neděle 27. listopadu 2016

Nejlepší vánočka

Včera jsem byla s kamarádkou na kreativní akci jejíž součástí byla mimo jiné soutěž o nejlepší vánočku. Mám ráda tyhle akce, kde šikovní lidé prodávají své výrobky a na téhle byl i povedený doprovodný program.


Po příchodu jsme si prohlédly zboží některých prodejců. Kamarádka byla pozvaná do hodnotící poroty a mě požádala, jestli se postarám v té době o její děti, takže pak šla ochutnávat a já s dětmi prošla stánky podrobněji. Taky jsme nechali Elince na obličej namalovat její oblíbenou Kittinku.


Zboží prodejců jsme si prohlédly důkladněji a něco i nakoupily.


I mě se podařilo ochutnat kousek od každé z celkem třinácti soutěžních vánoček. A jak jsem tak ochutnávala, řekla jsem si že musím druhý den taky upéct vánočku :-)

A tak se i stalo :-)

A jelikož moje fotka na instagramu a MS měla velký ohlas, přidávám sem na blog i recept podle kterého jsem ji dělala a pár typů jak na ni.

Jako každé kynuté těsto dělám i těsto na vánočku z kvásku. Kvásek si připravím ze 100ml teplého mléka, 30g rozdrobeného droždí, lžíce cukru a lžíce mouky. To celé zamíchám a nechám na teplém místě.

Než kvásek vzejde proseji si do zadělávací mísy půl kila kvalitní hladké mouky. Já používám osvědčenou dvounulku která má vyšší podíl lepku a tak je těsto z ní pěkně plastické. Do mouky přimíchám 80g cukru krupice, dvě lžičky vanilkového (ne vanilínového!) cukru a cca půl lžičky nastrouhané citronové kůry. Té nedávám moc, nemám ráda když je vánočka moc navoněná a používám kupovanou sušenou kůru. V této směsi udělám důlek a do něj naliji 100ml vlažného mléka, 100g rozpuštěného tuku (klidně můžete použít Heru), jedno celé vejce a jeden žloutek a nakonec vliji kvásek. To vše s láskou a poctivě zamíchám a míchám a míchám než mi dojdou síly :-D

Po té těsto vyklopím na pomoučněný vál a uhnětu bochánek, který vložím zpět do mísy a tu dám na teplé místo ke kamnům, nebo na topení. Je důležité aby těsto neoschlo, takže ho přikrývám potravinářskou folií.


Po té co vykyne (cca zdvojnásobí svůj objem) bochánek vyklopím na vál a rozdělím na 8 stejných dílů. 
Kdo chce, může přimíchat předem namočené rozinky, já dělám i bez rozinek.

Jelikož nejsem "žádný béčko" :-D tak pletu vánočku z devíti pramenů, ale vrchní dva prameny dělám tenčí.

Tuším že postupů pletení spodního patra je více. Pokud by někoho zajímal můj postup zkusím ho popsat, ale jinak je na YT spousta videí, podle kterých to jistě zvládnete :-)


Důležité je prameny neutahovat a plést s láskou :-)
Po té co je spodní patro upletené, přendám cop na plech, malinko ho pomačkám a potřu rozmíchaným bílkem s trochou vody.

Prostřední patro ze tří zvládne každý ;-) Poslední díl co zbyl si rozdělím na dva a vyválím tenčí prameny, které jen přetáčením přes sebe zamotám a po potření druhého patra položím nahoru.

Nakonec celou vánočku potřu bílkem, posypu mandlemi a nechám ještě chviličku na teplém místě, aby zpět získala svou nadýchanost. Po té vložím do trouby rozehřáté na 180st. a zapnu horkovzduch.

Po cca 10minutách stáhnu na 160st. a dopeču do zlatova. Nemám ráda, když je moc upečená. Raději méně, než více :-)


Takhle vypadá, když se upečená pocukruje. Většinou si pohled na ní nevychutnám dlouho. Mizí ještě teplá :-)

Přeji vám krásnou první adventní neděli :-)

pátek 25. listopadu 2016

Skleněný poklop

Vždycky se mě fascinovaly skleněné poklopy.

Před časem jsem neodolala a koupila si malinký poklůpek. Původně na citron, ale já ho používám i na sušenky. Ten jste mohli vidět v příspěvku o skořicových sušenkách.

Asi půl roku po té mi do oka padla větší dóza na sýry, kterou taky používám i na různé jiné pochutiny.



Nápad který vám teď představím uzrával v hlavě nějakou dobu. Ono jak to tak bývá, od nápadu k realizaci je dlouhá cesta. Vše je třeba doladit do posledního detailu.

