Vila Tugendhat

Ač jsem na škole měla architekturu, nikdy mě tato stavba nelákala natolik, abych se do Brna vydala na prohlídku. Nikdy jsem nebyla natolik bohém, abych pochopila myšlení architektů a tolerovala jejich často chybějící smysl pro realizovatelnost jejich představy v praxi.

V lednu letošního roku byla na firemním meetingu naše kancelář oceněna jako jedna z nejlepších a oceněna poukazem k návštěvě této vily. Den před termínem návštěvy jsem na internetu hledala informace o vile, abych se dozvěděla něco o zajímavostech této stavby.

Vila Tugendhat je unikátním uměleckým dílem představujícím novátorské řešení ve smyslu konstrukce, prostorového uspořádání, interiérového vybavení, technického zázemí a začlenění stavby do přírodního rámce. Poprvé v dějinách architektury zde byla v privátním domě užita ocelová nosná konstrukce v podobě subtilních sloupů na půdorysu kříže. Autorem návrhu z let 1928-1929 je německý architekt Ludwig Mies van der Rohe (1886-1969), od roku 1938 žijící v USA. Jeho výrok „méně je více“ je příznačný pro čisté formy a práci s materiálem. Sklo, ocel a beton jsou atributy Miesova „internacionálního stylu“, který ovlivňuje architekturu až do současnosti.

Na návrzích nábytku, koberců a textilií (barevnost, materiály) se podílela Miesova spolupracovnice, designérka Lilly Reichová. Sedací nábytek je převážně z trubkové a pásové oceli (křesla a židle typu Tugendhat, Barcelona, Brno a MR 20). Autorem řady skic k nábytku a interiérům byl Sergius Ruegenberg, který s Miesem spolupracoval také na návrhu barcelonského pavilonu. Vestavěný nábytek a část volného mobiliáře vyrobila brněnská firma Standard bytová společnost architekta Jana Vaňka.

Manželé Greta a Fritz Tugendhatovi, pocházeli z německých židovských rodin průmyslníků a obchodníků. Gretin otec, Alfred Löw-Beer, daroval dceři v březnu 1929 exkluzivní stavební parcelu, která byla součásti pozemku za Löw-Beerovou vilou a skýtala nádherný pohled na město. Architekt Mies van der Rohe přijel do Brna v září 1928 a nadšen polohou parcely, ale i vynikající úrovní brněnské architektury, zakázku přijal. Kultivovaní klienti respektovali jeho vizi, přičemž finanční limity nehrály významnou roli. S projektem se seznámili 31. 12. 1928 a stavět se začalo v polovině roku 1929. Stavbu realizovala brněnská stavitelská firma bratří Artura a Mořice Eislerových. Rodina se nastěhovala před vánocemi 1930.

Manželé Tugendhatovi si bohužel dům dlouho neužili. V předtuše budoucího dění odešli v květnu 1938 do Švýcarska a v lednu 1941 pak do Venezuely. Za války se dům stal majetkem Německé říše a v dubnu 1945 jej zdevastoval jezdecký oddíl sovětské armády. V této době došlo k největším škodám na interiéru a vybavení vily :-(

Do roku 1950, kdy se stala vila majetkem státu, zde působila soukromá škola tance a rytmiky. V letech 1950-1979 byl ve vile provozován léčebný tělocvik. První snahy o záchranu domu v 60. letech, kdy Brno několikrát navštívila Greta Tugendhatová, ztroskotaly. V roce 1980 přešla vila do majetku města Brna a v letech 1981-1985 proběhla její první obnova a rekonstrukce, která ji fakticky zachránila.

Co mě nejvíce zaujalo bylo technické zázemí domu, které bylo v té době naprosto , jako např. kombinace teplovzdušného vytápění a chlazení, elektrické spouštění velkoplošných oken či fotobuňka u vstupu.

Po listopadu 1989 byl objekt krátce zpřístupněn veřejnosti. V srpnu 1992 zde probíhala jednání o rozdělení státu. Od roku 1994 je vila ve správě Muzea města Brna, které ji zpřístupnilo veřejnosti jako instalovanou památku moderní architektury. V letech 2010-2012 proběhla druhá památková obnova a restaurace stavby.

V interiérech jsou užity vzácné a exotické materiály. Onyx byl vytěžen v pohoří Atlas v severním Maroku, travertin v Itálii. Exkluzivní exotické dřeviny pocházejí z jihovýchodní Asie (palisandr, zebrano, makassarský eben). Nosné sloupy jsou z německé oceli. Na terasách mají mosazný kryt patinovaný do bronzu v barvě mědi, v hlavním obytném prostoru mají mosazný pochromovaný plášť s vysokým leskem. Na podlahách v hlavním obytném prostoru a v ložnicích je položeno smetanově bílé linoleum DLW (Deutsche Linoleum Werke). Sklo vyrobila sklárna v Chudeřicích v severních Čechách. Keramické dlažby a obklady značky RAKO byly rovněž československé výroby.

