Vyřezávaná keramika

Už jsem o sobě na blogu prozradila kde co, ale zatím jsem moc nenapsala o svém keramičení :-)

Keramika je moje srdcovka. Zkoušela jsem různé techniky kreativních činností, ale práce s hlínou je pro mě jako terapie. Když si sednu a vezmu do ruky hroudu a začnu z ní zhomotňovat představu kterou má v hlavě, je to proces který mě uklidňuje.

A to mluvím o modelování. Točení je ještě o level výš. Tam musí člověk najít určitý vnitřní klid. Ten pocit, když vystředíte hlínu a začnete vytáčet misku...

V tomto příspěvku bych ráda představila moje vyřezávané mísy :-)

různých tvarů

 ale i mísy, které se dají použít jako malé truhlíky

 i mělké mísy, nebo spíš talíře

Takovouto techniku používají mnozí hrnčíři, ale většina z nich používá na vyřezávání skalpel, já si na to udělal svoje vyřezávátko abych měla otvory více pravidelné.

Kromě mís používám výřezy i na jiné výrobky.

Stínítko na lampičky do ložnice... 

Ptáčky...

Ptáčka stačí uvázat na mašli na přírodní věnec a jednoduchá dekorace je hotová :-)

A ještě připomínám stále běžící GA ;-)

Obrázky s medvědy

Při hledání obrázků které bych si ráda zarámovala jsem narazila i na krásný motiv medvídků se zajícem. Obrázek jsem upravila a pak začala přemýšlet nad barevným laděním obrázků, pozadí a barvy rámečku.

Barvu oblečení jsem sjednotila na bílou s tím, že takto je to takové čisté a barevně univerzální.

Ale to bych nebyla já kdyby mě uspokojil první výsledek a nelákalo by mě to zkoušet další možnosti. Vzala jsem tedy pastelky a začala vybarvovat stojícímu medvědovi a zajícovi oblečení a sedícímu mašli.

Konečně zima

První letošní opravdu zimní víkend :-)

Už ve čtvrtek u nás na jihu Čech začalo padat. V pátek už bylo bílo.

V sobotu už bylo sněhu na sněhuláka a tak jsem si pro radost postavila alespoň malého na parapet :-)

Tento víkend byl ve znamení návštěv a oslavy bratrových třicetin, takže jsem stále něco vařila a pekla.

A abych podpořila zimní (nebo vánoční) atmosféru, tak jsem se pustila do pečení cukroví :-D

Minulou neděli u nás byla na návštěvě kamarádka s dětmi a přinesla její cukrovíčko na ochutnání. Zachutnalo mi linecké s ořechovou pěnou a oříškem navrchu a tak jsem ji požádala o recept a v sobotu zkusila upéct.

Historku jak jsem se pokoušela vyšlehat bílek, do kterého jsem nasypala rozdrcené oříšky a až google mi řekl že to fakt nepůjde protože ořechy jsou mastné, asi vynechám :-) Tou už jsem pobavila Petru, které jsem volala jak peču podle jejího receptu :-D

V neděli už bylo sněhu tolik, že jsme sníh odhrnovali radlicí na vysokozdvižném vozíku. Mimochodem to jsme loni nemuseli ani jednou!

Moc jsem si to užila i když na běžky nezbyl čas a tak jsou připravené hned. Jak bude chvilička vyrazím ;-) Mám štěstí, že se doma obuji a vyrážím od vrat :-)

Tuhle fotku dnes vyfotil můj muž těsně před tím, než jsem se vrátila z práce. Když se ve středu vrátím o chvilku dřív, vyrazím na běžky!

Mega těstoviny

Když přišel před časem Kaufland na trh se značkou Exquisit, neodolali jsme a koupili maxi těstoviny. Nebylo to poprvé co jsem maxi těstoviny viděla, ale nikdy jsem je nekupovala. Zkusili jsme tedy tvar mušlí s tím že se to něčím naplní.

A jelikož jsem měla z italských týdnů v Lidlu doma rajčatový protlak a parmazán, bylo jasno.

Koupila jsem cca 300g mletého masa (vepřové, případně míchané), které jsem ochutila kořením Čevapčiči (od Antonína, jak jinak :-D), nasekaným jedním stroužkem česneku a na drobno nakrájené malé cibulky. Přidala protlak (přiměřeně) a nechala ho odležet.