Mezi kamarády keramiky jsem známá svojí úchylkou v kombinaci keramiky s jinými přírodními materiály :-) Ale se sklem v této podobě jsem to zkoušela poprvé.

Začalo to nákresy na papír, kam jsem si poznačila své nápady. Šlo o poznámky jaké tvary úchytek by bylo fajn vyzkoušet a jaké k nim udělat spodky.


Keramika je dost alchymie a tak bylo třeba vychytat proporce a další detaily.

Takhle to vypadá, když se nápad zhmotní :-)


Na stole to vypadá dobře a pokud se nestihne vše sníst hned, tak to neosychá.

pondělí 21. listopadu 2016

Setkání na půli cesty

O tom, jak jsem se dala dohromady se svou spřízněnou duší Lindou Z. jsem vám už psala.

Jelikož ona je od Plzně a já od Tábora nemáme moc často možnost se potkat. Většinu času jsme tedy v kontaktu pouze přes internet.

Od července jsme se domlouvaly, že se sejdeme na půli cesty a vyšlo to až dneska.
A to před víkendem bylo plánované setkání v ohrožení kvůli zdraví Lindiny dcerky.

Dnešní mrznoucí mlha, která byla snad po celé ČR když jsme ráno vyráželi sobě vstříc, nás nepotěšila, ale dojely jsme do Příbrami v pořádku. Po menších problémech obě zaparkovaly a sešly se v domluvené kavárně Time Cafe.


Moc příjemná kavárna, kde je i dopoledne ve všední den nečekaně rušno. Hodně lidí se zde zastaví na ranní kávu a snídani. I my jsme si daly kávu a já zkusila toasty s chorizo salámem a sušenými rajčaty.


Po snídani jsme se vydaly na místo, které je v sezónně jistě plné turistů, na nedalekou Svatou Horu.


Měly jsme to štěstí, že jsme si toto poutní místo mohly prohlédnout bez turistů a v klidu tak obdivovat umělecká díla mnoha malířů, sochařů, štukatérů a uměleckých řemeslníků.




Jen zvony nás v jednu chvíli vylekaly, když jsme byly v jejich bezprostřední blízkosti a ony začali odbíjet :-)


Po prohlídce jsme se prošly přilehlým parkem a jelikož Linda je fotografka profesionálka udělala mi pár moc hezkých fotek. Tedy když mi půjčila její foťák, pokusila jsem se udělat pěknou fotku i já jí :-D
Jako vždy jsme si užily legraci.

Prošly jsme si i obchůdky našemu srdci blízké. Potěšily oko a koupily si pár drobností pro radost a na památku. Třeba balení dvou andílků, které jsme si symbolicky rozdělily a každá si domů odvezla toho svého :-)


Loučily jsme se nerady a slíbily jsme si že nejdéle na jaře se budeme zase muset potkat na půli cesty :-)

středa 16. listopadu 2016

Houpací kůň

O mé sbírce koupacích koníků jsem vám už psala loni v lednu.

Mohli jste si přečíst jak svoje koníky aplikuji na květináče i truhlíky. Ale i samostatní mají využití třeba na vánočním stromečku nebo třeba jako ozdoba na věnci.


Ale i jen tak zavěšení na stužce jako dekorace kdekoli po bytě nebo jako dárek jsou oblíbení.

Od doby kdy jsem koníky začala dělat, jich hodně už našlo domov jinde. Ale i tak se mi doma stáj s keramickými koníky trochu rozrostla :-)


Na koníčky jsem si v minulosti sama udělala formu, přes to je podíl ruční práce na detailech a povrchové úpravě na každém z nich tak velký, že je každý koník originální!

Co vám chci dneska představit jako novinku jsou koníkové obrázky.


Začala jsem si hrát s kombinací rámečků, pozadí s vybraným koníkem.
Vždy sladěný rámeček, pozadí a koník.


Baví mě kombinovat různá pozadí s koníky a k tomu dolaďovat rámečky :-)


Pokud by jste měl někdo o nějaké koníkové obrázky zájem, napište mi mail ;-)

pondělí 14. listopadu 2016

Keramický ptáček se srdíčkem

Keramické ptáčky které vyrábím s kytičkou jsem vám už představila. Ptáčci s kytičkou však nejsou jediní, byly jen první které jsem začala dělat :-)

Dalšími do sbírky přibyly ptáčci se srdíčky.


Přírodní či barevné...


Menší či větší srdíčko...


Srdíčka jsou plasticky vystouplé, jako vyrytý obrys či vyděravěné.