Poslední pohled na vilu z venku se nám naskytl ze zahrady.

Vilu můžete navštívit kromě pondělí každý den, ale doporučuji rezervovat si termín prohlídky dopředu. Prohlídky s průvodcem jsou po hodině od 10 do 17 hod. (poslední prohlídka)

I. okruh STANDARD (obytné prostory vily) 3. nadzemní podlaží – tzv. ložnicové patro (horní terasa; vstupní hala; rodičovská sekce; dětská sekce) 2. nadzemní podlaží – hlavní obytný prostor; přípravna, kuchyň, zahrada cena: plné vstupné 300,- Kč

II. okruh TECHNICKÝ (obytné prostory vily a technické zázemí vily) rozšíření I. prohlídkového okruhu o technické zázemí vily (strojovna vzduchotechniky; kotelna; strojovna pro elektrické spouštění oken; prádelna; fotokomora; trezor na kožichy) cena: plné vstupné 350,- Kč

V otevírací dny lze zakoupit časově neomezenou vstupenku do ZAHRADY za 50,- Kč.

Zahradní lehátko

Je to už dloooouho, co jsem si od mých kamarádů odvezla kostru dřevěného zahradního lehátka.

Leželo na hromadě se dřívím, odsouzeno ke spálení. Prý že je plesnivé. Po mém ohledání jsem zjistila, že stav je velmi dobré, že je pevné, že bude stačit očisti.

Ne všechna takováto zahradní látková lehátka mají područky. A tato kostra je má! :-)

Po důkladném omytí kartáčkem a vodou jsem ho nechala uschnout a víc než rok čekalo na další moje zvelebování.

A před pár dny nastal ten správný čas ho dokončit :-)

Lehátko jsem tedy lehce přebrousila a natřela šedou lazurou.

Látku na lehátko jsem měla vybranou i koupenou od začátku, ale ještě jsem potřebovala, aby mi ho mamka zaobroubila. Mimochodem, naměření délky látky je snadné. Ve složeném stavu musí být napnutá. Což mi došlo až skoro pozdě :-D Takže pokud budete dělat podobné lehátko, netrapte se s vyměřováním ideální délky jako já ;-)

Původní látka byla ke kostře připevněná hřebíčky. Ty jsem se pokusila vyndat, ale většině jsem jen utrhla hlavičky :-( Tvrdé dřevo a zarezlé hřebíčky :-/

Půjčila jsem si od kamarádky sponkovačku. aby jsem mohla novou látku na kostru připevnit.

Někdy si v průběhu renovace říkám, že jsem "blbá" že se s tím piplám, že si raději nekoupím nové. No mohla bych si koupit krásné značkové zahradní lehátko IB LAURSEN...

...ale tohle je moje a je originální :-)

Povedlo se a teď si můžu lehátko užívat na zahradě ;-)

Lehký bramborový salát

Stále se snažím zařazovat do našeho jídelníčku nové recepty či ingredience.

Často se inspiruji v restauraci. Tento recept mě inspiroval ve zdravé jídelně kam občas chodím na obědy.

Je to odlehčený bramborový salát s ředkvičkami.

Na jeho přípravu jsem si uvařila cca 12 středně velkých brambor a dvě vejce a připravila asi 8 větších ředkviček, lžíci majolky, dvě lžíce jogurtu, jednu menší cibulku a naťovou cibuli.

Brambory jsem rozkrájela na kostičky, ředkvičky na plátky a k tomu na hrubém struhadle rozstrouhala vajíčka. Přidala jogurt a majolku a na drobounko rozkrájenou cibuli.

Vše opatrně zamíchala, dosolila jen kvůli chuti a nechala vychladit.

Italský dezert - panna cotta

Na svatbě (popisované v nedávném příspěvku) jsme ochutnali kromě jiného i panna cottu.

Panna cotta, česky vařená smetana, je italský dezert. Podobné dezerty ze svařené smetany s ovocem možná znáte možná i z jiných zemí.

Podle Romana Pauluse by neměla příprava panna cotty zabrat víc než deset minut. Lehký krém s vanilkou prý patří do kategorie "minimum práce, spousta radosti". 

Na čtyři menší porce jsem svařila 500ml 33% smetany ke šlehání s 50g cukru a vanilkou. Já použila místo semínek z vanilkového lusku osvědčené koření od Antonína s názvem "voňavé pečení s vanilkou". Do smetany jsem přisypala cca 2/3 pytlíčku želatiny a nechala projít varem a stáhla z plotny.

