úterý 31. května 2016

Zarážka dveří z plyšáka

Používáte doma zarážky dveří?
My máme dvě jednu u dveří z ložnice do chodby a druhou z dětského pokoje do chodby. U ložnice mám koupenou před lety v KIKA (viz. příspěvek zde).

Do dětského pokoje se mi nabízel plyšák, kterého jsem koupila na blešáku. Díky jeho hadrovosti (myslím že není naducaný) se nabízelo mu naplnit bříško a udělat z něj těžítko které by bránilo zavírání otevřených dveří větrem.


Tak jsem přistoupila na drobný chirurgický zákrok a na zádech jsem mu udělala rozparek pro vložení kelímku naplněného pískem.


Vložený kelímek jsem otočila víčkem dolu aby byl stabilnější. Vatelín z bříška jsem pečlivě rozprostřela kolem kelímku aby byl kelímek pěkně na středu a na omak byl plyšák měkký. Pak jsem opět sešila.


Trochu jsem měla obavu aby kelímek naplněný pískem stačil, ale praxe ukázala že ano. Zarážka funguje skvěle ;-)

pátek 27. května 2016

Mísník - začátek příběhu

Většinou kousky k renovaci nekupuji, ale dostávám a nebo zachraňuju. Ale tentokrát mě zaujal inzerát na Bazoši. Nedaleko mého bydliště prodával pán tuto skříňku


Láska na první pohled. Uprosila jsem tedy mého muže a jeli jsme se na ní podívat. Skříňka už byla vystěhována na dvorku před domem. Její stav potvrzoval tvrzení její majitelky která říkala, že ještě před týdnem v ní byly kompoty a marmelády :-)

Bohužel při dalším pohledu bylo jasné, že skříňka není úplně v dobrém stavu. Už cena 500Kč mě měla varovat. Dlouho se to ve mě pralo. Pět set korun sice není moc, ale taky ne málo na to abych domu dovezla dříví. Vzhledem k tomu že jsem se opravdu reálně obávala toho že skříňka nepřežije naložení... a když naložení ano, převoz už ne... Po hodině už to vypadalo, že se na tom shodli všichni zúčastnění včetně pána co ji na inzerát nabízel. Ten řekl, že ji tedy rozštípe a spálí. Smutně jsem tedy nasedla do auta a v tu chvíli na mě padla lítost z toho že ji nedokážu zachránit a že můj muž se mnou nadšení pro skříňku nesdílí a neubránila jsem se slzičkám. Když to můj muž viděl, tak se vrátil, pánovi dal stovku na pivo a skříňku naložili. Mě bylo tááák trapně! Když jsem pánovi na rozloučení podávala ruku, jen s velkým sebezapřením jsem se mu podívala do očí. Myslím že pán na mě vzpomíná ještě teď :-)

Pak jsem se už jen modlila ať to nedrncá a ať není po otevření dveří dodávky na prkýnka. I když teď po těch třech letech je mi jasný že i prkýnka bych dala dohromady :-D

Skříňka přežila. Až na vyvrácení dvířek.


Ťapinka to musela hned zkontrolovat :-) Pak jsem skříňku uložila na delší čas do skladu a do letoška čekala na první pokusy o znovuzrození.

Skříňka stála evidentně u vlhké zdi a tak je zespodu a zezadu dost ohnilá. Prozatím je podložená, ale je mi jasné, že zadní část bude třeba nahradit. 


Na skříňce je několik vrstev barev. Zvláště ta zelená se mi moc líbí a musela být pěkná.


Ale jelikož se mi nehodí shabby stav, je třeba ty vrstvy barev opálit. I když pokud by se skříňka jen očistila, měla by taky svoje kouzlo.


Skříňka je krásná především pro své detaily, ale při opalování a louhování je to profilování peklo!


Prozatím a asi ještě na dlouho jsem ve stavu opalování barvy. Následovat by mělo louhování, ale to ještě potrvá :-)

úterý 24. května 2016

Domácí utopenci

Špekáčky nakládané do octa jsem pomáhala taťkovi dělat už jako malá holka. Teď je dělám pro taťku já ;-) Tomu se říká koloběh života :-)

Taťka dělal takovou jednoduchou verzi. Rozřezával špekáčky podélně na půlky a ty skládal do sklenice a vrstvy prokládal na plátky nakrájenou cibulí. špekáčky ve vrstvě vždy popepřil a celé to pak zalil octem ředěným dvěma díly vody.