Do vroucí vody na cca 15min. se dá vařit cca 14ks těstovin. Po uvaření a po mírném vychladnutí aby se s nimi dalo rukama manipulovat je vyskládám do máslem vymazané zapékací mísy, nebo na plech s pečícím papírem.

Po té mušle naplním pomocí lžičky směsí masa, posypu parmezánem a dám zapéct tak aby se maso uvnitř upeklo, tedy cca na 180stupňů dvanáct minut.

Od doby kdy jsem je dělala poprvé, už jsme je měli několikrát. Jen ještě jako párty jídlo jsem je nezkoušela, ale myslím že vzhledem k tomu jaká je to jednohubka akorát do ruky by se to na párty dalo servírovat ;-)

Druhé výročí, druhá giveavay

Uplynul další rok kdy s nepravidelnou pravidelností píši tento blog :-)

Když si tak zpětně prohlížím příspěvky, jsem ráda, že jsem se od 1.1.2014 rozhodla psát si takový deníček v podobě tohoto blogu a sdílet tak s vámi dění mého života.
Je to fajn moci si díky tomu připomenout co jsem prožila.

Jsem ráda, že jsem některé z vás inspirovala, navnadila, pobavila, dodala odvahu, šokovala...

Nastal čas, kdy bych zase jednu z vás chtěla potěšit a poslat jí "narozeninový" dárek.

Aby jste se dostali do slosování o originální keramickou cedulku a ptáčka z mé dílny stačí pod tento blog napsat příspěvek kam opět napíšete jaký příspěvek roku 2015 se vám líbil nejvíce a proč a přidáte se mezi pravidelné čtenáře (pokud ještě nejste).

Pokud dáte odkaz na moji giveavay na svůj blog (pokud máte) nebo na facebooku, tak mi to napište, dám vás do slosování dvakrát, tzn. dvojnásobná šance zvítězit ;-)

Slosování a vyhlášení vítěze proběhne 31.1.2016.

Stoleček v obýváku

Tak stoleček je na svém místě v obýváku u sedačky

O záchraně stolečku jsem vám už psala, ale od napsání příspěvku se práce na stolečku ještě vyvíjela :-)

Hned po šuplíčku, který si mě získal, mi v hlavě zůstávala ta původní deska stolečku s profilovanou hranou. Jen těžko jsem se loučila s myšlenkou že nový stoleček ji mít nebude :-/

Ale zase se mi nechtělo jít škemrat za sousedem truhlářem, který frézu s níž by tu hranu udělal raz dva má. Jelikož se dokončení stolečku nedostatkem mého času protahovalo, využila jsem jeden den situace kdy si od nás byl půjčit vozík za auto a zkusila se ho zeptat. Souhlasil, že mi hranu zfrézuje a já zase začala doufat.

Desku stolu jsem k němu donesla a za 10 minut si ji odnášela s tou vysněnou hranou :-) Jupí!

Nedalo mi to a nohy stolu jsem ještě přebrousila a plánovala jak na nožičkách ve výšce nastavování udělám drážku, abych tak opticky zamaskovala napojení různých kusů dřeva. Ale jelikož jsem si nebyla jistá jak, resp. čím to udělat a můj muž přišel s tím, jestli by nebylo lepší ty spoje zatmelit, rozhodla jsem se to zkusit s tím, že to snad po natření lazurou bude vypadat obstojně :-)

Kelímek tmelu mi muž došel půjčit k sousedovi. Já spáry zatmelila, přebrousila a celý spodek stolu se šuplíčkem natřela lazurou v šedohnědém odstínu.

Společně jsme pak desku připevnili pomocí úhelníkových plechů.

Třikrát hurá, další kousek je dokončený a můžu se vrhnout na další :-)

Dakar 2016

Teď na sebe možná prozradím něco nečekaného...

V mém srdci je prostor pro cosi co by se dalo nazvat nadšením pro motoristické sporty :-)

Část mého "já" miluje rychlou jízdu, zvuk motorů (hlavně puf puf které vydává Mitsubishi), obdivuje perfektní práci mechaniků v paddocku...