Nalila jsem do skleniček a nechala ztuhnout v lázni studené vody.

Na vršek jsem použila mraženou směs zahradního ovoce, které jsem nechala v kastrůlku prohřát a se zbytkem želatiny v prášku přivedla k varu. Po té jsem na ztuhlý smetanový základ nalila toto ovoce a opět nechala ztuhnout.

Na ozdobu jsem použila lístky meduňky.

Na tento dezert se ponejvíce používá letní ovocem, ale prý špetka skořice či medu ji dokáže proměnit i v dokonalý zimní dezert.

Návštěva u Ivany v Písku

Naše partička se začíná rozrůstat :-)

Nejprve jsme byly dvě! S Klárkou Ž. jsem se poznala osobně tak před rokem. O pár měsíců na to jsme přizvaly do party Peťu B. a naše trio už pár společných setkání zažilo :-)

Teď jsme do party přibraly i Ivanku, za kterou jsme se vydali do Písku.

Čtyři stejně "postižené" stylem bydlení a restaurátorstvím :-)

Spojil nás jeden web o bydlení a jelikož jsme zjistily že si nejen rozumíme v tomto směru, ale že bydlíme nedaleko sebe, tak můžeme po dnešku konstatovat že se známe osobně ;-)

Přejeli jsme navštívit Ivanku do její slepičárny, jak ona sama svému domečku říká :-)

Po tom, co jsme se občerstvily na zahrádce na nově očalouněném gauči, který dostala Ivka od Klárky, jsme se vrhly na prohlídku vnitřku domečku.

I když už jsem se vícekrát přesvědčila (u Peti i Klárky), že i když její domov znám z fotek, na živo je to něco jiného. Z fotek si ještě musí člověk některé věci domýšlet a když jste na místě, nevíte kam dřív s očima a jen říkáte "Jé, to je ta lampa... Jo tady máš tu komodu... Jé, to je krásná barva..."

Tady pár střípků z Ivanky domova. I z nich si jistě nasajete atmosferu jejich bydlení :-)

Kam se podíváte je velmi vkusné snoubení starého s novým!

Starý noční stolek s novou postelí je dokonale barevně sladený. 

A všude spousta knih :-)

Po prohlídce domu byla naplánovaná návštěva nedávno otevřené kavárny, kam Ivanka restaurovala starý nábytek.

Po cestě jsme ještě stihly oběd v řecké restauraci a vyfocení se se sochami z písku, které ještě byly ny nábřeží po letošních slavnostech.

Kavárna je kouzelně zařízená. Nábytek k posezení je 100% recyklovaný ze starých věcí, které byly povětšinou nalezeny na sběrném dvoře.

V nabídce kavárny je spousta dobrot. Vyzkoušeli jsme kávu, kakao a úžasnou domácí limonádu!

Jelikož jsme neplánovaně zrychlily návrat domů, poprosila jsem majitele kavárny, jestli by mi neměli do čeho dát zbytek nevypité limonády s sebou. Díky protekci jsem dostala nápoj do skleničky, kterou Ivanka doufám v pořádku vrátila :-D 

Samozřejmě si holky neodpustily vtipné poznámky na můj účet, protože na našem minulém setkání jsem si v kabelce vylila čokoládu v balení "take away" :-( Nečekala jsem že se mi víčko otevře a já si vybryndám půlku čokolády po celé kabelce...

Už teď se těším na naše další setkání. Třeba se zase rozrosteme ;-)

U houpacího koně

V sobotu jsme byli na svatbě.

Hostina se odehrávala v místě, kde jsem si tak trochu představovala i svoji svatbu. Dle fotek, které jsem v minulosti z místa viděla, se mi to zdálo jako pěkné místo na obřad i na následnou hostinu.

Příjezdová cesta trochu krkolomná, parkovací místo nebylo vůbec posekané, takže jsme vystupovali do 30cm trávy :-( Na první pohled je to pěkné... 

... v interiéru je to krásné...

... ALE!

Píšu tenhle příspěvek abych se s vámi podělila o pěkné fotky z místa, ale na závěr musím napsat, že realita mi sundala růžové brýle :-( Jsem ráda, že jsem si místo mohla prohlédnout a tuto lokalitu mohu vyškrtnout.

Museli jsme se vyhýbat psím exkrementům, pípa nebyla hygienicky v pořádku, na WC byl od začátku zatuchlý ručník a pod. No za ty peníze co chtějí za pronájem... ani náhodou!

Ještě že od fotografa jsem zjistila, že prý v okolí je spousta dalších podobných míst ;-)