Ptáčky dělám jak s dírkou pro provléknutí stužky, tak i bez ní pro použití třeba na věnci, nebo se stužka dá i dodatečně nalepit. Stačí vybrat tu která nejlépe ladí ;-)


Tito ptáčci jsou vděčným drobným dárkem pro kohokoli :-)


Třeba pro kolegyně v práci při vánočním večírku :-)

pondělí 7. listopadu 2016

První listopadový víkend

Taky vám ten čas tak letí? Kolikrát si říkám, že mi čas letí proto že jsem tak akční. Tím že mám moc aktivit a potřebuji toho hodně stihnout mi přijde že čas letí a že jsem pořád v letu.

V pátek jsem měla volno (nebyla jsem v práci) a tak jsem ráno vstala a šla si zaběhat. Rozhodně nejsem ranní ptáče, ale tentokrát jsem vstala před budíkem a celá natěšená v sedm hodin ráno stála před domem oblečená a připravená vyběhnout :-) Bylo krásné mrazivé ráno. Sluníčko slibovalo hezký den. Na trase jsem vyrušila od snídaně postupně čtyři srnky a vyfotila pár fotek. Ta atmosféra začínajícího dne byla úchvatná!

Nakonec jsem musela vyfotit i sebe, abych zachytila ten můj vnitřní pocit, když jsem doběhla domů :-D


Když jsem se vrátila domů, dala jsem si sprchu a připravila snídaně pro mě a mého muže, který se tou dobou již vracel z první páteční pracovní cesty. Nasnídali jsme se a já začala obvyklý dvojboj - pračka + myčka :-)

Po tom co jsem pověsila ven prádlo, které mi ve větru na sluníčku krásně schnulo...


... jsem šla do dílny natírat sloupky a trámy k nově vznikajícímu zápraží podél východní části domu.

Nemám ráda natírání! Nevím proč jsem v této činnosti nenašla zalíbení, jako někteří, ale beru ji jako nutné zlo. Je to potřeba natřít a nikdo jiný to neudělá :-D

Takže první nátěr, přebrousit a další nátěr.


Mezi tím vždy technologické přestávka, aby barva zaschla a dalo se otočit. Tu jsem vyplnila vyndaváním umytého nádobí z myčky, nebo přípravou oběda.

Odpoledne jsem ještě poklidila doma a večer jsem byla tak unavená, že už jsem nedělala nic.

V sobotu jsem si nařídila budíka. Vstala, dala sprchu, vyfoukala vlasy, připravila snídani a vyrazila vyzvednout kamarádku. Jeli jsme na charitativní blešák, o kterém jsem vám už psala na jaře a i v roce 2014

I tentokrát jsem neodcházela z prázdnou :-) Zase jsem ulovila plyšové medvědy, nějaké knížky, nějaký textil, helmičku pro neteř a nějaké drobnosti pro radost.

V pátek jsme se domluvily, že by jsme ještě využili počasí, pokud tedy bude na naší straně a po blešáku nafotili v přilehlých sadech nějaké podzimní fotky.


Sluníčko tedy nesvítilo, ale světlo bylo dobré a teplota taky přijatelná.
Jako vždy při focení jsme si užily spoustu legrace a nabraly nové zkušenosti. Jak v pozici fotografky, tak modelky. Musím uznat že to modelky nemají jednoduché :-D Kolikrát je póza nepřirozená až nepohodlná, aby vypadala postava na fotce dobře :-)


Ale naše fotky jsou čím dál lepší :-) Už víme jaké chyby nemáme dělat a jaké pózy naší postavě nelichotí :-D

Domů jsem se vrátila v poledne, udělala oběd a šla jsem zase natírat. Večer jsem trávila spíš na instagramu, na kterém teď ujíždím víc než na blogu a přebíráním a ořezáváním fotek z dopoledne.

Na neděli bylo hlášeno deštivo a tak nebylo co řešit. Budeme doma.
Můj muž celé dopoledne servisoval auto, připravoval ho na zimu a já se věnovala úklidu doma. Po obědě jsem šla zase natírat.

Už delší dobu jsem měla chuť na kupovanou pizzu a tak jsem rozhodla, že večeři si objednáme. Pizzu mi přinesl můj muž až do dílny s tím, že už mám končit, že jdeme jíst. Zbývalo mi posledních šest trámů z jedné strany natřít a bylo hotovo.

Teď jistě chápete, proč reportáž z víkendu píši až dnes :-) Dřív nebyl čas, nebo energie :-)

A jak vy jste strávili první listopadový víkend? :-)