Když to vezmu historicky popořadě... :-)

Ještě než jsem se zařadila mezi řidiče jsem pravidelně sledovala závody Formule jedna a v té době i vycházející hvězdu, mou platonickou lásku, Tomáše Engeho :-D

Byla jsem tak znalá věcí kolem formule, že bych bývala mohla psát na toto téma články, nebo moderovat (hahaha, něco tu začíná smrdět). V jednom časopise byla tenkrát soutěž o to kdo položí nejlepší otázku na Tomáše a vybraní byly tři čtenáři. Mezi nimi já!

Autoškolu jsem si začala dělat už v 17,5 letech a v den mých narozenin mi byl vydán řidičský průkaz. Do autoškoly jsem šla s tím, že se tam jezdit naučím. Nevím proč, ale vybrala jsem si instruktorku (místo instruktora), ale vyklubala se z ní nepříjemná ježibaba a autoškola do poslední jízdy s komisařem byla utrpením. Teď už s úsměvem vzpomínám na její hlášky typu "slušný člověk nezahybá, ale odbočuje" :-D A nebo jak mě sekýrovala, že mám ty nohy moc u sebe, že se mám uvolnit atd :-D :-D :-D

Pak jsem začala jezdit sama a učila se od mého přítele o kterém jsem v té době tvrdila že jezdí nejlíp ze všech lidí co znám.
Pozn. redakce: Teď si myslím že jezdím líp než on, protože jezdím víc v klidu :-D ;-)

S přítelem jsme si pořídili pěkný sportovní vůz pro dva a nějaký čas si užívali příjemného svezení, ovšem jízda na našich silnicích není díky účasti dalších řidičů ani trochu bezpečná, o čemž jsme se taky párkrát přesvědčili, že jsme si pořídili závodní auto a začali jezdit rallye na uzavřeném okruhu.

Závodili jsme asi dvě sezony, protože časově i finančně je to dost náročné a když se tomu člověk nechce věnovat na plno a hrabat se v autě den co den, nebo na to mít team lidí, není to k tomu.

Měli jsme slabé autíčko, jezdili jsme v nejnižší třídě (podle objemu motoru), ale moc mě to bavilo, protože to nebylo tolik o rychlosti, jako o hlavě. Tedy o tom jak dokážete pracovat sami se sebou. Jak se umíte rozhodovat, jak vyhodnotit možné riziko atd. To mě na tom nejvíce bavilo. Sešlápnout pedál plynu a pak zase skočit na brzdu umí kde kdo, ale vědět v kterou chvíli co, je to co nás posouvalo ve výsledkové listině i před auta tabulkově se silnějšími vozy!

Teď už jsme vybouření i když naše srdce stále bijí pro závodní vozy a tak se čas od času jedeme podívat na rallye a teď na začátku roku je to pro nás jako každý rok ve znamení sledování dění kolem Dakaru.

Na tomto závodě se mi líbí že je to boj s velkou mocí přírody, boj sám se sebou (překonávání extrémních teplot, výškových metrů, vyčerpání atd.), je to zase o tom nalezení té míry a vyváženosti všech aspektů pro to aby se závodník dostal do cíle. Nejvíc obdivuji závodníky na motorkách! To je pro mě největší extrém! V autě jsou částečně uchráněni a taky jsou na to dva.

A co se mi na Dakaru líbí nejvíc, je že v závodě se vždy několik desítek lidí, co to nejednou pro výsledek, ale pro celkový pocit. Ty si pak na trati i v bivaku pomáhají a to je to jak se říká duch Dakaru!

Vánoční trhy ve Vídni

Miluju Vánoce! Ten čas, kdy jsou na sebe všichni více hodní a milejší než obvykle. Čas plný očekávání zda se splní naše přání. Dobu zaslouženého odpočinku po celoročním honěním se za tím co "musíme" udělat.

A my aby jsme ukončili ten shon, jsme vše hodili za hlavu a odjeli 23.12. se připravit na vánoční klid a pohodu do Vídně na tamní adventní trhy.

Dopředu jsme si na netu zjistili potřebné informace kde jaký trh najdeme, kde zaparkovat atd.

Vyrazili jsme před osmou ráno za svítání.

Cesta od nás trvá cca 3,5 hodiny, takže kolem půl dvanácté jsme dorazili na kraj Vídně, kde jsme pohodově zaparkovali auto na dohled od konečné metra trasy U1 stanice Leopoldau. Koupili jsme si v automatu co komunikuje česky jízdenky a vyrazili do centra.

