Dámská jízda v Sobíku

Přes to že byl pátek 13., užila jsem si krásně den. Tak jak to u ne dlouho plánovaných akcí bývá ;-)

Dle kalendáře jsem měla mít volný pátek (nepracovní den), ale měla jsem v plánu nechat se zkrášlit u kadeřnice. Místo toho mě kamarádka Peťa B. přemluvila a vyrazili jsme do Soběslavi. Naše obvyklé kolečko, jehož tradici jsme založili loni na podzim se skládá z prohlídky sekáče, následně posezení u čaje a čerstvého pečiva v čajovně a na konec návštěvě výstavy Kreativ.

Soběslavský sekáč pro mě osobně není nic extra, ale ve společnosti Peťi dostává návštěva sekáče jiný rozměr! :-) Víme jaký má ta druhá vkus, takže si různě ukazujeme co jsme našly. Pak to zkoušíme jedna, pak zase druhá. Což je komické, protože naše postavy jsou rozdílné víc než by se zdálo :-D Komentujeme některé šílenosti, které se tam taky dají najít. No "ostuda" :-D Myslím si že vždycky když odejdeme, že jsou rádi :-D 

Tentokrát jsem si ze sekáče přinesla světlounce růžovou pašmínu, dva skvělé kožené pásky, jaké jsem sháněla delší dobu,

dětskou sukýnku s krásnou krajkou (už je odpáraná) a povlak na polštář, který přešiju (libí se mi látka).

Čajovna – kavárna "Rolnička" vznikla jako zácvikové pracovního místo pro lidi s mentálním a kombinovaným postižením. Je to moc příjemné prostředí kde jste obklopeni výrobky z místní chráněné dílny.

Vždy si dáme něco dobrého k pití, já střídám různé pečené čaje, a k tomu jsem od minule nemohla zapomenout na ještě teplé kynuté koláčky. I tentokrát jsem měla štěstí a pochutnala jsem si na té božské dobrotě :-)

Peťa neodolala a koupila si krásný hrneček (ten co držím v ruce).

Další štací byla návštěva samotné výstavy, kvůli které jsme zahájily tuto milou tradici. Hned u vchodu jsme dostali starší číslo Rozmarýny. Nakoupily jsme pár drobností na dekorace 

a já jsem si vyrobila v rámci workshopu dvoje naušnice.

Už před dvěma roky jsem si vyrobila dvoje a nosím je moc ráda. Nejen že jsou originální, ale sama jsem si je vyrobila! :-D Takže jsem si dnes s nadšením vyrobila další ;-)

Opět velmi vydařený sraz na kterém tentokrát chyběla třetí mušketýrka Klárka Ž., ale snad jí potěší, že jsme se měly fajn a užily jsme si to i za ní a na podzim se nám třeba podaří sejít ve třech ;-)

Po cestě domů jsme ještě udělaly mezi zastávku v našem místním květinářství, kde jsme nakoupily macešky.

Když jsme odvezla kamarádku Peťu domů, pozvala mě k nim domů, abych se mohla vidět s její 2,5letou dcerkou, kterou nechala doma na hlídání tatínkovi... a světe div se... ona se urazila, že zůstala doma a nechtěla s náma mluvit!!! 

Ale rozlechtala jsem jí, že nás za chvíli vzala na milost ;-)