Já je tímto způsobem dělám pro taťku, ale pro nás a nebo jako dárek pro někoho je dělám po svém.


Kupuji kvalitní masové špekáčky. Ty taktéž rozřezávám po délce na půlky. Jednu půlku pomažu feferonkovou pastou (používám feferonky utřené ze solí - dovoz z Maďarska). Na to položím plátky česneku. Na druhou půlku položím cibuli nakrájenou na plátky a na ni nandám vrstvu sterilovaného zelí. Jediné zelí které kupuji je místní Klokotské zelí z Dražic. Chuťově lepší zelí jsem nejedla!

Po té půlky k sobě přiklopím a propíchnu šikmo párátkem, aby se mi při vkládání do sklenice nerozsypaly.


Když naplním sklenici, svařím si Deko pro nakládání s octem dle návodu a ještě teplým nálevem zaliji. Zavíčkuji a nechám zchladnout. Po té je ideální nechat tak týden odležet, ale i po třech dnech se dají jíst :-D Netrpělivost je moje slabá stránka :-)

Jelikož jsou utopence vhodný dárek pro muže, vymyslela jsem si etiketu aby získaly dárkovější vzhled ;-)


neděle 22. května 2016

Buchty jako od babičky

Nedávno jsem zjistila že máme ještě tři bedýnky jablek ze sklizně. Co s nimi. Na odšťavňování už to není, štrůdl a podobné se nedá jíst pořád a tak mě napadlo udělat povidla!
Jablečná povidla dělávala moje milovaná babička a dávala je do buchet. Měla jsem je moc ráda.
Tchýně dělá buchty tvarohové "honzovky" jak jim říká, ale po buchtách od babičky se mi stýskalo. 

Jelikož tchýně je bývalá kuchařka toho času v důchodu, zkusila jsem jí, zda by jablka na povidla nezpracovala. Odpověď mě trochu vykolejila, když mi prozradila že povidla neumí a na důkaz mi dala ochutnat poslední (možná i první) pokus :-) Jablečné pyré :-( Do buchet ani náhodou. Tak jsem se porozhlédla po netu jak na to ve snaze najít dobré rady a tipy.

Nic složitého... Tak jsem pokrájela jablíčka i se šlupkami, jen zbavená jadřinců do hrnce, podlila je trochou vody. Výsledek po asi hodině a půl hustá chuťově dobrá povidla. Jediné co bylo dle mého důležité je nepřislazovat (aby se nepřipalovalo) a vařit na nižší stupeň tak dlouho dokud se voda neodpaří a nezhoustnou v hustou kaši.

A když už jsem měla povidla musela jsem zkusit své první buchty :-)

Našla jsem si recept a pustila se do nich.
350g hladké mouky a 150g polohrubé smíchat se 60g cukru krupice. Z 200ml mléka a půl kostky droždí jsem udělala kvásek. Přidat 3 žloutky a 100g rozpuštěného tuku (použila jsem Heru). Dalších 50g tuku je potřeba na smáčení buchet.


Po vykynutí těsta jsem ho rozdělila na 12dílků a začala plnit povidly. Každou buchtičku jsem pečlivě zabalila aby mi nevytekly povidla a v mističce s rozpuštěným tukem poválela aby se mi neslepily jednotlivé buchty při pečení k sobě.


Buchtičky jsem vyskládala do pekáčku, samozřejmě po babičce :-)
Nechala jsem je ještě vyběhnout a pak dala péct do rozehřáté trouby na 180st. než shora pěkně zezlátly.