Zvolili jsme pořadí návštěvy trhů tak aby jsme se přes den podívali na památky a večer skončili na nejznámějším trhu na prostranství před radnicí Rathausu.

Vystoupili jsme tedy na stanici metra Südtiroler Platz, což kousek od zámku Belveder. Je to velká stanice metra, kde je infocentrum, kam jsme si zašli pro nějaký prospekt s mapkou. Sice jsme jednu měli vytisknutou v netu, ale... Po tom co jsem do ruky vzala letáček s mapkou v čínštině, jsem hledala stejný v angličtině a našla i v češtině. Super :-D

Zorientovali jsme se kudy z metra aby jsme chytli směr Belveder.

Za cca 5 minut jsme vstupovali na nádvoří barokního zámku kde před průčelím bylo rozestavěno několik stánků.

 Počasí bylo slunečné a vůbec nepůsobilo vánočně, ale zase na chození po památkách a trzích Vídně naprosto ideální :-)

Svažujícími se zahradami Belvederu, kde hlídač hvizdem píšťalky upozorňuje neukázněné návštěvníky na zákaz vstupu na trávníky, jsme se vydali na druhé trhy na Karlsplatz.

Prošli jsme kolem francouzské ambasády, kde ještě pár drobností připomínalo události 13.listopadu.

Po příchodu před barokní kostel Karlskirche se před námi rozprostřel trh se stánky umístěnými v přilehlém parku.

Krásný řemeslný trh kde bylo možné shlédnout originální a neokoukané výrobky. Zaujal mě třeba pán co vyráběl ulítlé kožené čepice v kombinaci s recy věcmi jako například pracovní rukavice jako kšilt atd. V podobném stylu se nesl i recy kolotoč :-)

Po projití trhů jsme si zašli na záchod do jedné z budov místní technické univerzity. Na toalety upozorňuje informační ukazatel a jsou zdarma.

Dále jsme pokračovali kolem stanice metra Karlsplatz ;-) (přestupní stanice trasy U4 a U1) k opeře která je po cestě na další trhy. Tady jsme poprvé znejistili co do správného směru a tak jsme se zeptali na cestu místního strážníka, který právě odpustil jednomu řidiči pokutu za parkování :-)

Být ve Vídni a nevidět slavnou Staats oper by byl hřích :-)

Od opery je to kousíček k Maria-Theresien-Platz, což je prostor mezi Uměleckohistorickým a Přírodovědným muzeem.

I zde bylo co obdivovat. Koupili jsem pár drobností jako upomínkové dárečky z cesty pro naše blízké.

A taky jsem si tady dala první punč - pomerančový. Neodolala jsem hrníčku ve tvaru botičky :-D

Každý trh ve Vídni se liší jiným tvarem hrníčků do kterého můžete dostat nejen punč nebo svařák, ale i jiné dobroty.

Hrníček je zálohován 3 eury a můžete ho vrátit v kterémkoli stánku kde pití nabízejí, ale pouze na tom konkrétním trhu. A nebo si ho nechat jako suvenýr ;-)

Přes sousední Museum Quuartier kam jsme jen nakoukli jsme se probloudili do Spittelbergu. Netušili jsme "kudy tudy", ale šli jsme tak nějak intuitivně a za nosem až jsme narazili na první z uliček biedermeierovské čtvrti, kde jsou v úzkých uličkách umístěny stánky. Musím potvrdit to co se povídá, každý trh ve Vídni má jinou atmosféru. 

Pro ty z vás, kteří by jste se sem chtěli podívat doplním že se jedná o 7. vídeňský okres a uličky se rozprostírají kolem páteřní ulice s příhodným názvem Siebensternstrasse ;-)

Začalo se stmívat a nás čekal poslední z plánovaných trhů.

Libovala jsem si jak nám to časově krásně vychází! Těsně před tmou jsme prošli kolem Parlamentu na sousední Rathaus platz.

Nejznámější z vídeňských trhů byl opravu nejvíce zalidněný. Možná i tím, že přes den tolik lidí na trh nejde, ale naštěstí to nedosahovalo takových extrémů o kterých jsem slyšela :-)

Kdo má rád kýče, přijde si zde na své :-D Takové množství barevných světýlek... :-)

Tento trh čítá přes 140 prodejních stánků s zbožím nejen s vánoční tématikou a samozřejmě i stánky s jídlem a pitím. Tady jsem si kvůli hrníčku ve tvaru srdíčka a taky pro zahřátí koupila jablečný bio punč.

