi kazilo těšení se byl fakt že jsem si ráno musela dát budíka jako do práce :-( Vyrážely jsme ráno brzo, aby jsme se dostali do budovy kde se blešík koná mezi prvními a ulovily tak to nejlepší :-)

Tentokrát jsem doma nechala "nosiče tašek" (poz. red. mého muže) a na lov si vyrazila s kamarádkou Petrou B. Tašky jsem si musela nosit sama, ale zase byla větší legrace ;-)

Ráno při odchodu z domu jsem dostala "kázání" že nemáme dělat ostudu :-D Během dne jsem si na to vzpomněla vícekrát :-D

Na místo jsme dorazily přesně podle plánu a tak jsme čekaly jen chvilku než otevřeli. Měly jsme strategii kam nejdřív a kam potom a kam později. Prodej na blešáku je totiž rozdělen do tématických oddělení.

Já vyrazila jako první k oddělení hraček a plyšáků :-)

Jako první mi padla do oka dřevěná hračka s otočnými kostičkami, kde jsou za sebou písmenka abecedy a za nimi číslice. Na kostičce kde je písmenko jsou ještě tři obrázky začínající na to dané písmenko.

A jelikož odpoledne přišel na návštěvu brácha s přítelkyní a Kristýnkou, tak jsem jí hned ukázala co jsem jí koupila a mělo to velký úspěch! Nevadí že jí ještě nebylo třičtvrtě roku a že na učení abecedy má čas, kostičky se při máchnutí ručičku točí a rachtají, takže je to super zábava :-D Jen jsem jí to musela přidržovat aby to na sebe nepřevrátila :-) 

V oddělení knížek jsem jí ještě koupila knížku klasických českých říkanek a moc hezky ilustrovanou knížku pohádek.

Sobě jsem koupila dva plyšáky. Tentokrát nebyl moc výběr, takže jen tyhle dva.

Taky jsem si koupila náušnice, které se mi krásně hodí k minule zakoupeného náhrdelníku a miniaturu letadélka, kterému se točí vrtule.

Co s ním budu dělat nevím, ale je skvostné :-)

Mezi textilem jsem našla krajku, ve které jsem hned uviděla budoucí polštářek. Velikostně totiž přesně odpovídá. Doma jsem ji naaranžovala na polštář. Krásnej bude, no řekněte :-)

A rámeček na fotky koženého vzhledu s bílým štepováním v okrajích jsem tam taky nechtěla nechat :-)

V oddělení oblečení jsme zkoušely několik kousků, ale nakonec nekoupily nic.

Po blešáku jsme ještě mířily do obuví shánět kožené pohodlné lodičky pro Petru a zjistily jsme že je to větší problém než jsme čekaly. I v obuvích jako třeba Baťa nebo CCC mají jen pár (a to skoro doslova) kožených lodiček, takže jsme nekoupily.

Ale dopoledne jsme si užily skvěle. Já jsem ráno ještě připravila oběd a dala instrukce kdy dát do trouby a na kolik péct, takže když jsem přijela domů, měla jsem hotový oběd.

Po obědě přijel brácha, tak jsem si pohrála s Týnkou.

Prostě parádní den!

Skořicové sušenky "Esíčka"

Mám moc ráda sušenky kterým se říká Esíčka. Důležité je ale to, že jak nemám ráda sladkosti s kakaem, tak vyberu z balení jen ty skořicové a pak musím sehnat někoho kdo dojí ty kakaové :-D

Bohužel dlouhodobým sledováním musím konstatovat fakt, že poměr skořicových a kakaových sušenek v kterémkoli balení je v můj neprospěch :-(

A tak jsem si našla na internetu různé recepty na tento druh sušenek a recept si trochu upravila.

Tady je tedy ten podle kterého je peču já.

Nejdříve nechám v misce rozměknout 100g másla a vidličkou ho utřu s 80g krupicového cukru a jedním vanilkovým cukrem.

Po té smíchám 200g hladké mouky, 50g polohrubé mouky, vrchovatou lžičku prášku do pečiva a dvě zarovnané lžičky mleté skořice. Vše promíchané vsapu do misky k utřenému cukru a opět zpracuju vidličkou. Ke konci je možné těsto "dohňácat" i rukou, nebo to celé dělat v robotu.

Kdo by jste chtěl místo skořicových sušenek kakaové, stačí dát místo skořice stejné množství kakaa.

Já dělám většinou jen takovéhle malé množství , aby bylo k čaji nebo ke kafi. Je to množství tak na 1,5-2 plechy. Sušenky je totiž třeba dávat dál od sebe aby se při pečení nespekly k sobě.

Nedávno jsem si koupila v KIKu razítko a tak jsem ho musela vyzkoušet.

Razítko dělá jen otisk, tak je třeba najít doma něco, co má přibližně stejný průměr aby se sušenka vykrojila. Kdo nemáte skleničku potřebného průměru, nebo klasické kulaté vykrajovátko můžete použít třeba i zavařovací sklenici.

Sušenky peču v předehřáté troubě na 180C asi 15minut.