Myslím že se můžu pochválit, že se povedly a babička by ze mě měla určitě radost :-)

čtvrtek 19. května 2016

Rohová skříňka

Dlouho jsem se s vámi nepodělila o nějaký restaurovaný kousek :-)

Jedním z dlouho rozdělaným, který bych ráda v brzké době dodělala je rohová skříňka.
Přivezla jsem si ji v dubnu 2014 ze sběrného dvora, kam jsme vezli nějaký odpad. V kontejneru na dřevo jsem zahlédla rohovou skříňku a srdce mi zaplesalo. Ovšem hned na to začala vnitřní panika. Jedno mé já říkalo "tu skříňku tu nemůžu dělat" a druhé říkalo "ta ženská co to tu má na starosti ji nedá a tvůj muž bude zase brblat že taháš domu krámy".

Tentokrát to bylo silné, takže jsem se překonala a šla se paní správcové zeptat zda by jí nevadilo, že bych si z kontejneru něco vyndala. Bránila se že to nejde, že je sledují na kamerách, ale pak se v ní něco hnulo a řekla, že když to naložíme rychle, že to jako neuvidí. Takže jsem vpadla na mého muže a využila jeho překvapení a oznámila mu že potřebuju pomoct naložit skříňku. Kdybych se ho šla zeptat jestli by mi pomohl, zbytečně bychom se zdržovali jeho váháním :-D Takhle jsme ji za chviličku měli v autě :-)


Byla sice trochu rozlámaná jak ji tam hodili, ale nemohla jsem ji nechat! Jestli si dobře vzpomínám hned jsem věděla, že se bude vyjímat v rohu v ložnici :-)


S restaurováním jsem začala více méně hned. To prvotní nadšení je vždy nejlepším hnacím motorem.

Venek skříňky byl natřen několika vrstvami nátěrů odstínu slonová kost. Vnitřek byl jakoby namořený do růžovofialova.



Po tom co jsem opálila nátěr jsem skříňku olouhovala abych ji očistila a připravila na broušení.

Pak nastala doba, kdy jsem skříňku nechávala proschnout a na to navazovala dostavba našeho domu, takže se na chvíli její restaurování odložilo.


Jelikož dveře byli ze skříňky vylomené a s pantem šlo i část dřeva, tak jsem v mezičase zkoušela implantování třískami.


No a nyní nastal čas skříňku dodělat, tak mi držte palce ať se mi to bez nějakého zádrhelu podaří a brzy se budu moci pochlubit fotkou skříňky v ložnici ;-)

Jen mám zase dilema, zda ji nechat přírodní a nebo i kvůli tomu "implantátu" udělat barevnou povrchovou úpravu. Co myslíte?

středa 18. května 2016

Oslava narozenin za námi

Poslední dni nevím co se kde dělo, protože já jsem žila jediným a to společnou oslavou narozenin mých a mého muže a pak srovnáváním se do normálního procesu :-)

Na seznamu pozvaných bylo 25 dospělých a 15 dětí což není na zahradní párty pořádanou ve vlastní režii zrovna málo :-)

Vše jsem pečlivě plánovala už více než dva měsíce předem, ovšem intenzivní přípravy přišly cca měsíc před po rozeslání pozvánek. Dopadla na mě jakási tíha toho že teď už z toho jen tak couvnout nejde :-D


Víkend před oslavou, jeden z možných termínů plánované oslavy, bylo krásně a na další víkend hlásili že přijdou ledoví muži. Snažila jsem se nepropadat panice že se pohodová zahradní párty, kde si děti mohou běhat kde se jim zlíbí se smrskne k nám na dílnu.


Týden předem jsem zvěsti o přicházejícím špatném počasí ignorovala s tím že "ty ropuchy (moje hanlivé označení pro meteorology) nevědí ani jak bude zítra, natož za týden". V pondělí se nedal na centrumu přehlédnou článek s odstrašujícím obrázkem :-) Tak jsem se ve středu podívala na své oblíbené stránky yr.no a tam mě to více méně potvrdilo mé očekávání.

Podle historicky zaznamenaných dat bylo posledních 5 let v den 14.5. střídavě slunečno a 19st. a polojasno a 15st. bez srážek. Bohužel na letošek z předpokládané opakující se pravidelnosti vycházela ta horší varianta. Ale pořád lepší než čím strašili meteorologové!