Krásný byl i hodně starý kolotoč pro děti z roku 1895.

Po tom co jsme se občerstvili sýrovou klobásou v bagetě jsme se vydali pro vyhlídnutou skleněnou ozdobu, kterou jsem ze strachu z možného rozbití nechala až na konec. Byl to sice trochu risk, protože se jednalo o ručně kreslené ozdoby (co kus to originál), ale počkala na mě :-)

Po té jsme za radnicí nastoupili do metra a s přestupem na Praternstern jsme za pár minut byli zpět u auta a vyrazili směr domov :-)

Ještě jsme stihli rychlý nákup v Hoferu před tím než v osm hodin zavřeli.

Po 20.hodině už nikde nenakoupíte (stejně jako v neděli) a mě se to tak líbí! Myslím že každý z nás by bez nákupu v neděli či pozdě večer vydržel a prodavačky v obchodech by mohly být možná díky tomu příjemnější :-)

Po půl dvanáctý jsme byli doma a do půlnoci v posteli. S blaženým pocitem na duši jsem usnula a nechala si zdát co nám druhý den Ježíšek přinese :-)

Charitativní blešák

Stejně jako každý rok i letos se konal blešák jako součást kulturního dění ve městě. Blešák pořádá místní hospic Jordán.

Chodím tam velmi ráda, protože nejen že si tam udělám radost, ale mám dobrý pocit, že peníze které zde utratím nejsou výdělkem ale jsou příspěvkem na chod hospice.

Hospic pořádá blešák několikrát do roka. Vždy před pořádáním vyhlásí sbírku věcí, které lidé mohou donést a ty se pak prodávají. Dají se zde nakoupit kromě oblečení a módních doplňků i různé věci do domácnosti, hračky pro děti či knihy. Každý si najde to svoje :-)

Já tam chodím hlavně pro medvědy :-) Letos jsem opět rozšířila svou sbírku medvědů a koupila dárky pro mé dvě kamarádky. Dostanou je k Vánocům ;-)

A po minulém blešáku se koukám i po špercích.

Mezi bytovým textilem jsem objevila i krabici s knoflíky a tak jsem koupila hrst malých knoflíčků a třeba se mi přes svátky podaří zrealizovat nápad, který už dlouho dozrává v mé hlavě ;-)

A rámeček s pohlednicí za sklem na které je bilboard se sloganem "Láska je všechno co potřebuješ" jsem vzala jako trefné sdělení a tak jsem ho tam taky nemohla nechat :-)

Rámeček je jak na pověšení, tak i na postavení.

Po tom co jsem nakoupila jsme se šly s mamkou podívat na vánoční trh na náměstí. Neplánovaně jsem se tam potkala i s mou milou kamarádkou Peťou B. jejími dětmi a maminkou. Tak jsme si i s její Elinkou udělali tradiční selfí :-)

Písmena vyřezaná ze dřeva

Mám ráda osobní dárky. Takové dárky, které dárce vybírá s láskou a pečlivě tak aby obdarovanému udělali radost. I proto mám ráda dárky vyráběné.

Od svých kamarádek pár takových dárků mám a mám je moc ráda ♥

Letos jsem se rozhodla pro mého bratra a jeho přítelkyni vyřezat ze dřeva písmena. Iniciály jejich křestních jmen.

Ten záměr jsem nosila už dlouho chtěla jsem si pro sebe a mého muže vyřezat písmena k zavěšení nad postele, ale znáte to o té kovářově kobyle :-D

Už z doby, kdy jsem si je chtěla vyrobit pro sebe jsem věděla, že je důležité vybrat vhodný tvar. Nejen líbivý, ale hlavně vhodný pro vyřezání pilkou a s rovnou spodní částí aby šly třeba postavit na poličku.

Našla jsem se na hromadě prken zbylých z rekonstrukce domečku vhodné širší prkno a nechala ho doma proschnout.

Vytiskla si písmena o potřebné výšce (dané šířkou prkna) v tiskárně a pustila se do práce :-)



Nejprve bylo potřeba prkno očistit od mechu a jiných nečistot a vytahat hřebíky.

Obkreslila jsem si písmena na dřevo a pustila. Vybrat ideální místo není jen tak... Vybírala jsem s ohledem na praskliny dřeva na suky a v neposlední řadě s ohledem na díry po hřebících :-)

Vyřezávání nešlo vůbec tak jednoduše jak jsem si myslela :-/

I když jsem si kvůli tomu koupila nový list pilky aby byl ostrý, zařezával se do dřeva dost ztěžka :-(

K tomu jsem si dřevo nechtěla upevňovat nijak do svěráku či pomocí svorek a tak jsem ho přidržovala. Díky tloušťce prkna to byl trochu zápas :-)

Netrvalo dlouho a první nezdar se projevil v podobě zlomení se již vyříznuté části písmene K. Nevadí, to spraví Herkules :-)

Nevzdala jsem se a vyřezávala dál.

Bohužel písmenko M se mi během vyřezávání postupně rozlámalo podle let na pět kousků. Ale i to jsem poslepovala a doufala, že spoj bude držet natolik, abych písmena mohla finálně upravit.

Měla jsem v plánu kvůli odstranění nátěru bílé barvy a kvůli sjednocení řezné plochy s tou lícovou písmena po vyřezání olouhovat. Což jsem opatrně udělala kartáčkem na ruce.

Po tom co jsem písmena za pomocí louhu odrhla jsem je nechala přes noc usychat u kamen. Ráno mě málem kleplo, když jsem zjistila že písmeno M je rozlezlé jak v komiksu do oblouku. Chtělo se mi brečet. Po té práci, co jsem si s nimi dala to takhle dopadlo? :-(

Ani jsem to nefotila.

Můj muž mě utěšoval tím že i tak je to pěkný a já se přemluvila, že písmenem nezatopím, že ho tedy daruji bratrovi takto (že snad se bude líbit i tak).

Druhý den ráno mě ale čekalo milejší překvapení a to v podobě toho že písmenko se vrátilo do své původní vyřezané podoby. Díky Bohu!

Můj muž mi je pomohl rašplí a pilníkem obrousit v řezné ploše nahrubo a já pak písmenka ručně osmirkovala na čisto.

Výsledek se mi líbí, ale než se dám do výroby dalších musím se z toho otřepat :-)

Rám obrazu, rám zrcadla

Když jsem plánovala koupelnu, chtěla jsem zrcadlo s rámem ze starého obrazu. Jeden rám jsem na to měla schovaný. Kdysi jsem ho dostala jako pozůstalost po malíři.

Povrch rámu byl z "materiálu" se kterým jsem se ještě nesetkala. Dle mého taťky jakási želatina se sádrou.

Nejdřív jsem zkoušela povrch opálit, ale jediné čeho jsem docílila bylo vybublání. Zkusila jsem kousek obrousit. Ano, pod ním je dřevo, ale...

Kvůli profilaci rámu a tloušťce povrchové úpravy bylo téměř nemožné zbavit se ho mechanicky.

Bohužel urputně odolával i mému snažení zbavit se ho chemicky. Louhovala jsem, drhla plastovou drátěnkou (abych neudělala rýhy do dřeva) a několikrát při tom ztratila naději že to dostanu dolu.

Ale chtěla jsem dřevěný rám, nechtělo se mi ho přetírat barvou.

Po několikerém louhování (opakovaně) jsem docílila tohoto stavu. Přední část na dřevo, stačí jen dobrousit a boky zůstanou bílé.

Ručně jemným smirkem jsem obrousila to co vylezlo po posledním louhování a víc už se s rámem trápit nehodlám :-) Líbí se mi tak jak je.

U skláře jsem nechala uříznout zrcadlo a mého muže poprosila o přidělání skobičky do zdi nad umyvadlo. Jen mě zarazil jeho dotaz zda bude zrcadlo naležato, nebo nastojato :-) Nejdřív jsem si myslela, že mě chce naštvat (když občas nechce něco dělat, vymýšlí si blbosti), ale musela jsem mu dát za pravdu, že ani na stojato by to nebylo blbý :-) Ale já od začátku, ještě v dob hrubé stavby jsem počítala s zrcadlem na šířku.

No a takhle to vypadá. Ještě chybí světlo nad zrcadlem, mělo by to být takové nějaké.