Na čtvrtek a pátek jsem v práci měla plánovanou dovolenou na poslední přípravy a úklid. Trochu mi původní plány překazilo to že kamarádi z Klášterce n. O. se rozhodli vzít si také dovolenou a přijet mi pomoci :-)
Takže z úklidu tak trochu sešlo, ale zase jsem neměla možnost se stresovat přípravami. Prostě jsem to hodila za hlavu :-)


Kromě tříměsíčního Pepíčka pomáhal každý i malá Johanka :-)

Ve čtvrtek jsme dokoupili poslední jídlo a jiné potřebné věci. Naložila jsem utopence a mamka mi naložila hermelín. Taky se poprvé nafouknul skákací hrad, který se musel hned vyzkoušet :-D


V pátek jsme začala nakládat maso, špikovat šunku česnekem, ochutila jsem mleté maso na kuličky, připravila bramborový salát, udělala česnekovo-sýrovou roládu a další. Kluci navezli stoly, křesílka a stanový přístřešek který jsme si půjčili. 
K večeru přijeli druzí kamarádi z Klášterce, takže nás doma bylo plno :-)

V sobotu ráno jsme se vzbudili a začalo to! Udělat slané štrůdly z listového těsta. Jeden jsem dělala se zelím a voňavou slaninou a druhý jsem udělala se špenátem (který jsem sklidila ve skleníku), šunkou a sýrem. Ten jsem udělala z celozrnného těsta a byl moc chválený! Naškrábat brambory na bramboráky.

Postupně jsem vzdávala některé věci s tím, že je nestihnu a musím se pochválit jak jsem se s tám psychicky vyrovnala :-D

Krátce po 14.hodině se nám začali sjíždět první hosté. Hned první mi udělali radost že vyslyšeli mé přání a přinesly nám domácí chléb. S pozvánkou jsem měla ještě text o tom, že nechceme aby si hosté lámaly hlavu s dárky pro nás, ať se přijdou jen pobavit. A kdo by přece jen nechtěl přijít s prázdnou, má přinést pochutinu z domácí tvorby :-) A tak se nám sešlo několik dobrot :-)


Počasí nakonec bylo velmi solidní. Třikrát přes nás přešla krátká přeprška, kdy kluci sehraně sfoukly a přikryly hrad a po dešti zase odkryly a osušily :-) Teplotně to taky ušlo. Sice jsme byli více oblečení, ale zase jsme se nepotili :-)

Celou akci jsme lehce po druhé hodině ranní ukončili po odjezdu posledních třech kamarádů. V posteli jsme si ještě dlouho povídali a celé to hodnotili :-) Na neděli jsem spala celé tři hodiny!!! Ráno mě totiž vzbudila dvouletá Barča, které bylo úplně fuk že teta vstávat nechce :-D

Dle ohlasů kamarádů se celkově akce vydařila i když nebyla zcela podle mých původních představ. V neděli jsem se cítila fyzicky vyčerpaná, ale spokojená :-)

sobota 7. května 2016

Velké přípravy

Už skoro 14dní jsem v intenzivní přípravě velké narozeninové oslavy.
Dvojité oslavy :-) Moje kamarádky tomu říkají "taková malá svatba" :-D

Jelikož já jsem měla vyjímečné jubileum před týdnem a můj muž má za týden kulatiny napadlo mě uspořádat společnou oslavu narozenin.
Původní plán slavit uprostřed našich narozenin, tedy včera, nevyšel kvůli několika pozvaným a tak je ten den D stanoven na příští sobotu.

Pozvaných je 25 lidí (dospělých) a je počítáno s 15 dětmi.

O pozvánkách jsem měla od začátku jinou představu, ale kamarádka se kterou jsem měla dohodnuté focení bohužel řešila zdravotní komplikace v rodině a tak jsem na poslední chvíli dělala náhradní pozvánky.


Po tom co jsem všechny pozvánky rozeslala nebo předala, jsem začala řešit další větší úkol a to dát dohromady fotoknihu z průběhu stavby. Tedy od koupení budovy kde je zdokumentován původní stav až po nynější, kdy ještě není dostaveno ale už bydlíme :-)


Jen pohledat všechny fotky za dobu posledních 8 let co jsme svépomocí budovali byl nelehký úkol! Pak vybrat ty nejstěžejnější fotky a ty poskládat do nějakého konceptu. Na to jsem si vytiskla fotky v mini provedení, rozstříhala a zařazovala a ještě trochu třídila. Ve čtvrtek jsem je nechávala vyvolat a v pondělí snad budou k vyzvednutí.

Přes to že jsem oslavu pojala jako zahradní párty, postupně uklízím i uvnitř domu, jelikož s některými pozvanými nás jistě bude čekat prohlídka domu a nerada bych zase poslouchala "nad krbem máte pavučinu" a podobné rýpavé poznámky :-)
Dotyčná nepochopila že proti pavoučkům nic nemáme a žijeme s nimi v symbióze :-D ;-)

Zatím jsem jen v lehké nervozitě. Nejvíc mě tíží otázka počasí. Včera jsem si celý den říkala jak by jsme měli krásně, kdyby bývala byla oslava tuto sobotu.

Pohoštění mám vymyšlené a částečně zajištěné. Něčím zaúkluju mojí mamku a pomoc mi nabídly i kamarádky. Ve středu by k nám měli přijet první kamarádi z severu Čech a tak věřím že nám pomohou nejen s organizací, ale i mě s případnou nervozitou :-) Já jsem si vzala na čtvrtek a pátek dovolenou, abych se na oslavu stačila připravit.

Tak kdyby byl další můj příspěvek až po oslavě, tak se nedivte a myslete na mě ať vše dopadne skvěle! Počasí ať nám přeje, ať se všichni dobře baví a ať máme na co vzpomínat... ;-)

pátek 6. května 2016

Jak básníci čekají na zázrak

Včera jsme si vyrazili do kina na šestý díl básníků.

Na doporučení kamarádky Kláry jsem rezervovala místa v kině v Soběslavi.
Mluvila o příjemném posezení v gaučích se stolečkem na odložení občerstvení a velkým prostorem na natažení nohou.

Lístky jsem zamlouvala již podruhé :-/
Poprvé jsem je měla rezervované na minulý týden přesně na den mých narozenin, ale bohužel nám to pracovně nevyšlo a tak jsem svoji rezervaci přenechala kamarádce Petře B.
Byla v soběslavském kině také poprvé a i od ní byly na kino i film taky jen kladné ohlasy, takže jsem se těšila, že snad vyjde druhý pokus :-)


A vyšlo to :-) Sice jsme večeři před kinem stíhali jen tak tak, ale stihli.
Po půl osmé jsme krásně zaparkovali přesně před kinem. Moc hezky opravené menší kino s upraveným parčíkem vedle.
Koupili jsme si lístky a ještě se šly projít do parku.

Koho neláká procházka může posedět ve foyer kina, kde je příjemný bar s posezením. Nabídka baru je taky velmi sympatická včetně cen.


Po ujištění že si vybraný čaj mohu vzít do sálu jsem si objednala ovocný čaj s názvem Summer :-)

A pár minut před osmou jsme se se zakoupeným občarstvením odebrali do sálu. Promítač (jak měl uvedeno na visačce), pán s upraveným vzhledem, nám utrhl lístek a nasměroval k místu.
Krása! Kino opravdu působí domáckou atmosférou.


Promítat začali přesně.


Nejsem moc zastánce x-tých dílů, tvrdím, že co má víc jak dva díly tak se to odráží na kvalitě. Ale z recenzí k filmu jsem tušila, že bych nemusela být zklamaná.
Těšila jsem se :-)

Byla jsem zvědavá na Lindou Rybovou, která opět hrála takovou tu jemnou éterickou ženu. Další moje oblíbená herečka Eva Holubová měla ve filmu skvělý herecký výkon :-D Moc mě pobavila a moc jí to slušelo!

Na hercích jako Pavel Kříž, David Matásek, Lukáš Vaculík nebo Tereza Brodská bylo zajímavé sledovat jak stárnou (kdo ne, že?) :-D


Můžete se podívat na trailer filmu nebo si přečíst recenze na ČSFD.

Já za sebe kino v Soběslavi i film Jak básníci čekají na zázrak vřele doporučuju:-)